Kdo je velký

14. 9. 2020

Komentář Když čínské úřady po návštěvě šéfa Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu oznámily, že český politik překročil červenou čáru, porušil suverenitu Číny a zaplatí za to vysokou cenu, dalo se vůči Vystrčilovi očekávat leccos. V logice takto osobně vedeného sporu by bylo pochopitelné, kdyby Vystrčil dostal od Číňanů zákaz výjezdů do Číny včetně Hongkongu. Rušení objednávek klavírů nebo dovozu dílů na auta jsou úplně jiného ražení. Je to výběrová perfidní pomsta na těch, kteří praktickou politiku nemohou nijak ovlivňovat.

Tupost čínské reakce vyjadřuje aroganci moci, která jistě funguje na čínském území, směrem do světa je však kontraproduktivní a směšná. Režim vedený přímočarým Si Ťin-pchingem nemohl připustit, aby byl Vystrčil jako nepřítel jakkoli zvýznamněn, a tak místo sankcí vůči němu nebo oficiálním sankcím vůči Česku, což je běžný diplomatický nástroj používaný po celém světě, přistupuje k podpásovým akcím vůči konkrétním českým podnikatelům, kteří v Číně obchodují.

David nad Goliášem nemůže za normálních podmínek vyhrát. Známá biblická výjimka, v níž David zničí Goliáše svým prakem, je dána Davidovou sebedůvěrou. Můžeme si o Vystrčilově cestě myslet cokoli, ale to, že stál rovně a věřil sám sobě, bylo zjevné a čínská reakce jenom potvrzuje, jak moc to funguje.

Těch pár dní, kdy se ještě celá „aféra“ bude probírat (někdo koupí odmítnuté klavíry, někdo zase škemrá u Číňanů), můžeme využít k tomu, že znovu probereme, jak moc důležitým obchodním partnerem taková Čína je a pro koho vlastně. Obchodní výměna s Čínou je stále tristně nerovná. V roce 2018 Česko vyvezlo do Číny zboží za 56 miliard korun, opačným směrem putovalo zboží za 568 miliard korun. České firmy na čínském trhu jen paběrkují, vývoz do Číny tvoří pouhé 1,3 procenta vývozu celkového, z hlediska realizovaného českého vývozu se Čína jeví jako téměř bezvýznamná země. A je na první pohled patrné, že vyvoláním nějaké ideologicko-obchodní války by tratila mnohem více Čína než Česká republika.

Česko není ekonomicky závislé na Číně, není jí naštěstí ani ničím zavázáno, není ale a také ani nebude strategickým čínským byznysovým partnerem do budoucna. Žádná exkluzivita výjimečného Česka se nekoná. Česká zahraniční politika by proto měla být v tomto realistická a připravit se na tvrdý boj o peníze, tak jako to dělají ostatní. Bez zbytečného podlézání.