Česko je velmoc ve výrobě hraček. Export tohoto sortimentu má hodnotu dvanáct miliard korun, což z tuzemska dělá největšího vývozce hraček v Evropě.
V malé obci Sutice v podhůří Krkonoš může pár generací najít ztracené fragmenty dětství. Kdo má v paměti modré rozházené dílky stavebnice Seva, malou kreslicí „magickou“ tabulku nebo Liazku ze stavebnice Monti system, přijede na správné místo. Právě tady se tyto hračky stále vyrábějí díky firmě s velmi zajímavou historií.
V Česku není zdaleka sama a tento druh byznysu rozhodně není zapomenutý, stejně jako retro hračky ze Sutice. Česko se totiž podle evropských statistiků stalo největším vývozcem hraček v Evropě se zářezem v hodnotě téměř půl miliardy eur, tedy více než 12 miliard korun, což je přibližně taková suma, kterou dostal vloni stát coby dividendu z energetického gigantu ČEZ.
Velcí táhnou
Ještě než se vrátíme do zapadlé továrny na nostalgii v Sutici, je potřeba si udělat v číslech jasněji, protože na první poslech znějí opravdu monstrózně. Má na ně vliv zejména to, že v Česku jsou výrobny největších světových hráčů, například firem Lego a Playmobil. Celkem čtveřice největších zahraničních firem vyrobila vloni v tuzemsku hračky za 6,2 miliardy korun.
Suma 12 miliard také počítá vývoz, ne výrobu v dané zemi, takže jsou v ní započítány i výrobky, které se do země přivezou například z Číny a distribuují dále do Evropy. Ale i optikou těchto faktů je český hračkářský byznys v Evropě nezvykle silným pilířem.
Stavebnice, o kterých byla řeč, už přitom z trhu málem zmizely. Přežily vlastně jen náhodou, tedy přesněji řečeno díky potřebě strojírenské firmy Beneš a Lát. Její tradice sahá hluboko do první republiky, vznikla v pražských Holešovicích a později se přesunula do Průhonic. Její zakladatel Josef Beneš padl při pražském povstání a vdova Anděla Benešová se později vdala za Josefa Láta. Firma tak dodnes nese jméno jejích dvou manželů a vede ji vnuk Josefa Láta Jan.
S hračkami neměla firma za dobu své historie společného pranic. Časem ale potřebovala expandovat, a protože nebylo v Průhonicích místo, našla ho v bývalé textilce v Podkrkonoší. „Sháněli jsme zaměstnance a přišlo nám zvláštní, že na třicet pozic přišlo přes osmdesát životopisů, všechny přesně takové, jaké jsme si představovali. Pátrali jsme, čím to je, a ukázalo se, že všichni odcházejí z továrny, která kousek od nás vyrábí hračky,“ popisuje Jan Lát.
Firma se nakonec rozhodla danou továrnu společnosti Vista koupit. Zapadalo jí to do byznysu. Její produkce, zejména zinkové díly, končí často usazené v plastových odlitcích. Jenže co s hračkami? „Dívali jsme se na to všelijak. Ale byl to kus historie, který jsme nechtěli ničit. I já jsem si se stavebnicí Seva jako dítě hrál. Z počáteční ztráty se nám podařilo produkci hraček vytáhnout, a i když jde pořád trochu o filantropii, jsme připraveni v ní vytrvat,“ říká Jan Lát.
Retro a future
Firma pravidelně přichází s novými modely a obměnami. Teď chce více sázet na vlnu retra. „Sedmdesáté a osmdesáté ročníky mají děti, a protože nás znají, jsou to naši zákazníci,“ popisuje Lát. Část její produkce sice putuje do USA, Německa či Rakouska, stěžejní je ale stále Česká republika a Slovensko, jako perspektivní se podle Jana Láta ukazují trhy v Polsku či Maďarsku.
Jak velký je o retro zájem, ukazuje třeba limitovaná edice první Liazky, která jela rallye Dakar. Ve stavebnici Monti system vyšla speciální edice, která se za pár týdnů na aukčních webech prodávala za desetinásobek původní ceny. Jméno Vista také definitivně zanikne a firma jej vymění za značku Seva, tedy přijme jméno svého nejpopulárnějšího produktu. A chce také zdůraznit, že veškerá výroba probíhá v Česku, dokonce i plastový granulát pochází z Kralup nad Vltavou.
Čeští střihouni. Textilní průmysl táhnou rodinné firmy
V Sutici dokonce přemýšlejí, jak uspět s mechanickými hračkami v době, kdy pozornost míří daleko více na obrazovky počítačů. Protože se už dnes umí stavebnice hýbat, svítit i troubit, logicky by měl následovat modul, který se dá naprogramovat. „Spojila by se tak technologie a mechanické stavění. Nakonec bychom ten počítač místo konkurenta vzali jako pomocníka,“ přibližuje Jan Lát.
V Libereckém kraji není jeho firma zdaleka jediným výrobcem hraček. Známé jsou i společnosti Detoa nebo Kovap. I ten sází na retro, jeho traktůrek na klíček se stal v průběhu let legendou. Albrechtická Detoa zase boduje svými dřevěnými hračkami. U ní se zastavme.
