Nízkonákladové aerolinie
Evropské nebe začíná na Slovensku
Vznik aerolinek SkyEurope Airlines se sídlem v Bratislavě je spjat se jménem belgického manažera Alaina Skowronka. Ten působil v prvních nízkonákladových aerolinkách v kontinentální Evropě, které byly belgické a měly název EBA Express. Tato společnost se úspěšně uvedla na trh, v roce 1996 ji koupil nadnárodní koncern Virgin a přejmenoval ji na Virgin Express. Zkušenosti ho přivedly na post šéfa nově vznikající belgické firmy se stejným zaměřením City Bird Airlines. V květnu roku 2000 ze City Bird odešel a spolu s rakouským manažerem Christianem Mandlem se rozhodl založit nízkonákladovou společnost v „nízkonákladové“ zemi. Volba padla na Slovensko. Kromě nižších provozních nákladů byla důvodem hlavně poloha bratislavského letiště M. R. Štefánika. Leží asi padesát kilometrů od hlavního města Rakouska, a může tak být alternativou k vídeňskému Schwechatu. Z rakouského letiště totiž ročně cestuje přes 300 tisíc Slováků. Ve svých plánech udělaly SkyEurope Airlines další krok koncem minulého měsíce, kdy začaly nabízet autobusovou kyvadlovou dopravu mezi bratislavským letištěm a centrem Vídně. „Cestující z Rakouska již teď tvoří dvacet procent zákazníků,“ tvrdí Christian Mandl, výkonný manažer SkyEurope. Aerolinky vstoupily na trh letos v lednu, kdy začaly prodávat letenky z Bratislavy do Košic za 990 slovenských korun bez letištních tax. Vlastní čtyři letadla Embraer 120, které provozují na třech stálých trasách, kromě Prahy a Košic ještě do Curychu. Přes letní sezónu navíc zavedly tři další trasy do chorvatského Splitu a Zadaru a do italských Benátek. Nové destinace se mají objevit v září (již se prodávají letenky do Milána, kam začnou SkyEurope létat 9. září) a během října (Berlín a Mnichov). Zhruba v létě příštího roku měly také zakoupit boeingy 737 a zahájit lety do Londýna, Bruselu či Paříže. O finanční situaci společnosti Mandl uvedl pouze tolik: „Do černých čísel bychom se měli dostat po osmnácti měsících provozu, tedy koncem roku 2003.“ Ve SkyEurope Airlines v současnosti vlastní akciová společnost SkyEurope, na níž se podílí slovenský a belgický kapitál, podíl 50,25 procenta akcií, zbylých 49,75 procenta drží španělský přepravce SwiftAir, létající pro společnost DHL.
Oranžová budoucnost
Firmu easyJet založil syn řecko-kyperského rejdaře Stelios Haji-Ioannou v březnu roku 1995 a o sedm měsíců později začala telefonicky přijímat první rezervace letenek. Za domov si vybrala malé londýnské letiště Luton. První lety uskutečnila v listopadu téhož roku z Londýna do Edinburghu a Glasgowa za cenu 29 liber. Majetkem maličké firmy byla pouze dvě letadla, navíc zakoupená na leasing. Společnost neměla žádné stálé zaměstnance, všechny si najímala. První letadlo patřilo easyJetu až v dubnu 1996, v té době také společnost otevřela první mezinárodní destinaci do Amsterdamu. O rok později spustila webové stránky, ale rezervace online začala fungovat až za dalších dvanáct měsíců. V březnu roku 1998 firma zahájila razantnější expanzi - koupila 40 procent charterové společnosti ze Švýcarska TEA Basel za tři miliony švýcarských franků. Ta byla v roce 1999 přejmenována na easyJet Switzerland a její sídlo přesunuto do Ženevy. Tamní letiště se stalo další základnou aerolinek. V červnu téhož roku easyJet zvýšil svůj podíl v easyJet Switzerland na 49 procent a získaly opci na zbývajících 51 procent. EasyJet kromě nízkých cen zaujal velmi výraznými a agresivními marketingovými kampaněmi. A nejde jen o to, že si za svou barvu vybral křiklavou oranžovou, o níž Stelios Haji-Ioannou v legraci prohlašuje, že snad bude jednou pojmenována Stelios Orange. V květnu 1998 si například zaměstnanci easyJetu koupili několik letenek inauguračního letu společnosti Go, patřící tehdy British Airways, do Říma. Na palubě rivala ve svých oranžových bundách rozdávali letáky a vysvětlovali cestujícím, jaké mají výhrady k podpoře, kterou aerolinkám Go poskytují British Airways. Po roce easyJet na svých webových stránkách uspořádal soutěž, aby lidé hádali, jaká bude ztráta Go za první rok létání. EasyJet provozuje pouze letouny Boeing 737. Letecký park v současnosti zahrnuje osmnáct boeingů 737-300 a sedmnáct modernizovaných 737-700 (údaje k červenci 2002). Patnáct nových boeingů mu ještě americký výrobce dodá do května roku 2004. Společnost přepravila za loňský rok 7,664 milionu cestujících, v březnu zaměstnávala 1924 lidí. Nabízí celkem 45 linek mezi sedmnácti evropskými destinacemi. Operuje ze čtyř letišť - Londýn -Luton, Liverpool, Ženeva a Amsterodam. Finanční výsledky za rok 2001 skončily ziskem 40,1 milionu liber. V České republice se brzy ocitne díky spojení s Go, která do Prahy létá. Počet pasažérů easyJetu se v květnu 2002 zvýšil meziročně o 43 procent na téměř 900 tisíc osob, a za uplynulých dvanáct měsíců tak dosáhl 8,7 milionu. Vytíženost letadel meziročně klesla na 82,1 procenta z předchozích 83,6 procenta, za poslední rok činila 84 procent.
