Jsou většinou mladí a chtějí změnu. Ale zatím nevědí jakou
Od New Yorku po Seattle demonstrují stovky, někde tisíce lidí naštvaných stavem ekonomiky, sociální nespravedlností a hamižností velkých korporací. Hlavně bank a jiných finančních institucí. Jejich hněv je pochopitelný a oprávněný. Už teď, po několika týdnech, se však zdánlivá jednota hnutí tříští. Rozpadá se na konkurenční skupiny bojovníků za nejrůznější vznešené cíle, kteří se nedokážou dohodnout na základních požadavcích. Americký ekonomický a politický establishment tak změní jen těžko.
Dlouhý seznam
Je ráno a demonstranti se rozcvičují skandováním protestních hesel. Jsem na McPhersonově náměstí jen kousek od Bílého domu. Právě tady tráví tvrdé jádro zdejší odnože protestního hnutí Okupujte Wall Street (OWS) už několik týdnů. Mezi stany svižně vykračuje Ellen Davidsonová, žena ve středním věku. Někde se zastaví a prohodí pár slov, pak chvilku skanduje nějaké heslo a mává rukou se zaťatou pěstí. Říká o sobě, že je aktivistka, novinářka, fotografka, designérka a zpěvačka. Do Washingtonu přijela z New Yorku, aby pomohla s koordinací. Když se Ellen zeptám, jaké jsou cíle hnutí, které organizuje, není k zastavení: Spojené státy by měly skoncovat se všemi válkami a okupacemi jiných zemí. To se týká i Palestiny, kde zasahují podporou Izraele. Z volebního procesu musejí zmizet peníze velkých korporací. Volby mají odrážet vůli lidu a nebýt jen výsledkem toho, kolik která firma utratí na toho či onoho kandidáta. Musejí se zpřísnit regulace bank a zvednout daně, které platí jejich bossové. Před soud by měli být postaveni váleční zločinci, včetně současného amerického prezidenta Obamy i George Bushe. Také s mučením ve všech jeho formách se musí okamžitě skončit… Ve výčtu toho, co by se mělo změnit, pak Ellen ještě dlouho pokračuje. Nedá se přerušit ani zastavit. Po otázce, jestli právě nadcházející prezidentské volby nejsou v demokratické zemi ta hlavní příležitost, jak něco změnit, kroutí netrpělivě hlavou. Zjevně jsem nic nepochopil. „Tak, jak je ten systém teď nastavený, máme na výběr jenom mezi kandidátem korporací číslo 1 a kandidátem korporací číslo 2,“ říká. Právě „korporace“ jsou v očích Ellen zjevně viníkem všeho zla. Konkrétní jména společností nezmiňuje, nechce se zabývat ani argumentem, že i velké firmy zaměstnávají také„obyčejné“ lidi, za které ona podle svého přesvědčení mluví. Zmiňuje se jen obecně o bankách a investičních společnostech, které dostaly Ameriku do téhle kaše a ještě na tom vydělaly velké peníze.
