Kdo se zabydlí po Werichovi

Praha 1 chce měnit podmínky pronájmu Werichovy vily. Mecenáška Meda Mládková ji možná do užívání nedostane

Devět let chátrá a skoro stejně dlouho Praha 1 řeší, co s ní. Kdo by byl nejlepším nájemcem Werichovy vily? Smí v ní někdo bydlet? Shodnout se na odpovědích na tyto otázky dokázali tamní zastupitelé až po dlouhých osmi letech přetahování a šest let po ničivých povodních, které novorenesanční dům na Kampě téměř zpustošily. Před třemi lety město konečně (po třech neúspěšných pokusech) uzavřelo smlouvu o smlouvě budoucí nájemní s Nadací Jana a Medy Mládkových. Čechoameričanka Mládková, která je v Česku známá jako velkorysá mecenáška a sběratelka poválečného umění, měla za vilu zaplatit jednorázový nájem ve výši 23,8 milionu korun a později symbolickou korunu denně a za to ji měla užívat po čtyři desetiletí. Její vizí bylo vybudovat zde muzeum Osvobozeného divadla a jeho dvou aktérů Jana Wericha a Jiřího Voskovce a diskusní centrum, ve kterém by se mladí lidé mohli setkávat s osobnostmi, jako je Madeleine Albrightová či Zbigniew Brzezinski. V horním patrech pak měly vzniknout byt Mládkové a knihovna.
Teď je ale zase všechno jinak. S novou politickou reprezentací, která na radnici nejstarší městské části vstoupila loni na podzim, přišla i revize předchozích rozhodnutí. Před dvěma měsíci se účastníci zasedání zastupitelstva z úst starosty Oldřicha Lomeckého (TOP 09) dozvěděli, že se chystá smlouvu na budoucí pronájem Werichovy vily vypovědět. Právním důvodem je skutečnost, že vypršela tříletá lhůta, ve které měla být nájemní smlouva uzavřena. Lomecký chce, aby radnice vilu zrekonstruovala sama s využitím grantu ministerstva kultury a také evropských peněz. Budoucí nájemce by pak dodal jen kulturní obsah. Definitivně se má rozhodnout na další schůzi zastupitelů v září.

Hlavně žádný byt

Fakt, že termín vypršel, aniž by radnice a nadace stihly podepsat konečný dokument, souvisí s neprovedením rekonstrukce. Vina je ale na straně radnice – ta totiž dosud nevypsala výběrové řízení na dodavatele oprav. „Městská část si navíc vymínila, že chce nové oplocení vily, takže bylo třeba vydat nové stavební povolení. Tím se to opět protáhlo minimálně o rok,“ tvrdí Jiří Lammel, ředitel Nadace Jana a Medy Mládkových. Za hlavní důvod, proč nebyla konečná smlouva uzavřena, ale Lomecký označil nemožnost dohody s Medou Mládkovou. Radnice by totiž ráda změnila některé z podmínek smlouvy – nesouhlasí se vznikem prostor k bydlení a dále jí vadí, že nájem je příliš dlouhý a cena za něj příliš nízká.
„Prioritní je ale fakt, že horní patro vily má sloužit k bydlení,“ tvrdí Lomecký, který se s Mládkovou chtěl domluvit na změně ustanovení v tomto bodu smlouvy. „Mohlo by se stát, že byt bude obsazen po celou dobu čtyřicetiletého pronájmu, protože po paní Mládkové by se sem mohl přestěhovat některý ze zaměstnanců nadace,“ míní starosta. Je přitom paradoxní, že problémem se stalo právě využití vily i k bytovým účelům. Až do roku 2002 tady bydlely dvě rodiny, které městské části platily regulované nájemné. Jedním z hlavních požadavků, který se v minulosti pravidelně objevoval ve všech diskusích radních i zastupitelů, bylo právě zachování bytového fondu. Původně se počítalo s tím, že by se do zrekonstruované vily vrátily rodiny, které zde žily, později se hovořilo už jen o potřebě zachování bytů.
Současnému starostovi se ale nezdá, že by zhruba třetinu budovy měla využívat Mládková k soukromým účelům. „Chceme se s paní Mládkovou dohodnout, ale ona není ochotna k žádným kompromisům. Pojala to tak, že pro Prahu hodně udělala a město má postupovat, jak si ona přeje,“ tvrdí Lomecký, který se odvolává na ústní jednání s Mládkovou.
„O tom, že se podmínky změnily a byt zde najednou zase být nemá, jsme se dověděli až z médií,“ tvrdí naopak Jiří Lammel. Mládková by podle něj neměla problém se novým podmínkám přizpůsobit, kdyby se o nich ale vůbec dověděla. „I když mi poněkud uniká logika tohoto kroku, protože by tam měl bydlet minimálně správce, který by dohlížel na provoz budovy,“ myslí si Lammel.

