KDO PLATÍ, ROZHODUJE

Cena za IPB by nemusela přesáhnout čtyři miliardy korun

Jdi tam, nevím kam a přines to, nevím co. V tomto duchu se na první pohled a s mírnou nadsázkou odehrával obchod Československé obchodní banky s nuceným správcem Investiční a Poštovní banky za asistence ministerstva financí, České národní banky a Konsolidační banky. Po pouhých třech dnech nucené správy veškerá aktiva a pasiva Investiční a Poštovní banky jištěná stoprocentní zárukou státu a centrální banky přešla do ČSOB. Ta koupila finanční skupinu IPB, aniž měla a má jasno, co v ní vlastně je, a to za cenu, kterou dosud rovněž nezná. Zda ve skupině IPB zůstala většina jejích dcer, či žádná, po tom sama ČSOB teprve intenzivně pátrá. Je asi zřejmé, že jí z náruče vyklouzla Domeana, a tím část z televizního impéria. Otazník visí i nad IPB Pojišťov–nou, které by si ČSOB zřejmě rovněž velmi cenila, a dalšími dcerami, jako je například První investiční. Nicméně faktem je, že bez rizika a asi i za pár korun přišla ČSOB minimálně k celé síti poboček IPB a Poštovní spořitelny, což je deviza pro ni nesmírně cenná. Bilanční suma nového kolosu po pondělním podpisu smlouvy přesahuje 600 miliard korun, a je tak největší bankou v České republice. Ráz na ráz. Spěch s prodejem zaskočil nejen politiky. Transakce uzavřená přes víkend však byla podle dostupných vyjádření podmínkou pro zachování chodu banky. Již v sobotu totiž auditor doručil bankovnímu dohledu svůj výrok, podle něhož výroční zpráva předložená představenstvem neodpovídá skutečnosti a ztráta banky vysoko převyšuje vlastní jmění banky. „Za této situace by hned v pondělí musela Česká národní banka zahájit řízení o odebrání licence, říká člen bankovní rady a účastník jednání o prodeji Luděk Niedermayer. Nucený správce by v takové situaci patrně musel zastavit výplatu vkladů, nebo požádat vládu, aby se zaručila za aktiva banky. Jenže pokud by to vláda učinila, byla by banka rázem zcela ozdravena a nucenou správu by bylo nutné ukončit. Akcionáři, kteří přivedli banku ke krachu, by se tak dostali k miliardám státních peněz. A tak pokud by vláda chtěla spáchat sebevraždu a přistoupila by na požadavek předsedy ODS Václava Klause zrušit prodej IPB, situace by se vrátila do původního stavu. Pokud by se zrušil prodej, padla by i státní záruka, a tudíž by se nucený správce ocitl opět ve složité situaci. Peníze vkladatelů by byly ohroženy více než kdykoli předtím. Cherchez la ČNB. Václav Klaus od počátku viní ze zosnování spiknutí Českou národní banku. Skutečnost se však od jeho prohlášení velmi liší. Tvrdý postup formou nucené správy prosazovala od počátku až do konce vláda. Podle informací týdeníku EURO bylo šest ze sedmi členů bankovní rady, včetně guvernéra Tošovského, pro kooperativní řešení. Hledalo se ještě ve čtvrtek večer, nicméně marně. Nelze pominout, že vláda si nakonec zvolené řešení sama zaplatila, když převzala garanci za všechna aktiva IPB. Podle některých zdrojů měla vláda informace, že z banky odtékají značné částky na záhadné účty na Kypr. Luděk Niedermayer nicméně tvrdí, že ČNB žádnou takovou transakci nezaznamenala. Za babku. Cena za podnik IPB, který ČSOB koupila, tedy za všechna její aktiva a pasiva, bude stanovena až na základě zpráv dvou nezávislých auditorských firem podle výše čisté hodnoty aktiv banky. „Strany se dohodly, že výchozí kupní cena Podniku je stanovena na 16 166 820 000 Kč, uvádí se v textu smlouvy, jejíž kopii má týdeník EURO k dispozici. Tato výchozí cena se bude dále upravovat podle toho, jak Podnik IPB ocení dva nezávislí soudní znalci, z nichž jednoho vybere ČSOB a druhého nucený správce. Znalecké ocenění by mělo trvat maximálně devět měsíců. Pokud rozdíl v obou oceněních nepřesáhne deset milionů korun, bude cena