Nutno uznat: Loňský rok byl pro designérku Báru Škorpilovou a její studio Mimolimit mimořádně úspěšný. Řadu nových realizací korunovala reprezentací České republiky na výstavě Expo v Japonsku, Škorpilová byla podepsána pod řešením fasády a interiérů českého pavilonu v Aichi. O završení úspěšného roku se postarala výstava Eclectic match, která se v prosinci konala v showroomu Konsepti, a vydání již druhé knihy o činnosti studia.
Jakkoli je mi stylová poloha, o kterou se Škorpilová snaží, osobně cizí a její interiéry mi často připadají “předesignované”, nelze popřít, že si úspěch zaslouží. Pokud máte potřebu být hodně trendy, nechejte si kancelář nebo byt navrhnout právě od studia Mimolimit. Vědí, jak na to, a určitě nebudete zklamáni.
K napsání těchto řádků mě ale přimělo něco jiného – totiž to, jak je ve zmiňované knize prezentováno řešení interiéru Café Emporio v pražské Jindřišské ulici, které bylo otevřeno před rokem. Ani náznak vysvětlení, ani náznak studu. A že by obé bylo na místě.
O co jde? Na jedné ze stěn kavárny se dochovala černobílá geometrická mozaika od Zdeňka Sýkory, jednoho z nejvýznamnějších umělců českého umění 20. století. Jediného českého autora z poválečného období, jehož dílo je zařazeno ve stálé expozici Centre Pompidou. Škorpilová místo aby Sýkorovu mozaiku použila jako dominantu celého interiéru – těžko si lze představit vzácnější dekoraci –, téměř zcela ji potlačila. Přilepila na ni mezipatro a ve spodní části před ni postavila bar a poličky na láhve. Volnou boční stěnu pak ozdobila vlastní instalací z vaječných skořápek. Jasně, koho by v eklektických časech zajímal nějaký Sýkora…
Velmi rád bych věřil, že za tím vším je nějaký důvod, vynucený kompromis, ale o tom se v knize bohužel nepíše. Jen to, že autorka se při řešení interiéru Sýkorovým dílem inspirovala. Možná by tedy měla vědět, že když Zdeněk Sýkora viděl výsledek, měl prý v očích slzy.