PSALI JSME PŘED 15 LETY Problém nedořešeného učňovského školství nedává spát ani soukromníkům. Koncepce učňovského školství se řešila klasicky ministerským postupem: Ministerstvo školství ČR zadalo frontový úkol Pedagogickému ústavu, který za peníze vypracoval studii.
**PSALI JSME PŘED 15 LETY
Problém nedořešeného učňovského školství nedává spát ani soukromníkům. Koncepce učňovského školství se řešila klasicky ministerským postupem: Ministerstvo školství ČR zadalo frontový úkol Pedagogickému ústavu, který za peníze vypracoval studii.
Podle Ladislava Půlpána a Ivana Housky z Českomoravského sdružení kovořemeslníků je tato studie špatná. Pracovníci ministerstva pak požadovali po Sdružení československých podnikatelů totéž, ale zdarma. Na tyto nerovné podmínky podnikatelé nehodlali přistoupit. Při současném stylu výuky přijdou učni do dílny čtyři dny v měsíci. Za rok tak stráví při praktické činnosti 40, někdy i míň dnů. Za tu dobu se učni seznámí maximálně s tím, kde se co v dílně nachází.
Soukromníci praxi rozšiřují, jsou však stále znevýhodněni. Stát například refunduje mzdu pouze mistrům ze státních podniků, ale ne soukromníkům. Podnikatel může zahrnout do nákladů třeba ošacení nebo materiál, ale náhradu na čas v praktické výuce musí platit ze své kapsy.
Navíc pak hrozí riziko, že po vyučení u soukromníka odejde kvalitní učeň pracovat ke konkurenci, nebo třeba prodávat párky v rohlíku. Učně nelze smluvně zavázat k tomu, že po vyučení zůstane u podnikatele, který investoval do jeho vzdělání.
Pasíři měli kdysi svou školu – Kovářský domov, která stojí ne náhodou v Podkovářské ulici v Praze. Kováři postavili školu za své. Před pěti lety byla prodána družstvu, jehož ústředí sídlí v Liberci, takže nikdo nechce kovářům školu vrátit.
Řemeslníky trápí problémy, které mnohé velké cechy nepociťují. I proto nyní přichází čas cechovních sdružení a cechů, které mohou řešit problémy svých oborů. Část břemene by z beder řemeslníků měly sejmout rodící se hospodářské komory, v jejichž náplni činnosti je i vzdělání.