Chtěli by revoluci
Ellen Davidsonová je typickou představitelkou aktivistek OWS. Volby jsou podle ní k ničemu, legislativa nic nezmůže, chce to opravdovou zásadní změnu kapitalistického systému. Revoluci. Změť požadavků, které ze sebe Ellen doslova chrlí, je pro účastníky akcí OWS typická. Své si při demonstraci najdou ochránci zvířat i bojovníci za práva Palestinců, studenti inspirovaní marxismem i stárnoucí pamětníci květinového hnutí z 60. let minulého století. To ale neznamená, že by se nad současnými protesty dalo jednoduše mávnout rukou. Nebo je zatratit jako další demonstraci levicových poblouzněnců, na jaké jsme si dávno zvykli při summitech zemí G8 nebo G20, Světové banky nebo NATO. Jsou projevem velmi hmatatelné nespokojenosti velké části americké populace. A také problémů mladé generace. Míra nezaměstnanosti se ve věkové skupině do 25 let pohybuje okolo 17 procent a je skoro dvakrát vyšší než americký průměr. V případě teenagerů dosahuje dokonce skoro 25 procent. Americká ekonomika neskýtá lidem stojícím na prahu kariéry nijak zářné vyhlídky. Není se co divit, že propadají deziluzi a ti aktivnější jsou ve velkých městech připraveni vyrazit do ulic. Změť někdy i protichůdných požadavků, které vznášejí, je pro vnější pozorovatele málo srozumitelná. Není náhodou, že o protestech začala hlavní americká média informovat, až když koncem září při pokusu o přechod z Manhattanu do Brooklynu policie několik stovek demonstrantů zatkla, hlavně pro pořádkové a dopravní přestupky. Právě proto také někteří z nich viditelně volí militantní taktiku. Ignorují výzvy, aby se drželi ve vyhrazeném prostoru, provokují policisty k ostřejším zákrokům. Pak už stačí, aby to někdo natočil, a záznam dokládající policejní brutalitu putuje na YouTube nebo přímo na internetové stránky OWS. Jenže tím lze těžko získat sympatie typického představitele americké střední vrstvy, žijícího někde na předměstí. I příslovečný „běžný Američan“ sice možná skřípe zuby nad bonusy, které si rozdělují šéfové bank zachraňovaných i z jeho daní, ale nepřiměje ho to, aby vyrazil do ulic.
Kolik jich opravdu je
Bez ohledu na „blbou náladu“ většiny obyvatel není prostě Amerika viditelně na žádnou revoluci připravená. Tvrzení aktivistů, že zastupují 99 procent obyvatel, je přemrštěné a svým způsobem arogantní. Mnoho Američanů se může ptát, kdo jim dal právo pasovat se do role jejich mluvčích. Když vidíte třeba ve Washingtonu pochodovat asi 150 demonstrantů skandujících oblíbené heslo „My jsme 99 procent“, působí to skoro ironicky. Kolem procházejí davy lidí po chodnících a viditelně nemají chuť se k protestu připojit. K masovosti mají protesty hodně daleko.
Podle průzkumu, který pro agenturu Associated Press provedla agentura GfK, demonstranty přímo podporuje 37 procent Američanů. A téměř šedesát procent dotázaných uvedlo, že jsou naštvaní na politiky. Prakticky shodné nebo velmi podobné výsledky přinesly i jiné průzkumy. To sice potvrzuje, že ve Spojených státech narůstá pocit znechucení politickou a ekonomickou elitou, ale nikoli to, že by lidé byli připraveni vyjít masově do ulic.
Aktivisté o sobě tvrdí, že je inspirovalo arabské jaro, a chtějí využívat stejnou taktiku jako demonstranti na káhirském náměstí Tahrír: spojovat se pomocí sociálních sítí a takto organizovat společné protesty. Ignorují přitom skutečnost, že v autoritářském Egyptě a jiných muslimských zemích nespokojencům nic jiného než komunikace prostřednictvím internetu a mobilů nezbývalo. V New Yorku a jiných amerických městech můžete naopak protestovat, sdružovat se, vylepovat plakáty, organizovat se, jak chcete, a nikdo vám v tom nebude bránit. A když k tomu využijete efektivně Twitter a Facebook, budiž.
Často citovaný odkaz na náměstí Tahrír svědčí hlavně o romantických iluzích aktivistů: i oni teď chtějí dosáhnout něčeho spektakulárního, možná revoluce. Vidí se jako předvoj změn, které smetou zkažený a zkorumpovaný systém a nastolí nový, lepší, spravedlivější. Skutečností ale zůstává, že demonstrace zatím v jednotlivých městech nepřilákaly víc než několik tisícovek lidí.
Sečteno podtrženo, hnutí Okupujte Wall Street a spřízněné protesty v amerických městech zatím boxuje nad svou váhou. Má sice pochopení, ale legitimní rozhořčení demonstrantů a publicita, která se mu dostala, těžko zastře skutečnost, že není jednotné. Shoda na požadavku spravedlivější společnosti a lepšího ekonomického systému nestačí tam, kde jsou jen zmatené nebo velmi mlhavé představy, jak toho dosáhnout.
