P o l i t i c k é s t r a n y
Když Jan Ruml drtivě prohraje v senátních volbách a opravdu zmizí z vrcholné politiky, může v malých parlamentních stranách dojít i k zatím nepředstavitelným politickým šachům. A to by se mohlo promítnout i do složení vlády.
Část představitelů Unie svobody a KDU-ČSL nepřestala myslet na ministerské posty v Zemanově vládě. Předpokládají, že jim je Miloš Zeman nabídne výměnou za spolupráci v Poslanecké sněmovně. Oponenti v obou stranách se však těmto ambicím vysmívají. Vztah Zemana a Klause sice považují za poněkud bizarní, nicméně nevěří tomu, že by jeden či druhý chtěl v nejbližší době opoziční smlouvu vypovědět.
Ambice kazí vztahy
Unie svobody, vzniklá z nespokojenců, v podstatě až do příchodu Vladimíra Mlynáře držela při sobě. Pod vedením Jana Rumla se profilovala jako výrazně pravicová ani na okamžik neuvažující o jakékoliv spolupráci se sociální demokracií. Právě to se později stalo kamenem úrazu. Volební výsledky nebyly tak úchvatné, jak strana očekávala, a dohoda pravice, která by ve sněmovně měla většinu, se nepodařila. Unionisté tak byli postaveni před složité rozhodnutí: buď podpořit vládu sociální demokracie výměnou za poměrně významné ministerské funkce, nebo jít do opozice. Ruml zvolil opozici, Mlynář vystoupil s přáním jít do vlády, a to za každou cenu. Tento okamžik rozdělil Unii svobody na dva názorové proudy - pragmatiky stojící za Rumlem a Mlynářovy stoupence.
Dosavadní předseda se ale netají tím, že pokud neuspěje v duelu o senátorské křeslo s bývalým kolegou z ODS, pražským primátorem Janem Koukalem, stáhne se zcela z politické scény. Pragmatici proto za něj již nyní chystají alternativu - bývalého velvyslance Karla Kühnla, výrazného odpůrce spolupráce s levicí. Ten sice popírá, že o předsednický post chce usilovat, před nedávnem však vstoupil do strany a stal se dokonce předsedou jejího poslaneckého klubu. Přestože mezi Kühnlovými stranickými kolegy se o jeho ataku na předsednický post šušká již téměř veřejně, on sám tvrdí, že si podobné spekulace ani nepřipouští. Debatám o tom, zda bude vládnout jiná než Rumlova ruka, se zatím Kühnl vyhýbá s tím, že jejich čas možná přijde, ale ne dříve než po listopadových volbách.
Boj o prosazení ve straně ale i přesto graduje. Nedávno se vedení ve vnitrostranickém průzkumu zeptalo členů, zda jsou spokojeni s postojem svých představených v povolebních jednáních, tedy s tím, že Unie svobody nešla do vlády se sociální demokracií. Drtivá většina postup schválila. Odpůrci Vladimíra Mlynáře okamžitě interpretovali výsledky po svém: všichni stojí za Rumlem, Mlynáře nikdo nechce. Od té chvíle se snaží vzbudit dojem, že se Mlynář dostal ve straně na vedlejší kolej. Těžkou ranou byl pro Mlynáře i odsun z postu předsedy sněmovní frakce, kterého se poté, co mu bylo naznačeno, že již nemá v klubu dostatečnou podporu, rádoby dobrovolně vzdal. „Nesplnil naděje, které do něj kolegové z klubu vkládali, tvrdí o něm jeden z poslanců Unie svobody. Mlynářovi lidé se však obvinění mladého politika z neschopnosti brání. Podle nich se v klubu semlela především bitka o poslanecké požitky jako jsou například služební auta a podobně. „Tuto hru o korýtka s nimi Vladimír opravdu neuměl hrát, prohlašuje s ironií v hlase jeden z nich.
Pragmatici jsou ale přesvědčeni o tom, že Mlynář již situaci ve svůj prospěch nezvrátí. V očích členů, kteří by rozhodovali o novém předsedovi, bude podle nich navždy zakódován jako člověk, který by pro svou kariéru podepsal smlouvu i s ďáblem. Do jaké míry je však tato představa stoupenců Rumla pravdivá a do jaké míry je přání otcem myšlenky, není tak úplně jednoznačné. Mlynář totiž nepatří do kategorie lidí, kteří by se tak snadno vzdávali svých ambicí.
S novým králem nová tvář
Změny čekají i křesťanskou demokracii. Zdravotní potíže Josefa Luxe a jeho odchod z vedení postavil lidovce před naprosto neočekávaný problém - kdo půjde na jeho místo? Řešení je o to složitější, že nová volba může významně poznamenat budoucí orientaci strany. Stejně jako v Unii svobody i zde hrají roli vládní ambice některých představitelů.
Kandidáti jsou zatím tři - Luxem určený zástupce Jan Kasal a bývalí členové Tošovského vlády Cyril Svoboda a Miloslav Výborný. Všeobecně se však očekává boj mezi Kasalem a Svobodou, které favorizuje většina členské základny. V takovém případě půjde o střetnutí dvou zcela odlišných pojetí.
O Cyrilovi Svobodovi se totiž mluví jako o dalším politikovi, který doufal, že Miloš Zeman přijde s nabídkou na spolupráci, a tím také jeho návratu do vlády. