Dodavatelský řetězec je zatížen jako nikdy předtím. Na objednávku, ať už jde o automobil, tenisky nebo hodinky, si musí zákazník počkat o celé týdny, někdy i měsíce déle než před koronavirovou pandemií. Nejpalčivější problémy jsou na moři, po němž se přepravuje naprostá většina zboží. Americké přístavy i sklady praskají ve švech a dříve poklidné cesty nákladních lodí se proměnily spíše v závody o to, kdo dříve zakotví.
Zvýšená poptávka a snahy o nastartování ekonomik zemí po celém světě zapříčinily krizi, jakou námořní doprava nepamatuje. Lodě se v současnosti podílí na 90 procentech světového obchodu, není proto divu, že když se objeví jakýkoliv zádrhel, dopady pocítí všichni, a zvláště pak země, které na dodávky ze zahraničí ve velkém spoléhají. V případě Spojených států, jejichž největším dodavatelem je Čína, závislost na dovozu za poslední tři dekády výrazně vzrostla. Zatímco v roce 1985 odsud měsíčně do USA přicestovalo zboží v průměru za zhruba 320 milionů dolarů, letos už to bylo za téměř 40 miliard.
Nákladní lodě doslova soupeří o místa ve frontě u pobřeží několika klíčových amerických přístavů. To, co bylo dříve pečlivě naplánovaným procesem s jasnými pravidly, se nyní pro některé přepravní společnosti stalo spíše závodem. „Přístavy mají takové zpoždění, že mnohé z nich, například Savannah a Houston, zavedly přístup ,kdo dřív přijde, ten dřív mele‘.“ Tak ve videu na YouTube popsal současný problém s námořní dopravou Bryan Boyle, člen posádky jednoho ze zakotvených nákladních plavidel. Na jeho záběrech je kromě dalších lodí vidět i samotný terminál, kde se řadí nákladní automobily, aby vyzvedly přepravní kontejnery.
Přístavy však nejsou jedinou částí dodavatelského řetězce, která se potýká s velkými potížemi. V blízkých skladech dochází kvůli extrémnímu počtu kontejnerů místo pro zboží. „Když se konečně dostaneme do přístavu a vyložíme náklad z lodí, není ho kde skladovat,“ konstatoval Boyle v rozhovoru pro Business Insider. Ve svém videu rovněž poukázal na další rovinu tohoto problému. „Rozhodně to má dopad na životní prostředí. Při plavbě přes Atlantik nebo Tichý oceán spalujeme více paliva, abychom se do přístavů dostali rychleji,“ přiznal.
111 lodí ,na čekačce‘
Zpoždění a dlouhé čekání ve frontách u přístavů pochopitelně generuje vyšší náklady pro přepravní společnosti. Dopravci si připlatí zejména za palivo a potraviny pro posádku. Některé firmy, jako třeba německá Hapag-Lloyd, se v důsledku toho rozhodly vynechat nejvytíženější přístavy, ke kterým patří i Savannah.
Ten byl v polovině října zahlcen téměř 80 tisíci přepravních kontejnerů, což je o 50 procent více než za normálních okolností. V době největšího kolapsu čekalo na odbavení nákladu 27 lodí. Kromě toho se přístav v Georgii také potýká s historicky nejvyšším množstvím nevyřízených zakázek.
Ve srovnání se situací u pobřeží Jižní Kalifornie se však jeho problémy zdají být poněkud druhořadé. Zde totiž v jednu chvíli čekalo na zakotvení jen těžko představitelných 111 plavidel plných zboží.
Ani po vyložení není vyhráno
Nutno podotknout, že i když se náklad konečně podaří vyložit, ještě to neznamená, že zároveň i dorazí na místo určení. V ideálním případě kontejnery naberou nákladní auta a převezou do skladů, ty jsou však zpravidla plné až po střechu. Přibližně sedm stovek ocelových krabic nechali jejich majitelé ležet v přístavu Savannah po více než měsíc. „Nepřijíždějí si pro svůj náklad. Ještě nikdy jsme neměli tak plno jako teď,“ sdělil listu The New York Times výkonný ředitel Georgijského přístavního úřadu, Griff Lynch.
V jednom z největších přístavů ve Spojených státech tak docházejí místa, kam by se dalo zboží uložit. To, co se kdysi zdálo jako dočasný jev - dopravní zácpa, která se nakonec rozptýlí -, je stále více vnímáno jako nová realita, jež by mohla vyžadovat zásadní přebudování světové lodní infrastruktury.