Letadla dvakrát prodaná
Nízkonákladové aerolinky Go-Fly byly založeny společností British Airways (BA) jako dceřiná firma v roce 1998. Britská a evropská letecká jednička tehdy viděla příležitost na rychle se rozvíjejícím trhu s levnými lety. Zpočátku společnost dosahovala ztrát, za prvních sedmnáct měsíců to bylo 21,8 milionu liber, ale ve finančním roce končícím v březnu 2001 se již dostala do černých čísel se ziskem čtyř milionů liber před zdaněním. Přesto BA v květnu roku 2001 svou dceru prodaly. Důvodem bylo, že tak hodlaly obnovit ziskovost svých evropských operací a nadále se soustřeďovat pouze na poskytování plných služeb, zejména rozvíjet kvalitu servisu v byznys třídě. Vklad 25 milionů liber se jim vrátil více než čtyřikrát. Go-Fly koupila britská společnost rizikového kapitálu 3i Group za sto milionů liber, přičemž 80 milionů zaplatila v hotovosti a dalších dvacet ve směnkách. BA měly inkasovat dalších deset milionů liber, pokud by Go byla společností 3i prodána během následujících pěti let. To se také stalo. Po dlouhotrvajících jednáních se letos 16. května 3i Group rozhodla aerolinky Go-Fly prodat Steliosovi Haji-Ioannu a jeho easyJetu za 374 milionů liber, 17. června transakci schválili akcionáři. EasyJet si při financování koupě pomůže prodejem nových akcií za 277 milionů liber současným akcionářům. Vzestup ceny téměř o tři sta procent bývalé dcery British Airways potvrdily rovněž údaje o Go-Fly. Nízkonákladové aerolinky dosáhly v květnu dalšího růstu poptávky: počet pasažérů meziročně stoupl o 89 procent na 531 tisíc, vytíženost letadel se zvýšila v porovnání se stejným obdobím roku 2001 o 10,7 procenta na 83,6 procenta. Spojením Go-Fly a easyJetu vznikla největší nízkonákladová letecká společnost v Evropě a odsunula dosud vedoucí Ryanair na druhé místo. Go létá do 24 evropských měst a provozuje letadla Boeing 737-300. Začátkem května americký The Wall Street Journal přinesl zprávu, že společnost jedná o dodávce s Airbusem a hodlá koupit 75 letadel v ceně kolem tří miliard dolarů. Otázkou je, zda plány nezhatí probíhající fúze s easyJetem, který vlastní výhradně boeingy. Narušilo by to totiž úsporný model jednotného letového parku.
Načasované narozeniny.
