Nejaktivnějším hráčem v regionu je nyní maďarský koncern MOL
Na středoevropském trhu rafinerských produktů je už teď těsno. Někdo bude muset z kola ven, nebo se spokojit s mnohem menším soustem. Odborníci tvrdí, že region se v brzké době stane svědkem fúzí a akvizic včetně nepřátelských převzetí. To bude první etapa. Pak přijdou mohutné nadnárodní koncerny, aby spolkly několik hrozinek. Pro byznys s takovými komoditami, jako jsou ropa a její produkty, platí, že slušně vydělávat lze pouze na velkém objemu. „To je ten hlavní důvod dosavadních i chystaných majetkových propojení ve střední Evropě, kde je celkově nadbytek rafinerských kapacit, sdělil pro týdeník EURO analytik Aziz Unan z londýnské pobočky Erste Bank. Maďarský expert Tamás Pletser z Erste Bank Investment Hungary odhaduje rozsah přebytečných kapacit v České republice, Maďarsku a na Slovensku na třicet dva procent. Podle jeho údajů z roku 1998 mohly tyto země zpracovávat 534 000 barelů denně, zatímco průměrná spotřeba byla 403 000 barelů. „Situace není tak napjatá v Polsku, v Rakousku je zase spotřeba vyšší než kapacity, což lze částečně vysvětlit jeho zeměpisnou polohou. Zemi je totiž snadnější zásobovat zvenčí, poznamenává Pletser pro týdeník EURO. Maďarská štika. Unan i další odborníci tvrdí, že taktovku v regionu nyní drží maďarský ropný a plynárenský koncern MOL. Ten si jako první v oboru dovolil směle překročit národní hranice, když koncem loňského března oznámil, že se chystá za 262 milionů dolarů koupit šestatřicetiprocentní podíl v bratislavském Slovnaftu. Transakci, která MOL poskytuje předkupní právo na majoritní balík akcií, loni na podzim požehnaly příslušné antimonopolní úřady. „Jde o první klíčový krok v regionální konsolidaci petrochemického sektoru, prohlásil tehdejší šéf MOL János Csák, jenž se akvizicí zároveň postaral o největší přímou zahraniční investici na Slovensku. Vezmeme–li dohromady maďarský, slovenský a český trh, kontroluje na něm společnost MOL díky akvizici Slovnaftu zhruba pětinu trhu pohonných hmot, informoval začátkem ledna list The Wall Street Journal Europe. S jídlem roste chuť. Společnosti rázně míří na největší odbytiště rafinerských produktů – do Polska. „Jeho trh je jako jediný ve střední Evropě deficitní, to znamená, že k zabezpečení jeho potřeb je nutný dovoz. Zvlášť to platí pro jižní Polsko, komentuje mluvčí společnosti Česká rafinérská Jaroslav Růžek. Poslední předpověď rakouské Erste Bank uvádí, že spotřeba pohonných hmot v Polsku by se měla v letech 1998 až 2005 zvyšovat o 25 procent ročně. Na tamním trhu má dominantní postavení Polski Koncern Naftowy Orlen (PKN) s více než sedmdesátiprocentním podílem na trhu pohonných hmot. Pod jeho křídla se dostala největší rafinerie v Plocku, jejíž poloha v centrálním Polsku je ideální pro zásobování většiny země. Druhá největší rafinerie, kontrolující asi pětinu trhu, pracuje v přístavním Gdaňsku. „Polský stát v petrochemii drží asi dvacet procent aktiv. Na prodej je už jenom Gdaňsk, nepočítáme–li několik velice malých a ztrátových kapacit na jihu země, sdělil z Varšavy týdeníku EURO Rafal Jankowski, který v Centrálním makléřském domě banky Pekao (CDM Pekao) sleduje polský petrochemický průmysl. Právě s PKN už několikrát jednal maďarský MOL. List Rzeczpospolita napsal, že obě společnosti zvažovaly výměnu akciových balíků v držení státu. Polský vlastní v PKN 28,4 procenta akcií, maďarský v MOL 25 procent. „Taková operace je ale velice nepravděpodobná, citoval zmíněný list analytičku Ágnes Ketykovou z budapešťské pobočky Wood & Co. Spekuluje se také o tom, že MOL by mohl firmu PKN převzít. „Nemyslím, že se tak stane, neboť pro MOL by to bylo opravdu velké sousto. Dovedu si ale představit jejich spojení jako rovnocenných partnerů, podotýká londýnský expert Unan. Mezi oběma společnostmi už majetkové propojení existuje. Poláci loni v říjnu oznámili, že vlastní pět až deset procent akcií MOL, ale o další zvyšování tohoto podílu údajně nestojí. Spolupráce KPN s Maďary by podle Rafala Jankowského z CDM Pekao měla smysl, pokud by ji iniciovaly samotné firmy, nikoliv vlády. Kromě toho by se do jednání měla zapojit také rakouská společnost OMV. „Myslím, že fúze těchto tří subjektů by byla účelná, neboť spojená firma by měla mnohem lepší