stanovena podle vyššího ocenění. Jinak bude vybrán třetí znalec. Ke konečné ceně by měly být podle textu smlouvy připočteny tři miliardy korun. Pokud by takovýmto postupem vyšla cena záporná, bude podle smlouvy stanovena ve výši jedné koruny. Protože podle odhadů odborníků lze vypočtenou cenu čekat v řádu stovek milionů korun, její výsledná úroveň by tedy neměla přerůst čtyři miliardy korun, což skutečně není mnoho. Podle prohlášení samotného nuceného správce Petra Staňka je nyní účetní cena banky záporná. Kromě toho podle textu smlouvy ČSOB měla do druhého dne od podpisu smlouvy uhradit nucenému správci částku ve výši sto milionů korun. Ve smlouvě se rovněž zavázala hradit nucenému správci náklady na případné vedení soudních sporů souvisejících s podepsanou smlouvou a na vyhotovení znaleckých posudků, a to do maximální výše 1,9 miliardy korun. ČSOB by měla platit za získání IPB i další prémii, a to Konsolidační bance ve výši dvaceti procent čisté hodnoty banky. Bude to zřejmě spíše symbolické poděkování státu za to, že na všechna aktiva z bilance IPB vystavil státní záruku a počítá s tím, že špatná aktiva IPB bude odkupovat Konsolidační banka. Podle dohody si současně Konsolidační banka může ČSOB říci o odkup jakýchkoliv aktiv bývalé IPB. Půjde zřejmě především o úvěry poskytnuté podnikům zařazeným do vládního revitalizačního programu. Úhradu případných ztrát plynoucích z obchodů, jež nejsou uvedeny v bilanci a účetnictví IPB, kryje ČSOB Česká národní banka. Celková aktiva IPB k letošnímu prvnímu čtvrtletí činila 317 miliard korun. Co je levnější. Důvodem rychlého prodeje IPB právě do rukou ČSOB byla podle guvernéra centrální banky Josefa Tošovského jednak časová tíseň a jednak kvalita nabídky. „Čas jsou peníze, řekl s tím, že zkušenosti ukázaly, že nucená správa je velmi nákladná. Pouze ČSOB dokázala předložit právně schůdný návrh a byla schopná IPB manažersky převzít, uvedl. „ČSOB byla nejpřipravenější, potvrdil i Mertlík, podle něhož jako jediná znala domácí prostředí. Podle Mertlíka mohou náklady na sanaci IPB přesáhnout padesát miliard korun, ovšem v každém případě budou nižší, než pokud by se nucená správa protahovala. To by podle Mertlíka náklady mohly narůst i na sto miliard korun. Postup vlády v kauze IPB byl podle něho obdobný, jaký zvolila anglická Bank of England v roce 1995 u banky Barings, která byla také v zájmu minimalizace ztrát velmi rychle prodána holandské ING Bank za jednu libru. Jaké by byly ekonomické náklady v případě, že by vláda a centrální banka přistoupily na variantu prodeje části podniku – IPB – včetně dcer do Konsolidační banky za symbolickou jednu korunu a následný krátký tendr mezi zájemci o IPB s cílem maximalizace výnosu z prodeje? Připomeňme, že v této variantě požadovala Nomura, aby byla finančním poradcem celého prodeje, a banku by si s velkou pravděpodobností koupila německá Allianz a italská UniCredito. Vycházíme z podkladů z Investiční a Poštovní banky, které má týdeník EURO k dispozici. Výnos z prodeje měl být použit na krytí ztrát ze špatných úvěrů poskytnutých IPB. Tato varianta předpokládá, že do Konsolidační banky by přešla veškerá aktiva a pasiva IPB, rozvaha takzvané zbytkové banky by byla tvořena na jedné straně vlastním jměním ve výši necelých dvaceti miliard korun, na druhé „podíly v zahraničních fondech s reálnou cenou patnáct miliard korun , uvádí se v materiálu IPB. Tím jsou myšleny zřejmě fondy se sídlem na Kajmanských ostrovech, do nichž IPB převedla část svých špatných aktiv v nominální hodnotě zhruba 40 miliard korun. Zbytková banka přitom měla krýt směnkou další případné ztráty KoB z tohoto obchodu. Optimistická verze této varianty vychází z ceny banky a jejích dcer získané v tendru ve výši 35 miliard korun. Pro