Tendr Národního muzea potvrzuje tristní stav veřejných výběrových řízení
Samice plejtváka myšoka v pátém sále druhého poschodí hlavní budovy Národního muzea (NM) v Praze, která je již déle než století tahounem návštěvnického zájmu, se o bezpečnost bát nemusí. Její přes dvacet metrů dlouhý skelet visí nad návštěvníky bezpečně zavěšen u stropu a představa, že by se stal terčem dobře organizované skupiny lupičů, je spíše z říše námětů pro hollywoodské producenty. Při pohledu na podmínky veřejného tendru na bezpečnostní služby, jež Národní muzeum vyhlásilo vloni v srpnu, by se ale scénář s pracovním názvem „Jak ukrást velrybu“ hodil spíše pro nízkonákladový snímek české provenience…
Hledá se strážný. Zn.: Nahý.
Ve výběrovém řízení na bezpečnostní služby pro období od 31. října 2007 do 31. ledna 2010 NM poptávalo konkrétní počet pracovníků ostrahy pro svých pět pražských objektů: hlavní budovu na Václavském náměstí, letohrádek Kinských, depozitář Terezín, Náprstkovo muzeum a České muzeum hudby v Karmelitské ulici. Dále též napojení na Pult centrální ochrany pro Expozici historických lékáren, Archiv NM a Nostickou knihovnu. A nakonec zajištění bezpečnosti ve formě střežení při mimořádných akcích, krizových situacích a při koncertech, vernisážích a jiných společenských událostech, to vše s definovaným počtem poptávaných strážných hodin.
Na podmínkách řízení spolupracovalo muzeum s agenturou Gordion. „Počet pracovníků a počet hodin vyplynul z mnohaletých zkušeností,“ vysvětluje ředitel odboru generálního ředitele NM Rudolf Pohl. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky? Patnáct milionů korun. Doplněním položkového rozpočtu, jenž byl součástí zadávací dokumentace tendru, by při předpokládané výši zakázky patnáct milionů vycházela cena za hodinu služby jednoho strážného ve výši zhruba 83 korun. A to je ten problém.
Podle Zákoníku práce (platného od 1. ledna 2007), který určuje osm stupňů zaručené minimální mzdy, totiž většina výkonů bezpečnostních pracovníků spadá do druhého stupně. Tedy pokud mají například vykonávat pochůzky či obsluhovat kamerový systém. „V případě, že by ostraha stála jen u dveří a kontrolovala průkazky, jednalo by se o první tarif,“ vysvětluje Radek Zapletal, tajemník Unie soukromých bezpečnostních agentur. Započítáme-li do minimální zaručené mzdy ve druhém tarifu i zákonem stanovené příplatky za práci o víkendech a svátcích, noční služby a přesčasy, vycházejí minimální mzdové náklady - včetně 35procentních odvodů a 17procentní rezervy na dovolené - ve výši 96 korun na hodinu. Bez dalších nákladů, které firmě vznikají, o přiměřeném zisku nemluvě.
Kvalifikovaný odhad?
„K předpokládané hodnotě veřejné zakázky jsme dospěli hrubým kvalifikovaným odhadem na základě všeobecně známých cen,“ vysvětluje Pohl. O kvalifikovanosti odhadu nicméně vypovídá i samotný výsledek výběrového řízení. Ze dvou uchazečů, kteří se přihlásili, zvítězila ostravská IPO Security. Výsledná cena zakázky: 17 064 500 korun. „Na vyšší částku jsme přistoupili, protože byla nejnižší nabídnutá,“ komentuje Pohl výsledek tendru. A odmítá uvést, kolik u vítězné nabídky vychází průměrná cena na hodinu. „Tyto informace se již ve vyhlášení výsledků soutěže nezveřejňují, neboť se mnohdy zneužívaly,“ dodává a její výši odmítá uvést i generální ředitelka skupiny IPO Hana Nováčková. Přepočítáním položkového rozpočtu se cena za hodinu práce ostrahy pohybuje kolem 95 korun. „Nabídli jsme cenu, jež odpovídá zákonným požadavkům na minimální mzdu v příslušném tarifu,“ říká Nováčková. A výkonný ředitel IPO Security Kajetán Kučera doplňuje, že zakázka je pro firmu důležitá kvůli referencím.