Od pianin k hračkám
Její továrna stojí pár stovek metrů od sjezdovek severočeského Špičáku. Je to nejstarší závod vyrábějící hračky v Evropě, původně ještě jako Tofa. Na tamních jizerskohorských kopcích závodil i Jaroslav Zeman, který je od roku 1993 majitelem Detoy. Nesouhlasil s připravovanou privatizací albrechtické fabriky do rukou německých konkurentů bez vize vlastního vývoje a původní produkce, a podal konkurenční privatizační projekt, s kterým uspěl. Náročná však byla jak samotná 90. léta - poznamenaná ztrátou tradičních trhů a propadem tržeb na polovinu - tak i první dekáda nového milénia. Tehdy Detoa přišla o 90 procent veškerého odbytu dřevěných součástek do pianin, které do té doby táhly byznys továrny. „Asijské firmy zlikvidovaly takřka celou produkci hudebních nástrojů, tak jsme museli hledat nový sortiment. A volba padla na hračky, které se tu okrajově vyráběly od samotných počátků existence, tedy od roku 1908,“ říká Jaroslav Zeman.
Podařilo se. Firma koupila autorská práva na dřevěného krtečka výtvarníka Zdeňka Milera, vykoupila z konkurzu firmu Tofa se stejnojmennou ochrannou známkou a produkce hraček ovládla celou jizerskohorskou fabriku. Detoa si vlastními silami zajišťuje veškerou výrobu hraček od rozřezání klád, sušení dřeva, barvení, potisk a samozřejmě kompletaci. Asi dvě třetiny produkce míří na export, i když v Česku firma roste díky růstu příjmů a náladě maminek, jež kupují dětem zdravé hračky, jež jsou lokální a nejsou z plastu. „Daří se nám na Slovensku a v Německu, ale vyvážíme i do Ázerbájdžánu, Kazachstánu či Japonska. Roste také poptávka z Číny v důsledku takzvaného zvracecího efektu. Tamní lidé bohatnou na levném a často okopírovaném zboží, ale přitom hledají kvalitní a drahé produkty,“ říká Zeman, který je od roku 2012 také senátorem. „V portfoliu máme přibližně 600 druhů výrobků, letošní 110. výročí chceme oslavit retro hračkami,“ vysvětluje s tím, že Detoi vloni vzrostly tržby o 8,5 procenta na 105 milionů.
Velká čínská hračka
Retro vlna je sice populární, nicméně český byznys se dokáže vyšvihnout i díky mezinárodní scéně. Konkrétně Číně. Manželé Krůzovi začínali kdysi s malou prodejnou v Rakvicích v domě, kde bydleli. „Bylo nám s manželem oběma docela málo let v tu dobu a snad i proto, že jsme měli malou dcerku, bylo k hračkám hodně blízko,“ vzpomíná Jana Krůzová ze společnosti Mikro Trading.
Dnes od ní hračky odebírají největší řetězce, a má dokonce zastoupení v Číně. Aby bylo zřejmé, Krůzovi hračky nevyrábějí, umějí je nakupovat a prodávat. Administrativní i logistické centrum mají v Podivíně na jižní Moravě a roční obrat mají pravidelně kolem 200 milionů korun. Zboží z Podivína pak putuje do celé Evropy.
Načechráme, vyleštíme. Byznys zjistil, jak důležité je dobře vypadat
Jana Krůzová ovšem vyvede z omylu všechny, kdo si myslí, že stačí dodržet jednoduchý model - v Číně nakoupit, doma prodat. Hračky se musejí nejprve dobře vybrat, aby byly zajímavé. To se děje buď přímo v Číně, kam jezdí její manžel, nebo v Evropě na veletrzích. Pak se musí sestavit na dané období správná kolekce podle všech trendů. „Než hračku přivezeme, vše detailně zkontrolujeme. V první řadě samotný vzorek a veškeré atesty a certifikáty k němu. Pokud není v tomto směru cokoli v pořádku, okamžitě od nákupu ustupujeme. Pokud je vše v pořádku, začneme pracovat na české mutaci popisů, návodů, bezpečnostních údajů a přípravě objednávky. Všechny podklady pak zasíláme do továrny nebo na její zastoupení, aby mohlo dojít k výrobě zboží pro nás,“ popisuje. Další kontroly pak probíhají v Česku.
Pro snadnější komunikaci s Čínou mají Krůzovi v zemi kancelář. „Díky tomuto rozhodnutí a postupu máme se zbožím z Číny daleko méně legislativních problémů než se zbožím z Evropy,“ popisuje Jana Krůzová.
Dřevo především
Všechny tyhle střípky dávají dohromady jeden velký zajímavý byznys. A jak Češi bohatnou, bude se mu dařit i dál. Jen loni utratili za hračky rekordních 6,8 miliardy korun, meziročně o sedm procent víc. Tuzemské hračkářské firmy loni zvýšily výrobu o devět procent na 3,05 miliardy korun a většina produkce šla na export. Tedy alespoň taková jsou čísla Sdružení pro hračku a hru. „Rok 2017 byl pro výrobce hraček i pro jejich dovoz a prodej nejpříznivější od roku 2008. Odráží to celkový pozitivní vývoj hospodářství,“ řekl místopředseda sdružení Jiří Šťastný.
Loni přibylo deset výrobců hraček, celkem jich tak je v Česku 280. Z nich velká část - 117 - vyrábí dřevěné hračky, 50 textilní a plyšové hračky, 37 firem plastové výrobky a 18 kovové a technické hračky. Další se zabývají například výrobou objektů pro dětská hřiště. V oboru pracuje celkem 3600 lidí.
České retro může v domácím či západním prostředí uspět, ale ruku na srdce, ve většině případů v tom nebyl záměr. Firmy, které neinvestovaly do inovací se k vlně retra posledními roky tak nějak protrpěly a příležitost jim spíše spadla do klína. Na druhé straně, proč ji nevyužít.
Dále čtěte: