V tomhle blogu se často věnuji obchodním vztahům mezi Evropskou unií a Spojenými státy, z důvodů které jsou zřejmé - konflikt v téhle oblasti by uvrhl ekonomiku na obou stranách Atlantiku do recese a vyloučit jej nelze. Expozice Česka vůči USA je do značné míry nepřímá, což neznamená, že je malá, protože jde přes naše zapojení do německého produkčního řetězce a to funguje jako páka.
Takže se vyplatí sbírat informace přímo od pramene, v tomhle případě v dokumentech publikovaných Office of the U.S. Trade Representative (USTR), tedy hlavního obchodního vyjednavače USA. Ten každoročně vydává zprávu, která hodnotí a popisuje bariéry kladené do cesty americkému vývozu. Ta nejčerstvější vyšla před pár dny, 29. března.
To, že něco nevidíme, ještě neznamená, že to není důležité. Pro české exportéry je to navíc zajímavé čtení, protože se nevytýká jenom EU, ale i všech aspoň trochu obchodně důležitých zemí. Asi si nemusíme vykládat o tom, jaké jsou informační zdroje vlády Spojených států; pracují s úplně jinými rozpočty i personálním zázemím a záběr amerického exportu je tak široký, že cokoli, co sledují oni, může být využitelné i pro české firmy, v podstatě po celém světě. A je to samozřejmě zadarmo, a dá se to studovat on-line po večerech.
Jako prvotní teritoriální informace, včetně analýz obchodních příležitostí a odbytového potenciálu, je to zdroj, který výborně doplňuje to, co se dá sehnat v Česku, někdy v mnohem vyšším detailu. To jen na okraj, jak ušetřit na desk-top research čas i peníze. Kromě USTR se podívejte na teritoriální studie amerického ministerstva obchodu. Tohle je pěkný nástroj na hledání nových teritorií.
Zmíněná zpráva USTR věnuje EU stránky 167-215, je tedy zdaleka nejdelší a ve velké míře detailu rozebírá nejrůznější oblasti – od zařazování originálních patentovaných léků do úhrad veřejného zdravotního pojištění přes obsáhlou sekci věnovanou zemědělství až po zdanění digitálních gigantů. Od bizáru (cla na americké bicykly 14 % ?) až po velké věci, všechno je rozpitváno včetně americké vyjednávací pozice. Ta je mimochodem také publikovaná a vřele ji doporučuji k přečtení.
Věříte, že Velká Británie opustí Evropskou unii?
Představa zastánců brexitu, že Velká Británie si bude schopna samostatně dojednat se zbytkem světa podstatně výhodnější podmínky pro obchod zbožím a službami, až vystoupí z Unie, a na prvním místě samozřejmě se Spojenými státy, zněla vždycky „jako že si tady někdo hodně fandí“. Tak už nemusí.
Ač v Česku neznámá, představuje zejména pro zastánce czexitu povinné čtení, ať vědí předem, co národu chystají, akorát to bude v našem případě asi ještě o dost tvrdší.
Abych to zjednodušil, kdo si myslel, že Amerika bude ochotná vyjít Británii vstříc a kompenzovat výpadek v obchodu s EU po brexitu, nedočte se. Já jsem si to přečetl dvakrát a musím říct, že závěrečná všeobecná ustanovení („General Provisions“) jsou fascinující. Fakticky dávají Americe právo veta na britské smlouvy o volném obchodu s netržními ekonomikami („Čína“) a hned čtyři odrážky jsou věnovány poškozování Izraele.
Pokud jde o měnovou politiku, což je poslední odrážka, nevím, nevím, jak by se do ní mohlo vejít kvantitativní uvolňování, které by (z definice) oslabovalo kurz libry vůči dolaru (pokud by FED nedělal totéž). Joj, tomuhle se fakt nedá říkat „zpětvzetí kontroly“, vzpomenete si na ten bonmot o přátelích, kteří vytěsňují potřebu nepřátel, ale proti ponížení, které ve své historii zažili Češi, je to samozřejmě brnkačka. Tak jenom abychom inspirováni neběželi štěstí příliš rychle naproti.
USTR sice v podstatě identickou negociační pozici hodlá uplatňovat i vůči EU, ale síla vyjednávací pozice opravdu nebude stejná. Ani náhodou.