Možná, nicméně případ tendru NM jako příspěvkové organizace ministerstva kultury je jen další ukázkou, v jak tristním stavu se nacházejí veřejná výběrová řízení v oblasti soukromých bezpečnostních služeb. Zatímco soukromý sektor si již pomalu začíná uvědomovat bezpečnostní rizika plynoucí z příliš nízkých cen za služby, veřejný sektor se dle Radka Zapletala i nadále nezřídka chová jako nákupčí pirátského softwaru nebo pašovaného zboží. Zapletal upozorňuje: „V podobných tendrech bohužel většinou rozhoduje jediné kritérium – cena.“
Zůstává otázkou, jakou kvalitu bezpečnostních služeb si Národní muzeum při vypisování tendru představovalo. A zda by za předpokládaných nákladů nebylo bezpečnější svěřit ostrahu třeba vycpanému chobotnatci.
Minimum za ostrahu Výpočet minimální akceptovatelné cenové nabídky za bezpečnostní služby (v Kč/1 hod.)
PŘÍMÉ NÁKLADY
Mzdové náklady
hodinová mzda (1. skupina minimální zaručené mzdy, za niž ale v Praze bude těžké sehnat pracovníka) 51,00
přesčasy (minimálně 150 hodin ročně, každá hodina o 25 % vyšší mzda) 5,10
rezerva na dovolenou (ze zákona) 5,09
noční příplatek (ze zákona) 3,00
příplatek za víkend (ze zákona) 1,00
prémie (v tomto případě asi 170 Kč měsíčně) 1,00
státní svátky (mzda o 100 % ze zákona vyšší) 1,96
hrubá mzda 68,15
odvody 23,17
MZDOVÉ NÁKLADY CELKEM 91,31 Kč
Ostatní přímé náklady
příplatek na stravu (ze zákona) 2,50
odpisy a čištění uniformy 3,19
nábor a výcvik 2,00
pojištění 0,51
ubytování (příspěvek pro mimopražské) 3,10
vysílačka, mobil (odpisy) 0,81
OSTATNÍ PŘÍMÉ NÁKLADY CELKEM 12,10 Kč
Přímé režijní náklady
telefony, nájem 2,00
PŘÍMÉ REŽIJNÍ NÁKLADY CELKEM 2,00
Nepřímé režijní náklady
náklady centrály 2,40
NEPŘÍMÉ REŽIJNÍ NÁKLADY CELKEM 2,40
ZISK (5 %) 8,25
CELKOVÁ HODINOVÁ CENA 116 Kč
Výpočet: poradenská a konzultační společnost Orange Group
Nebezpečná bezpečnost Stát při zadávání zakázek na bezpečnostní služby často porušuje zákon
Kolik Procházků je třeba, aby se politici začali zabývat zpřísněním podmínek pro fungování bezpečnostních agentur? Desítky, podobně jako v případě cestovních kanceláří, jejichž vlna krachů v 90. letech přinesla kromě jasného rozdělení na kanceláře a agentury také povinné pojištění proti úpadku? Asi ano. Současná politická moc jakoukoliv regulaci trhu soukromých bezpečnostních služeb odmítá. Přitom sami zástupci po přísnějších pravidlech volají. Zatím marně, takže se více než polovina trhu pohybuje v šedé ekonomice. A stát nejenže mlčí, ale tento stav podporuje.
Cenové peripetie.
Dokazuje to i průzkum Unie soukromých bezpečnostních služeb (USBS) z loňského května, při kterém zjišťovala, za jaké hodinové sazby si bezpečnostní služby najímá veřejný sektor. „Ve většině veřejných tendrů totiž rozhoduje jako jediné kritérium právě cena,“ říká tajemník USBS a profesního sdružení Security Club Radek Zapletal.