srovnání, odhad hodnoty očištěné IPB od mezinárodní poradenské firmy PricewaterhouseCoopers se podle dokumentu IPB pohyboval na úrovni 44 miliard korun. Výši nákladů KoB na krytí ztrát vyplývajících ze špatných úvěrů odhaduje ve výši 35 miliard korun. Konečný dopad do státní pokladny by tak byl nulový. Pesimistická verze počítá s cenou dosaženou v tendru na úrovni 30 miliard korun a výší nákladů KoB na sanaci na úrovni 45 miliard korun. Čistá ztráta z prodeje ve výši patnácti miliard by se podle materiálu IPB rozdělila mezi stát a akcionáře IPB tak, že akcionáři by státu uhradili 8,5 miliardy, a dopad do státní pokladny by tak činil 6,5 miliardy korun. „Tento postup byl po jednáních mezi Nomurou a vyjednavači za stát (náměstek ministra financí Mládek, člen bankovní rady ČNB Niedermayer a náměstek generálního ředitele KoB Řezníček) vtělen do návrhu smlouvy, kterou v souladu s požadavky státu dopoledne ve čtvrtek 15. 6. 2000 schválila dozorčí rada a poté i představenstvo banky. Odpoledne byly dojasňovány některé méně významné detaily smlouvy. V žádném z obou bodů nedošlo k nedohodě. Dohodnutým cílem na straně IPB bylo podepsat smlouvu během pátku a na straně státu během soboty po připravovaném jednání vlády v Kolodějích. Stát ani během pátku dopoledne nenaznačil, že by tento projednaný postup neměl být realizován. Tak zní výklad posledních událostí z úst IPB a Nomury. Ovšem nutno uvést, že ministr Mertlík již minulý týden na tiskové konferenci upozorňoval na to, že se stát pokoušel s Nomurou ještě v pátek dohodnout na změnách textu smlouvy o prodeji aktiv a pasiv do KoB, ovšem bezúspěšně (o této smlouvě jsme psali v minulém čísle). Náměstek ministra financí Jan Mládek oproti tomu tvrdí, že Nomura o vydání IPB nevyjednávala seriózně, vydírala stát tím, že v případě nucené správy mu neposkytne přístup do dceřiných společností IPB a náklady na sanaci budou mnohonásobně vyšší. Cílem bylo přitom získat úvěrovou linku z ČNB na posílení prudce klesající likvidity. Problém vláda viděla také v požadavku Nomury, že bude aranžovat vstup strategického investora. Mezi cenou, kterou zaplatí ČSOB a kterou by zaplatili investoři v rámci tendru, jistě bude rozdíl. Podle výše uvedených čísel vypadá jako propastný. Varianta IPB ovšem ve svých výpočtech logicky nepočítala se snížením hodnoty banky, ke kterému došlo v posledním týdnu před nucenou správou, kdy z banky odplývalo denně zhruba šest miliard korun vkladů. Podle samotné IPB došlo k miliardovým škodám v bance i po zavedení nucené správy proto, že nucený správce vydal pokyn zastavit vypořádávání obchodů s cennými papíry. K tomu došlo podle IPB i v takových případech, kdy měla banka obdržet platby za prodané papíry. Jako příklad uvádí cenné papíry IPS, kde banka neobdržela platbu v objemu zhruba 2,2 miliardy korun. K dalším škodám údajně došlo i proto, že bylo okamžitě po zavedení nucené správy zastaveno poskytování úvěrů včetně čerpání nových tranší podle dříve stanovených limitů, což mohlo poškodit klienty banky. Stejný dopad může mít nevypořádání obchodů s cennými papíry pro klienty banky. Ta tak může čelit řadě žalob. Nakolik jsou tyto propočty realistické, se ukáže teprve časem. Navíc vláda nehledala jen nejlevnější, ale nepochybně také politicky průchodné řešení situace. Poskytnutí výpalného současným akcionářům by pro ni mohlo mít dramatické politické důsledky. Na druhou stranu rychlost prodeje nepochybně razantně snížila celkové náklady na nucenou správu. Prodávalo se sice bez tendru, v němž by mohla být dosažena vyšší cena, ale to podle Niedermayera vysoce vyvažují přínosy. Zdržení způsobené tendrem by znamenalo ztráty vzniklé zastavením aktivních obchodů banky v nucené správě. Mezi hrozící náklady je také nutné započítat