Jeden z mých synů je „černou ovcí“ rodiny – je to kriminálník, který neváhal okrást i mne.
Nyní si dělá zálusk na poměrně bohaté dědictví. Chystám se napsat závěť, ale nevím, jestli tam můžu jeho podíl zcela vyloučit. Navíc mám obavy, že syn by po mé smrti mohl závěť zpochybnit, protože už jsem vážně nemocen. Jak si mohu pojistit, aby jeden ze synů nedostal nic z mého dědictví?
čtenář J. M.
Jestliže chcete napsat závěť, doporučuji tak učinit formou notářského zápisu,respektive nechat si vlastnoručně napsanou závěť ověřit u notáře a uložit ji u něj. Přestože notářské ověření není podmínkou platnosti závěti, poskytuje vám přece jen výrazně vyšší právní jistotu. O uložení závěti u konkrétního notáře můžete informovat vybrané členy rodiny (není to však vaší povinností), může setím pak zjednodušit dědické řízení.
Nehledě na obsah závěti však musí vaši zletilí potomci dostat alespoň tolik,kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu daná zákonem. Chcete-li vyloučit uplatnění zákonného nároku, můžete v závěti použít takzvané vydědění.Zůstavitel může vydědit (zcela mu odepřít podíl zaručený zákonem) potomka,jestliže:
a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,
b) o zůstavitele trvalene projevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,
c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku,
d) trvale vede nezřízený život.
Při vydědění musíte specifikovat konkrétní důvod vydědění, tedy jeden z bodů a) až d). Vydědění může, ale nemusí být součástí závěti. Nechcete-li z nějakého důvodu psát závěť, postačí u notáře uložit jen listinu o vydědění. V takovém případě získají ostatní dědici své podíly podle zákona, s výjimkou vyděděného potomka.
Pokud by váš syn přesto závěť zpochybnil, mají ostatní dědici ještě jednu možnost – použít ustanovení § 469 občanského zákoníku o dědické nezpůsobilosti:„Nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil.“Při posuzování odpuštění se přihlíží buď k výslovnému projevu vůle zůstavitele(písemné prohlášení, výslovné uvedení potomka v závěti jako jednoho z dědiců a podobně), nebo k jinému jasnému jednání (například, že zůstavitel po určité době od zavrženíhodného jednání potomka obnovil soužití s ním ve společné domácnosti).
Jan Beneš podnikový právník