BMI baby, dceřiná společnost druhých největších britských aerolinek British Midland (BMI), vznikla ze stejných důvodů jako Go, její vstup na trh byl oznámen letos 10. ledna. Start se firmě, alespoň soudě dle čísel, která uvádí, vydařil více než dobře. V polovině března dokonce oznámila, že v britské oblasti Midlands má prodaných nejvíce míst ze všech leteckých společností - 168 tisíc. Její konkurent Go, jenž obsadil druhou příčku, prý prodal pouze 125 tisíc míst. Z letiště má navíc dvakrát tolik mezinárodních destinací než její londýnský konkurent. Šéf BMI baby Tony Davis v nadšení z údajů po jejich zveřejnění prohlásil: „Našim výsledkům naprosto věřím, takže bych s radostí vyzval Barbaru Cassaniovou, ředitelku Go, aby byl v obou aerolinkách proveden nezávislý audit prodejů. Tak by se potvrdilo, že jsme Go předčili – klidně auditory zaplatím.“ Za první čtyři týdny působení společnost prodala 49 tisíc letenek na osmi trasách, na nichž létala se třemi stroji. Vytíženost letadel dosáhla 74 procent. Aerolinky počítají, že během prvních devíti měsíců provozu ke konci tohoto finančního roku přepraví půl milionu cestujících. Ke třem boeingům v leteckém parku mají přibýt další dva letos v říjnu, v březnu roku 2003 se rozroste na osm. V té době má být také představeno druhé základnové letiště v Británii, pro letní sezonu. Před dvěma měsíci BMI baby začaly prodávat místa na lety do dalších tří destinací – Ženevy, Mnichova a Alicante, které budou v provozu od podzimu. BMI baby létá z britského letiště East Midlands, zatím do patnácti destinací v západní Evropě. Využívá letadla Boeing 737-300, avšak také Fokkery 100 své matky BMI. Dosahované prodeje zatím naznačují, že baby vstoupilo na trh v pravý čas a nabízí ty správné destinace.
Asistent za všechny prachy
Irský Ryanair založila v roce 1985 rodina Ryanů, a v jeho čele stanul Tony A. Ryan. Ten předtím pracoval dvacet let u další irské letecké společnosti Air Lingus, takže měl být tím, kdo do firmy přinese dostatečné zkušenosti. Nové aerolinky začaly létat s jedním patnáctimístným letadlem z irského Waterfordu na letiště Stansted v Londýně. Koncem května následujícího roku začaly provozovat linku Dublin-Londýn, jíž do té doby vévodily Air Lingus a British Airways. Jejich letenka ale stála 209 liber, kdežto Ryanair přišel s cenou 95 liber. Společnost se do roku 1989 sice rozrostla na 350 zaměstnanců a létala se čtrnácti letadly, avšak dosahovala ztráty dvaceti milionů liber. Klíčovým okamžikem pro současnou podobu společnosti bylo, když do ní přišel Michael O'Leary. Bývalý daňový konzultant nastoupil do zbídačeného Ryanairu v roce 1991 jako osobní asistent Tonyho Ryana. Krátce po příchodu se vypravil na cestu do Spojených států prohlédnout si, jak fungují nízkonákladové aerolinky Southwest Airlines. Po svém návratu přesvědčil Ryana, aby přehodnotil strategii společnosti. Šéf jej poslechl a začal tím, že snížil počet tras ze 30 na šest, přičemž opustil nejméně rentabilní. S O'Learyho pomocí aplikoval model dnes běžný ve většině aerolinek tohoto druhu. Pohoštění na palubě a další pozornosti si cestující měli platit sami, společnost přešla na jediný typ letadel kvůli snížení nákladů na výcvik pilotů a létala na menší a hlavně levnější letiště. Michael O'Leary se za svou práci dočkal patřičné odměny. V roce 1994 ho rodina Ryanů jmenovala ředitelem aerolinek a dala mu ve firmě čtvrtinový podíl. V současnosti se výsledky druhých největších diskontních aerolinek v Evropě řadí k nejlepším v oboru letecké dopravy. Jejich čistý zisk loni díky vyšší vytíženosti letadel a snížení nákladů o 44 procent na 150,4 milionu eur. Tržby stouply o 28 procent na 624,1 milionu eur a počet pasažérů se zvýšil o 38 procent na 11,1 milionu. Společnost létá do 76 destinací ve třinácti státech převážně západní, severní a jižní Evropy. Za loňský rok poprvé překročila hranici deseti milionů přepravených lidí. Létá se 44 letadly Boeing 737. Letos v lednu objednala od Boeingu sto letounů 737-800 s opcí na dalších padesát strojů. Cenu, kterou zaplatí, irské aerolinky neuvedly, ale agentura Reuters ji včetně slevy odhadla zhruba na šest miliard dolarů. Rozšířená flotila má být pro firmu základem udržení expanze v následujících osmi letech. Základnovými letišti Ryanairu jsou londýnský Stansted, glasgowský Prestwick, v Irsku Dublin a Shannon. Od letošního února tyto aerolinky začaly obsazovat také kontinentální Evropu, a to letiště Hahn vzdálené 120 kilometrů od Frankfurtu a Charleroi poblíž Bruselu. Společnost se hodlá soustředit právě na velký německý trh, kde bude konkurovat Lufthanse. Do České republiky Ryanair nelétá. Objevily se však informace, že jedna z firem Tonyho Ryana, Tara Aerospace, usiluje o koupi bývalého vojenského milovického letiště, které by měla přeměnit na mezinárodní osobní a nákladní letiště (EURO 23/2002).