právní riziko žalob napadajících kroky správce, jehož činnost není dostatečně legislativně upravena. I to bylo eliminováno rychlým prodejem dříve, než mohla být podána jediná žaloba. Odřezávání. Zavedením nucené správy se pozastavily funkce valné hromady, dozorčí rady, představenstva a vrcholového managementu. Prvním rozhodnutím nuceného správce bylo zrušení veškerých podpisových práv za banku, schvalovacích pravomocí týkajících se obchodních aktivit banky, odvolání plných mocí či pozastavení odměn členům orgánů banky. Správce zároveň zakázal vstup do budovy členům představenstva, dozorčí rady a ředitelům odborů přímo řízených představenstvem. Toto moratorium se vztahovalo například na generálního ředitele IPB Jana Klacka, náměstky Libora Procházku a Petra Beneše, předsedu dozorčí rady Randalla Dillarda, členy dozorčí rady Jiřího Tesaře, Eduarda Onderku, Miroslava Tučka a mluvčí Barboru Tachecí. ČNB zároveň zahájila v pondělí vůči IPB správní řízení o odnětí povolení působit jako banka. V nucené správě zůstala jen IPB akciová společnost, jejímiž pasivy je základní jmění akcionářů a aktivy potenciální výnos z prodeje IPB. Podle pondělního prohlášení Staňka nebudou v původním termínu 26. června oznámeny auditované výsledky. Správce rovněž odvolal řádnou valnou hromadu svolanou na 28. června. Koupí IPB obchodní bankou se ze lvího ústavu stala divize ČSOB. Jejím ředitelem byl jmenován Josef Tauber, místopředseda představenstva ČSOB. Řízením integrace byl pověřen Carl Rossey. S personálními změnami v IPB začala ČSOB rychle, ovšem nikoliv překotně. Již v úterý mluvčí banky Jan Stolár potvrdil, že bylo dáno několik výpovědí na úrovni vrcholového managementu. Ke konci týdne se potvrdilo, že bylo dáno celkem jedenáct výpovědí. Propuštěni byli čtyři finanční ředitelé, sedm dalších bylo podle Stolára dočasně zbaveno pravomocí a část z nich se do banky zřejmě vrátí.

Televizní bonbonek Koupě aktiv IPB ze strany ČSOB by mohla přinést i výraznou koncentraci na mediálním trhu. Zcela pochopitelně se v politických kruzích rojí zprávy, podle nichž byla především tato možná výhoda jedním z hlavních důvodů, proč ČSOB do transakce vstoupila. Tento peněžní ústav patří do stejné finanční skupiny Almanij jako společnost Patria Finance. Ta před časem majetkově vstoupila do televize Galaxie, nahrazené později TV 3. Tu sice provozuje stejnojmenná společnost, v níž má podle dostupných informací Patria Finance, či spíše její šéf Zdeněk Bakala, jen minoritní podíl. Ovšem obecně se má za to, že Bakalův vliv převyšuje hodnotu jeho podílu. IPB prostřednictvím své dřívější dceřiné firmy Domeana kontrolovala TV Prima. Zároveň financuje provoz CET 21, tedy Novy. ČSOB – případně nějaký její partner – se tedy může těšit na významný vliv v televizích představujících majoritu na našem trhu. Vliv na Primu však uniká mezi prsty. Domeanu totiž ovládá společnost GES a zřejmě není důvod, proč by z ní vycouvala. Domeana původně patřila kompletně IPB. Z ní odešla ke GES a dnes již bývalý místopředseda představenstva a náměstek generálního ředitele banky Libor Procházka oznámil, že důvodem této transakce byla příprava na přeměnu IPB na holding. Pro tuto reinkarnaci byl založen IPB Holding a většina dcer měla postupně přejít na něj. Domeana nejprve zamířila do GES údajně proto, že holding neměl dostatek prostředků na tak velkou akvizici. Do konce loňského roku u něj totiž mělo dojít k navýšení jmění úpisem akcií. Mělo, ale nedošlo, a tak Domeanu koupil GES a Holdingu na ni vypsal opci. Podle důvěrných zpráv však Holding nechal z neznámých důvodů opci propadnout, a tak je nyní případný prodej Domeany či Primy čistě věcí GES Holdingu, akciové společnosti s předmětem podnikání v oblasti poradenských služeb a obchodu.

