Možná jste si jich už taky všimli. Vypadají, jako by se vydaly z golfových hřišť za dobrodružstvím do města, jezdí výhradně na elektřinu a září žlutými barvami startupu Re.volt. Tlupu dvaceti testovacích vozítek potkáte v ulicích mezi pražským Smíchovem, Vyšehradem a Holešovicemi. „Lidi naše ‚prckolety‘ baví,“ pochvaluje si Pavel Kuchta. Ostravan, který dělá v hlavním městě revoluci s miniaturními čínskými elektromobily.
V Česku funguje tenhle inteligentní carsharing od loňského léta. Kromě aut jsou k mání i motorky do zásuvky, zájem je prý obrovský. „Úvahy o rozšíření do dalších měst máme, ale zatím se chceme soustředit hlavně na Prahu,“ dodává Kuchta. Zatímco jeho Re.volt se soustředí jen na popojíždění do práce nebo školy, v Česku už nějakou dobu úspěšně fungují i další a větší carsharingové firmy nabízející sdílenou dopravu v Plzni, Brně, Českých Budějovicích a dalších krajských městech.
Manuál k použití je u většiny společností jednoduchý. Zpravidla postačí aplikace, členský poplatek a internetové připojení. Auto si najdete na mapě, otevřete ho mobilem, z kastlíku si vezmete klíčky k nastartování a za ujeté kilometry a čas strávený za volantem platíte kartou online. Servis, palivo nebo třeba dálniční známku máte v ceně, která se zpravidla pohybuje někde mezi hromadnou dopravou a taxíky.
AUTO JAKO SLUŽBA
Ten nápad vznikl krátce po druhé světové válce ve švýcarském Curychu. Postupem let nadchlo sdílení aut chytré hlavy v západní Evropě a Češi si na carsharing zvykají od přelomu milénia, kdy vznikala komunitní služba Autonapůl. „To bylo pár desítek lidí, kteří se mezi sebou znali,“ popisuje začátky šéf společnosti Michal Šimoník. On sám projektu věnoval staré auto po rodičích. Lidé si tenkrát předávali klíčky, vypisovali knihy jízd. V Česku bylo toho času pár sdílených aut, loni jejich počet překročil šest stovek.
Doba výrazně pokročila, technologicky i mentálně. „Ten potenciál tady určitě je. Proměňuje se trh s mobilitou, mění se přístup lidí k vozidlům – od vlastnictví k užívání auta jako služby,“ říká Šimoník. Kromě Autonapůl teď v Česku nabízejí carsharing firmy jako Car4Way, Ajo nebo studentský Uniqway, kterému mladoboleslavská Škoda Auto poskytla kromě peněz i své mentory.
„Studenti se postarali o vývoj aplikace, datovou analytiku, grafický design, organizovali všechny marketingové aktivity a vybrali auta. Nyní se starají o provoz služby,“ vysvětluje šéf projektu Marko Šidlovský. Projekt podpořily Vysoká škola ekonomická, Česká zemědělská univerzita a České vysoké učení technické, pro jejichž učitele i studenty je také určený. A zajímat se o něj začínají i další školy.
Mimo klasické carsharingové služby poskytující řidičům a řidičkám vlastní auta existují také firmy, které myšlenku sdílení dotáhly ještě dál. Třeba společnost HoppyGo (od Škodovky a Leo Expressu) nabízí platformu pro sdílení aut přímo mezi jejich vlastníky. V Česku je to čím dál populárnější způsob cestování, vyzkoušely si ho už desetitisíce lidí. Stejně tak jsou tu firmy umožňující placenou spolujízdu jako například populární BlaBlaCar. ČEKÁNÍ NA BOOM
Všechny carsharingové společnosti (a nejenom v Česku) mají jedno společné – vábí mladé lidi. „Jsou otevření novým trendům, a přitom často nemají prostředky na pořízení vlastního auta,“ objasňuje Marko Šidlovský za Uniqway a Michal Šimoník z Autonapůl jeho slova potvrzuje: „Drtivá většina našich uživatelů jsou mladí lidé. Nejčastěji mezi 25 až 35 lety a jsou mnohem vzdělanější než většina populace. Citlivě vnímají problémy, které jsou spojené s automobilovou dopravou, a navíc chtějí používat auto jen tehdy, když ho potřebují.“ Oproti klasické autopůjčovně vidí Šimoník několik výhod – ulice fungují jako samoobsluha a zákazník dopředu ví, kolik ho bude cesta stát. I proto Češi na sdílení aut slyší čím dál víc. Podle loňského průzkumu společnosti EY s agenturou Stem/Mark tři čtvrtiny oslovených lidí (ze vzorku 503 respondentů), kteří neplánují nákup nového auta, přemýšlejí o carsharingu. Mezi mladými lidmi do 30 let je obliba sdílení aut ještě větší.
Popularity carsharingu si všímají i firmy, neziskovky nebo podnikatelé po celé Evropě. „Podle stávajícího a očekávaného využití sdílení vozů ve firemních flotilách je Česká republika dokonce na špici,“ říká vedoucí automobilového oddělení ve společnosti EY Petr Knap s tím, že význam vzájemného půjčování vozů významně vzroste, až místo lidí začnou volantem točit sama auta.
„Na boom se ještě čeká,“ přisvědčuje Šimoník s tím, že auty od carsharingových společností jezdí po českých silnicích zatím tisíce lidí. Jako vzor označuje sousední Německo, kde podle něj používá sdílená auta kolem dvou milionů lidí.
„V České republice to můžou být desítky tisíc uživatelů.“ ¶
O autorovi| Matěj Skalický @mskalick