„Když úřad vypíše výběrové řízení na auta, já je ukradnu, a nabídnu je proto za bezkonkurenčně nejlevnější cenu, tak bych měl vyhrát a nikomu to nebude vadit,“ popisuje Zapletal logiku, s jakou státní instituce nejenže vypisují tendry na hraně minimálních mzdových nákladů, ale přidělují zakázky firmám, které jdou s cenou dokonce pod tuto hranici.
Jak je to možné? Prezident Asociace soukromých bezpečnostních služeb Jiří Kameník neskrývá rozhořčení: „V lepším případě je zadavatel výběrového řízení chamtivý a chce se dělit. A je ochoten přistoupit na hodinovou cenu 120 nebo 150 korun. Ovšem s tím, že třicet z ní dostane. To je ale ten lepší případ, protože se s ním lze domluvit.“
V horším případě se odpovědný manažer rozhodne dle nejnižší ceny. Takže nemá problém s nadřízenými, poněvadž ušetřil. Jak ale situaci, kdy kontrakt nepokrývá ani zákonem stanovené minimální mzdové požadavky, řeší vítězná firma? Může zaměstnat lidi na dohodu o provedení práce, neodvádět zdravotní ani sociální pojištění. Ztráty na těchto platbách v roce 2005 přitom USBS odhadovala ve výši téměř 400 milionů korun. Nemluvě o dalších nákladech státu ve formě sociálních podpor pracovníků. „Podle zákona o sociálním zabezpečení máme povinnost zaměstnávat invalidy,“ vysvětluje Kameník. Firma pak dorovnává minimální mzdu ze státních příplatků a zbytek připisuje na stranu svého zisku. Kameník varuje: „Ale to přeci není bezpečnost, nýbrž nebezpečnost!“
Veřejný sektor přitom na jednu stranu stále více omezuje státní bezpečnostní služby a přechází k jejich outsourcování od komerčních subjektů. „To je logickým důsledkem zeštíhlování nákladů z jedné strany, ale i růstu bezpečnostních potřeb ze strany druhé,“ říká Vít Bárta, generální ředitel ABL, jedné z největších bezpečnostních agentur v ČR.
Zároveň však na komerční subjekty tlačí, aby si konkurovaly pouze cenou, nikoliv kvalitou. Firmám se tím snižují možnosti investic do nejmodernějších technologií, nemluvě o potřebném školení zaměstnanců, a klesá efektivita bezpečnostních systémů. A riziko naopak stoupá.
ÚOHS: bez problému.
Podle Zapletala se navíc nelze v těchto případech dovolat ani institutu mimořádně nízké nabídkové ceny. A uvádí tendr na bezpečnostní služby pro Českou národní banku. Ta počátkem roku 2006 najala agenturu za cenu 81 korun na hodinu. Hluboko pod minimálními mzdovými požadavky.
„Obrátili jsme se proto na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), zda je přípustné, aby zvítězil uchazeč, jehož nabídková cena nerespektuje předpisy upravující vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, a zároveň by nebyla považována za mimořádně nízkou nabídkovou cenu,“ říká Zapletal. ÚOHS v odpovědi, již má týdeník EURO k dispozici, uvedl, že předpokládaná cena by měla odrážet situaci na trhu, není pro uchazeče závazná a každý z nich stanoví svoji nabídku individuálně. A že reálnou cenu lze zjistit v zadávacím řízení.
„Pracovněprávní vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli upravují jiné právní předpisy než zákon o veřejných zakázkách,“ doplňuje místopředsedkyně úřadu Jindřiška Koblihová s upozorněním, že kontrola jejich dodržování náleží úřadům práce a inspektorátům bezpečnosti práce. Z pohledu ÚOHS je tedy vše, kupodivu, v pořádku. A výsledek? „Cenové nůžky“ bezpečnostních služeb se čím dál více rozevírají. „Ceny na jedné straně při požadovaných kvalitách rostou spolu s tím, jak roste průměrná mzda a cena pracovní síly vůbec,“ říká Vít Bárta. Dno však zůstává hluboko pod průměrem a situace ani neumožňuje, aby se cena jakýmkoliv způsobem zvýšila.