Příliš dlouhé nájmy

Důvodem, proč Lomecký nechce, aby zde Mládková či některý ze zaměstnanců nadace bydlel, je fakt, že radnice v minulosti uzavřela celou řadu nevýhodných smluv. Jako příklad uvedl pronájem jedné půdy na Hradčanech, která je pronajata za pro nájemce naprosto fantastických podmínek. „Nemohu s tím ale nic dělat, protože pronájem je vázán na 60 či 70 let,“ tvrdí Lomecký. „Dávám je teď horko těžko do pořádku a mnohdy se mi stává, že s nimi nemohu nic udělat, protože jsou vázány na dlouhá léta,“ popisuje Lomecký, který se tak dostává k dalším důvodům, proč je pro vypovězení smlouvy o pronájmu Werichovy vily. „Myslím, že nájem by neměl překročit desetileté období a prodloužit jej lze až v případě, že vše bude v pořádku,“ říká Lomecký. Mládkové požadavek kratšího pronájmu vadí. Sovovy mlýny v sousedství Werichovy vily, kde zřídila Muzeum Kampa, má od města pronajato na 99 let. „Je logické, že program, který deklaruji v projektu využití Werichovy vily časově odpovídá a doplňuje se (s programem muzea Kampa – pozn. red.). Bohužel jsem nedosáhla na stejné časové období pronájmu jako v případě Muzea Kampa. Je však evidentní, že okolní objekty jsou Prahou pronajaty ke komerčním účelům na mnohem delší dobu,“ píše Mládková v dopise adresovaném všem zastupitelům městské části Praha 1. Pronájmy trvající déle než deset let ale standardní nejsou, byť se v centrální městské části dříve uzavíraly. „Chápu, že si pan starosta chce projít smlouvy uzavřené v minulém období a případně i revidovat ty, které jsou uzavřeny na delší než desetileté období. Vhodný by byl například audit,“ říká analytik Pavel Smolka z realitně poradenské společnosti Jones Lang LaSalle. Kulturní organizace či nadace, která si chce pronajmout nemovitost na delší období, musí být podle Smolky schopna poskytnout záruky, že dokáže zajistit slíbený obsah.

Více zájemců

Radním vadí i to, že nadace má za pronájem zaplatit 23,8 milionu korun a následně pak korunu denně. Podle Lomeckého by to mělo být alespoň 30 milionů korun. „Částka 23,8 milionu je krajní jak v případě, že by šlo o desetiletý pronájem, tak i tehdy, pokud by vila byla pronajata na 40 let,“ vysvětluje Smolka. V případě kratší doby by téměř 200 tisíc korun měsíčně bylo příliš mnoho i v případě komerčního využití. Necelých 50 tisíc měsíčně v případě čtyřicetiletého pronájmu je zase příliš málo. „Nelze ale užívat stejná kritéria pro komerční využití a pronájem, který vznikl z důvodu veřejného zájmu,“ vysvětluje Smolka. Smlouvy o smlouvě budoucí nájemní jsou v obecné rovině podle něj relativně dobře vymahatelné. „Neznám podrobnosti uváděné smlouvy, ale důvody, které radnice uvádí, jsou příliš obecné pro možnou výpověď. Mnohem zásadnější je proto přesnost formulace. Jde tedy spíše o kvalitu uzavřené smlouvy,“ vysvětluje. Pokud by zastupitelstvo na svém zářijovém zasedání skutečně odhlasovalo ustoupení od smlouvy, bude muset vypsat nové výběrové řízení. Mládková, která o sobě tvrdí, že ji žádné překážky neodradí, ba právě naopak, by se do něj nepochybně přihlásila. Tentokrát by ale měla konkurenci. O pronájem vily má zájem například sdružení Post Bellum, které se zabývá dějinami 20. století a sbírá příběhy pamětníků. Werichovu vilu zařadilo mezi tři objekty, o které má vážný zájem. Chtějí zde vytvořit kulturně-dokumentační centrum, kavárnu, galerii, knihovnu, nahrávací studio a založit evropský centrální uzel organizace Memory of Nation. Věnovat se chtějí i příběhům Jana Wericha a Vladimíra Holana. „Zatím jsme dali najevo vedení Prahy 1, že bychom o objekt stáli a rádi bychom se účastnili výběrového řízení a soutěže,“ říká ředitel sdružení Mikuláš Kroupa. Na polovinu srpna si sdružení domluvilo schůzku s primátorem Bohuslavem Svobodou, se kterým chtějí o svém konceptu hovořit.