pozici při nakupování ropy i dalšího zboží, říká Jankowski. Dodává, že velká středoevropská firma (OMV/KPN/MOL) by se poté, až vyprchá „efekt sloučení , stala lákavým soustem pro některou z obřích nadnárodních společností. „Nepochybujme o tom, že velcí nadnárodní hráči si nenechají ujít ve střední Evropě příležitosti, dodává Unan. Pět nápadníků pro Gdaňsk. Varšavský kabinet nabízí strategickému investorovi ve Gdaňské rafinerii deset až pětasedmdesát procent akcií. Nedávno schválil závěrečnou pětici uchazečů, kteří by měli své nabídky položit na stůl do 12. března. Státní firma Nafta Polska, dohlížející na ropný a petrochemický sektor, sice jména nabízejících firem nesdělila, ale deník Gazeta Wyborcza zjistil, že jde o maďarský MOL, americkou společnost Kellogg, sdružení maloprodejců pohonných hmot Konsorcium Gdaňske a dva peněžní domy – Bank Handlowy a Kredyt Bank. Peněžní dům Bank Handlowy, součást americké Citi–group, nabídku předkládá v rámci konsorcia, které utvořil s polskou stavební skupinou Polimex–Cekop. Vláda by ráda strategický podíl prodala už koncem března či během dubna. Gdaňskou rafinerii nabízela neúspěšně už jednou, ale v roce 1998 se jí nezamlouvala žádná z předložených nabídek. Samotný prodej je málo. Situaci na polském trhu označuje Jankowski za specifickou v tom, že je vlastně v rukou několika málo oligopolů. Domácí firmy v roce 1999 dodaly osmdesát procent prodaných pohonných hmot, ale jejich podíl se bude snižovat ve prospěch zahraničních konkurentů. Tím spíše, že Varšava počátkem letošního roku konečně zrušila cla na dovoz benzinu a motorové nafty. „Pro posílení konkurence v Polsku to ale rozhodně nestačí. Ani chystaná privatizace poslední významné rafinérie strukturu trhu nezmění. Pohnout s ní mohou pouze rozsáhlé investice do logistiky, tvrdí Rafal Jankowski. Poukazuje například na to, že z gdaňského přístavu, kde kotví ropné tankery, dosud nebyl do polského vnitrozemí vybudován produktovod, jenž by značně zlevnil přepravu pohonných hmot. Rakušané zatím vyčkávají. Společností určující tempo konsolidace středoevropských rafinerií by podle papírových předpokladů měla být rakouská OMV. Ta původně zamýšlela, že svoji expanzi ve střední a dále i východní Evropě opře o maďarský MOL, kde také loni koupila 9,3 procenta akcií. Maďarům se ale takový „nápor západního konkurenta vůbec nezamlouvá, a proto postavili „obranný val : Každý investor držící více než dvě procenta akcií musí svůj podíl zveřejnit. Pokud vlastník získá v MOL přes 25 procent, je povinen nabídnout všem ostatním akcionářům odkup za hotové, a to za nejvyšší tržní kurs předchozího roku. „OMV zvolil stejnou regionální strategii jako my, a proto bude naším hlavním konkurentem, citovala agentura Bloomberg šéfa MOL Zsolta Hernádiho. Rakušané měli svoji další strategii ohlásit loni v prosinci, ale zatím tak neučinili. To znejistilo investory a způsobilo pokles akciového kursu OMV ze zhruba sto eur počátkem roku 2000 na současných čtyřiasedmdesát. Jedinou volnou „nevěstou se zdá být chorvatská společnost INA, ta však příliš nezapadá do budoucích záměrů OMV. Strategické spojení OMV s maďarským MOL (a tedy i Slovnaftem), o němž se hodně spekulovalo, se nyní jeví jako nereálné. Problém je v tom, že jejich „přirozený trh , se výrazně překrývá. „Ropné produkty se vyplatí vozit na vzdálenost tři sta až čtyři sta kilometrů od rafinerií, dodává k „přirozenému trhu mluvčí České rafinérské Jaroslav Růžek. „Pokud by se rakouské, maďarské a slovenské rafinerie dostaly pod jednu vlastnickou střechu, musela by jedna z nich zaniknout, nebo alespoň výrazně omezit produkci. To by znamenalo vznik velkého politického problému, poznamenává Unan. Češi vzadu. V dosavadních analytických přehledech zabývajících se konsolidací středoevropských rafinerií české skoro vůbec nefigurují. „Je to hlavně tím, že Česká republika přichází s privatizací svých rafinerií, konkrétně Unipetrolu, jako poslední, říká analytik pražské pobočky Wood & Co. Jan Slabý. Ten patří ke kritikům, jimž se nelíbí záměr pražské vlády prodat holding Unipetrol najednou. „Tím se limituje počet zájemců, neboť i největší koncerny se zajímají jenom o určité výrobkové linie a na základě toho volí svoji akviziční strategii, konstatuje analytik Wood & Co.