Nejedná se ale o žádné české specifikum. Z průzkumu sociálních partnerů v evropském soukromém bezpečnostním odvětví CoESS a Euro-FIET již na konci 90. let vyplynulo, že 40 až 60 procent zakázek v oboru zadává sektor veřejných služeb a v naprosté většině případů rozhoduje výhradně na základě ceny služeb.
Regulace v nedohlednu.
Na trhu soukromých bezpečnostních služeb bylo v polovině loňského roku registrováno téměř šest tisíc subjektů, z nichž aktivních je asi tisícovka. Objem se přitom dle odhadů přibližuje dvaceti miliardám korun ročně a zaměstnává více než 51 tisíc lidí. Přesto je Česko poslední zemí střední Evropy a jednou z posledních v EU, která pro jejich činnost nemá žádnou zákonnou úpravu…
„Nepožadujeme přímo zákon o bezpečnostních službách,“ říká Kameník, „a nechceme žádné výsady, jen možnost, jak udržet kvalitu vůči zákazníkovi a jak zlepšit podmínky pro výběr zaměstnanců.“ Odvětví dnes reguluje pouze živnostenský zákon, jenže nedostatečně. Pro získání koncese stačí, aby měl žadatel jakékoliv středoškolské vzdělání a čistý trestní rejstřík. Druhou podmínku musejí splňovat i všichni zaměstnanci. Nezřídka se tedy stává, že firmy zaměstnávají i v minulosti trestané lidi, jimž byly tresty vymazány. Podle Zákoníku práce totiž nemohou požadovat výpis z rejstříku trestů. „Uvítali bychom definici požadavků na kvalifikaci či odbornost,“ dodává Veronika Fáberová, ředitelka konzultační společnosti v oboru bezpečnosti Orange Group. Nemluvě o kvalifikaci zdravotní.
Jediný posun na trhu SBS tedy představuje novela živnostenského zákona. Podle ní se mají sloučit koncese pro detektivní služby a ochranu majetku a osob do jedné. „Což svědčí o nepochopení problému,“ zlobí se Kameník a dodává, že to je podobné, jako kdyby dopravní policista mohl zároveň vykonávat práci vyšetřovatele.
Zlepšení situace alespoň přichází od soukromého sektoru. „Dnes již existuje třída vyspělých zákazníků, kteří si uvědomují kvalitu. To je vidět především v retailu,“ říká Bárta z ABL a dodává, že v této oblasti se již průměrné ceny pohybují kolem 140 korun za hodinu.
Možná by veřejné instituce potřebovaly, aby se jejich tendrů s nereálnými požadavky přestaly agentury účastnit. To se ale na neregulovaném a silně konkurenčním trhu jen tak nestane. Šedá ekonomika, zdá se, politikům nevadí a ani zpřísnění kontroly hospodaření většině agenturám nehrozí. Prozatím.
Jak si cení bezpečnost?
Cena za hodinu služby SBS ve veřejném sektoru (bez DPH).
Minimální mzdový náklad od 1. ledna 2007 činil 95,90 Kč.
Ministerstva
- kultury 106 Kč
- práce a sociálních věcí 95 Kč
- pro místní rozvoj 119 Kč
- spravedlnosti 180 Kč
- zahraničí 85-95 Kč
- zdravotnictví 100 Kč
- zemědělství 90 Kč
- životního prostředí 92 Kč
- dopravy 116 Kč
- financí 93 Kč
Krajské úřady
- Jihočeský kraj 102 Kč
- Plzeňský kraj 84 Kč
- Ústecký kraj 90 Kč
- Pardubický kraj 89 Kč
- Olomoucký kraj 97 Kč
- Moravskoslezský kraj 90 Kč
Městské části
- Praha 1 90 Kč
- Praha 2 80 Kč
- Praha 4 69 Kč
- Praha 5 116 Kč
Pramen: průzkum USBS, květen 2007 (odpovědělo 75 % oslovených)