(rop)

Lámání chleba Nucená správa uvalená na Investiční a Poštovní banku a hlavně její prodej ČSOB může úplně změnit dosavadní rozložení politických sil. I když se předseda ODS Václav Klaus – akt prodeje označil za „bankovní loupež, která se odehrála za bílého dne a za přímé asistence státu – zdráhá vypovědět kvůli dění ve finančním světě opoziční smlouvu, v ODS se formuje silná skupina, jež ho k tomu nutí a případně tak chce učinit i bez Klause. Čtvrtý den po prodeji IPB zformulovalo grémium ODS tvrdé prohlášení, v němž se mimo jiné praví: „Skupina politiků a finančníků, která tento krok k ovládnutí jedné třetiny naší ekonomiky vymyslela, zorganizovala a provedla, musí vědět, že i kdyby jí spřátelená média jakkoli kryla záda, přinejmenším ODS bude trvat na tom, aby pravda vyšla najevo. Nechceme přitom na této události levně politicky profitovat. Jsme dokonce přesvědčeni, že nešlo o akt jedné politické strany proti jiným, ale že byla napálena a podvedena sama vládnoucí strana. Občanští demokraté – jako nejsilnější opoziční strana a jako strana, která po–dle vlastního vyjádření dnes disponuje největší voličskou podporou – proto budou usilovat, aby se veřejnost dozvěděla pravdu o tom, co se v zemi stalo. Předběžně již sdělili, že hazardní čin podle střízlivých odhadů ODS přijde každou rodinu v naší zemi na zhruba 25 tisíc korun. Vicepremiér Pavel Mertlík, který se jako ministr financí na řešení situace třetího největšího peněžního ústavu podílel, prohlášení grémia ODS o událostech kolem IPB považuje za „velmi silnou kávu . Podle něj ODS nese odpovědnost za kroky, které vedly k neutěšenému stavu IPB, a nyní se snaží zametat stopy. Připouští rovněž, že ODS se snaží vrazit klín mezi vládu a Českou národní banku či mezi něj osobně a premiéra Miloše Zemana. Vláda postup ministra financí v případu Investiční a Poštovní banky na řádném zasedání 21. června 2000 schválila. Rovněž schválila postup ministra vnitra Stanislava Grosse při zajištění bezpečnostní stránky tohoto případu. Poslanecká sněmovna, které ODS hodlá navrhnout kvůli zásahu v Investiční a Poštovní bance zřízení zvláštní vyšetřovací komise, se na řádné schůzi sejde v úterý 27. června. Ačkoliv je málo pravděpodobné, že vyšetřovací komise vznikne, o IPB se diskutovat rozhodně bude. Kabinet je připraven vysvětlit poslancům postup v případu prodeje banky krok za krokem. „Nechť parlamentní diskuse přinese informace, které rozhodnou, kdo má v této věci pravdu, prohlásil premiér Zeman. Opozice samozřejmě vysvětlení očekává. Minulý týden, ještě před prohlášením premiéra, někteří její představitelé dokonce tvrdili, že si informaci vyžádají pod hrozbou předčasných voleb. Méně informované horké opoziční hlavy, které v bezprostředních reakcích nejprve naznačovaly možnost vyvolání předčasných voleb, ovšem postupně ochládaly. Více se začalo mluvit o tom, že vláda v případě IPB postupovala jednotně nejen s centrální bankou, ale také s částí (nikoli smluvní) středopravé opozice. Vedena právě snahou o vyvléknutí se z příliš silně utáhnutého obojku opoziční smlouvy. Tím by se dala vysvětlit na jedné straně mimořádně ostrá reakce ODS na prodej Investiční a Poštovní banky a na straně druhé zdrženlivá vyjádření lidovců a unionistů. Pro ustavení parlamentní vyšetřovací komise ovšem opozice příliš nehoruje. Lidovci od vlády požadují, aby svůj postup vysvětlila. Teprve v případě, že je vysvětlení neuspokojí, budou zvažovat další „instrumenty . Zásadní argumenty pro zpochybnění dosavadních rozhodnutí vlády a ČNB nemá zatím ani Unie svobody. A komunisté na požadavek ODS reagovali rčením „Zloděj křičí: chyťte zloděje“. Návrh na zřízení vyšetřovací komise musí podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny podat nejméně jedna pětina, čili čtyřicet poslanců. Souhlas s ustavením komise pak musí vyslovit nadpoloviční většina hlasujících zákonodárců. ODS disponuje třiašedesáti mandáty ze dvou set. O den dříve, než zasedne Poslanecká sněmovna, bude jednat výkonná rada ODS. A tam by měl podle kuloárových informací padnout návrh na vypovězení opoziční smlouvy. Pro to, zda se tak stane, zřejmě bude rozhodující, jak sociální demokraté v Senátu naloží s novelou volebního zákona. Pokud nebude schválena či její schválení bude odloženo, jsou radikální členové ODS rozhodnuti vypovězení opoziční smlouvy prosadit. Otevřeně se také začíná mluvit o tom, že dvě skupiny – jedna pro zachování opoziční smlouvy, druhá pro její vypovězení – existují také v sociální demokracii. O členech ČSSD, kteří toleranční patent narušili tím, že přes závazné usnesení poslaneckého klubu odmítli zvednout ruku pro novelu volebního zákona v Poslanecké sněmovně, má jednat nejprve 23. června předsednictvo ČSSD a o den později možná i ústřední výkonný výbor strany. I výsledky těchto jednání mnohé napovědí.

Jana Havligerová