Rozkol mezi členy Demokratické unie a zbytkem Unie svobody nakonec nenastal. Ratibor Majzlík jakožto předseda DEU odešel z republikového shromáždění pouze s dvěma nespokojenci. Na druhé straně to neznamená pro nejmenší vládní stranu nějaké velké vítězství. Doby, kdy si unionisté dělali zálusk na vůdčí roli české pravice, jsou již dávno pryč.
Jejich osmnáct procent se dodnes smrsklo na bídnou desetinu. Představě, že se US-DEU podaří získat dvanáct procent hlasů, jak si to slibují ve své „agendě 12“, již nevěří ani mnozí skalní členové strany. Těžko říci, jak si kupříkladu vysvětlit slova jednoho z „otců zakladatelů“, senátora Jana Rumla: „A co bytí? Bytí není lehké. Lehká jsou, řečeno s básníkem Vladimírem Holanem, pouze hovna. Mějte se pěkně!“, která adresoval ve videozáznamu účastníkům republikového shromáždění US-DEU v Hradci Králové. Důvody propadu unionistických voličských preferencí by jistě stály za solidní analýzu, nicméně ten nejhlavnější je nasnadě. Jde o nečitelnou politiku, která souvisí s postavením strany ve středopravé vládě. Těžko lze nalézt nějakou výraznější stopu působení US-DEU ve Špidlově kabinetu. Zatímco unionističtí poslanci a senátoři volky nevolky drží basu při schvalování reformních zákonů, které lze stěží označit za pravicové, sociální demokraté nepokrytě prohlasovávají spolu s komunisty sněmovnou zákony, s nimiž obě menší pravicové strany nesouhlasí. Těžko lze ale pochopit i další kroky, s nimiž vedení US-DEU přichází. Například nominace senátorky Heleny Rognerové, která není členkou strany, jako lídra pro volby do Evropského parlamentu svědčí o tom, že v US-DEU zoufale chybějí osobnosti. Není proto divu, že US-DEU ztrácí postavení mezi pravicovými voliči, kteří v ní viděli alternativu k dominantní ODS. Otázkou ovšem je, zda tuto alternativu v případě odchodu unionistů do politického záhrobí někdo další zaplní. Své ambice neskrývají Evropští demokraté, kterým se podařilo právě na úkor US-DEU zlanařit bývalého ministra zahraničí Klausovy vlády Josefa Zieleniece. Kladný vztah k evropské integraci je ovšem jediné téma, kterým je Kasl se Zieleniecem schopen veřejnost oslovit. Navíc jsou jejich aktivity spojeny především s hlavním městem. Obě skutečnosti sice mohou Evropským demokratům vynést tři, čtyři místa v Evropském parlamentu, jako odrazový můstek k úspěchu ve volbách do českých zastupitelských orgánů je to však málo. Po všem, co si vzájemně lídři menších pravicových subjektů provedli v posledních letech, lze těžko počítat i s nějakou obdobou Čtyřkoalice. ODS má proto nyní jedinečnou šanci ovládnout celý pravicový elektorát. Záleží jenom na ní samotné, zda tuto šanci využije, nebo zahodí.
