Kdo bude odškodněn?

Opatření vlády v souvislosti se šířením koronaviru byla původně vydávána na základě krizového zákona. Nově jsou však vydávána na základě zdravotního zákona. Tuto změnu přitom vláda odůvodnila tím, že opatření dle zdravotního zákona mohou být přijímána operativnějším způsobem i po skončení nouzového stavu.

Tato změna se ale zásadním způsobem promítla do možnosti uplatňování nároku na náhradu škody. Zatímco krizový zákon náhradu škody výslovně upravuje, zdravotnický zákon žádnou takovou zvláštní úpravu neobsahuje. Jediným způsobem, jak by bylo možné se po 24. březnu domáhat náhrady škody ze strany státu, je tedy případ nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu během celostátní karantény.

Zatímco v případě krizového zákona je stát objektivně odpovědný za všechny škody a není tedy nutné prokazovat jeho zavinění, v případě opatření na základě zdravotnického zákona budou muset poškození prokazovat nejen škodu, ale i porušení zákona ze strany státu.

Řada advokátů upozorňuje, že tím dochází ke znatelnému zhoršení právního postavení poškozených osob. „Považujeme za nepochybné, že motivem vlády k přijetí výše uvedené změny bylo zbavení se odpovědnosti státu za škody způsobené především v souvislosti s ochrannými opatřeními ukládajícími povinný zákaz výkonu některých činností či uzavírání provozoven,“ tvrdí například advokát Filip Petráš.

Odpověď, zda bude možné nárokovat náhradu škody i za období po druhém prodloužení ochranných opatření od 24. března, tak pravděpodobně přinesou až následné soudní spory státu s poškozenými obchodníky či restauratéry.

Vláda totiž slovy ministryně financí Aleny Schillerové jakoukoli odpovědnost za propad tržeb v důsledku zavření provozoven odmítá.