Státu se nedaří uhlídat nemocné zaměstnance a připadá mu, že jim vyplácí příliš peněz. Řešení je po ruce - prvních čtrnáct dnů marodění bude pracovníkovi platit firma, pak teprve nastoupí státní kasa. Ať si simulanta hlídá jeho šéf! Tolik asi říká vládní návrh změny nemocenské, kterým se zabývá hlavní téma tohoto čísla.
Není divu, že u podnikatelů vzbudil koncept tolik zlé krve. Pro malé firmy by mohlo zavedení úpravy znamenat velké problémy. Co nedokázal stát se svými stovkami kontrolorů - trestat simulanty -museli by teď dělat jejich manažeři. Dotklo by se to zejména podnikatelů s hůře placenými zaměstnanci, protože ti na rozdíl od dobře honorovaných pracovníků častěji marodí.
Sám navrhovatel zákona, Škromachovo ministerstvo práce a sociálních věcí, ve věci tápe. Neví ani ještě, jestli dát možnost volby mezi starým a novým systémem všem firmám, nebo jen podnikům do 25 zaměstnanců. Pro podnikatele znamená placení dvou týdnů člověku, který neodvádí práci, hodně peněz. Sice by se podle materiálu snížily odvody zdravotního pojištění, nikdo ale nyní nedokáže říci, zda by to firmám vyrovnalo ztráty z „nemocnosti“ jejich podřízených. Zvláště ve světle faktu, že návrh dává odborům možnost při kolektivním vyjednávání navýšit náhradu mzdy až na sto procent průměrného čistého platu. Není divu, že Škromachova idea je pro podnikatelskou veřejnost nepřijatelná. Koncept je nevyvážený a tudíž špatný.
Erich Handl, šéfredaktor
