Kdo chce přežít, musí se zadlužit, a tím zabředne do dalších problémů.
Staví se na každém rohu, a tak by se mohlo zdát, že ve stavebnictví mají všichni žně. Jenže realita je jiná. Malé a střední stavební firmy se často potácejí na hranici života a smrti. Konkurence je velká, a tak i velké stavební společnosti už berou i menší, třeba milionové zakázky. Na rozdíl od malých firem mohou investorům nabídnout výhodnější podmínky – hlavně platební. Jejich finanční možnosti jsou mnohem lepší, a tak se splatností faktur mohou počkat i několik měsíců. Proč ne, když většinu stavebních prací pro ně převážně udělají subdodavatelé, a ony jim zaplatí až poté, když samy peníze od investora vyinkasují.
Vražedné je to ale pro malé a střední podnikatele. Jejich zisky nejsou velké, takže nemají žádné finanční pojistky. Přitom musí průběžně hradit všechny výdaje – jak materiál, mzdy a zdravotní i sociální pojištění zaměstnanců, tak daň z přidané hodnoty, ale na příjem za práci čekají týdny i měsíce. Téměř smrtící podmínky ve smlouvách neodmítnou, protože se vždycky na trhu najde někdo jiný, kdo i nevýhodnou zakázku přijme. Bránit se u soudu, že je velké firmy tlačí ke zdi? To si také nikdo nedovolí, protože příště by už práci nezískal vůbec. Kdo chce přežít, musí se zadlužit, a tím zabředne do dalších finančních problémů. Je to začarovaný kruh, z kterého nevidí úniku.
Malí a střední podnikatelé proto volají o pomoc proti „zvůli“ velkých firem. Ale žádat o zastání stát, to je jako plakat na špatném hrobě. Jak upozorňují velké stavební firmy, a nejsou to vždycky jen výmluvy, i stát, kraje a obce se vesele zapojují do kolečka pozdního placení. Při veřejných zakázkách, které stát nebo veřejné správa vypisují na veřejné stavby, už si často rovnou do podmínek dávají nepřiměřeně dlouhé lhůty splatnosti. Využívají faktu, že pro všechny je přece jen státní zakázka – jistá zakázka.
Stavebníci mají alespoň u veřejných staveb jistotu, že své peníze nakonec dostanou. A tak i stát, kraje a obce jako investoři zneužívají svého postavení k tlaku, který nakonec odnášejí malé a střední firmy. Přitom představitelé státu a veřejné správy mávají sliby, jak budou živnostníkům a malým podnikatelům pomáhat. Ale jak se v praxi ukazuje, bývají to přitom mnohdy právě oni, kdo jako první začnou kopat hrob, do kterého nakonec malé firmy spadnou.
