Česká republika stále nemá koncepci politiky vůči Bruselu. Nemusí to ale nutně být nevýhoda
Když loni v létě ministerstvo zahraničí představilo svou koncepci zahraniční politiky, vzbudilo to na Hradě menší poprask. Prezident Václav Klaus se hned ozval s tím, že jde o „vyprázdněná témata“. A měl pravdu. Z třiadvaceti stran dokumentu se Evropské unii věnují jen dvě a navíc obsahují víceméně samé fráze. „Cílem ČR je aktivně ovlivňovat rozhodování v EU při vědomí vlastních klíčových zájmů a priorit,“ praví se v textu. Jenže které zájmy a priority to jsou, už dokument nedodává.
Jednotná představa o tom, co by Česko v Unii chtělo prosadit, neexistuje dodnes.
Zato se Praha může pochlubit evropskou raritou – má hned dva státní tajemníky pro Evropu. Zatímco Schwarzenbergovým „panem Evropu“ je náměstek Jiří Schneider, Nečasovu evropskou agendu orchestruje Vojtěch Belling.
Neznamená to ale, že bychom kvůli tomu byli v Bruselu nečitelnými partnery, s nimiž se špatně jedná. V turbulentní době, kdy EU řeší vznik nových institucí, o nichž před pár lety nikdo neměl ani představu, není papír s jasně rozdělenými kompetencemi a programem žádnou výhodou. „Ptali se mě z Prahy, jestli je třeba zapracovat na evropské strategii.
Řekl jsem jim, ať se na to vykašlou. To úsilí za to nestojí,“ říká český diplomat působící v Bruselu, který nechtěl být citován.
POLSKO, NÁŠ VZOR To, co Česku chybí, není ani tak vize, jako spíše schopnost vyjednávání. Politici by se podle diplomata měli učit více bojovat za svou představu o směřování Evropské unie. A to nejen doma na předvolebních mítincích, ale především v Bruselu. „Na jednáních přituhuje a silová vyjednávací hra je čím dál častější,“ myslí si. Příklad bychom si podle něj měli vzít třeba ze Švédů nebo Poláků, kteří často přicházejí se seznamem požadavků. Jasné zadání pro české vyjednavače je nutné mimo jiné i proto, že vládní ODS se nemůže opřít o silnou lobby v Evropském parlamentu. „Když ODS vystoupila z klubu eurolidovců, zaplatila za to velkou daň. Na půdě EU se marginalizovala,“ hodnotí zdroj.
Českou vyjednávací pozici snižují i potíže s čerpáním bruselských peněz. Jen operační programy doprava a životní prostředí letos způsobí v českém rozpočtu díru o velikosti dvanáct miliard korun. Právě tolik totiž Brusel oproti předpokladu eráru odmítl proplatit. Česko by se mělo snažit evropské dotace rychle utratit. „Evropská komise je pod rozpočtovým tlakem, a když tu zbude část nedočerpaných fondů, bude tlačit na seškrtání celého balíku,“ upozorňuje diplomat.
Na druhou stranu zemi chválí v tom, že je připravena v rámci úspor v evropských fondech šetřit i sama na sobě. Byť jinak volá po tom, aby chudší země v EU o peníze na rozvoj nepřišly. Do konce roku se ukáže, nakolik je poněkud schizofrenní česká pozice úspěšná. V Bruselu totiž ? nišuje „porcování medvěda“, tedy rozdělení rozpočtu na léta 2014 až 2020 v celkovém objemu jednoho bilionu eur do jednotlivých položek. Licitace potrvá nejméně do konce roku. A zatím je stále o co se hádat. Členské státy se s Evropskou komisí přetahují o 100 až 150 miliard eur.
O autorovi| BLAHOSLAV HRUŠKA, hruskab@mf.cz
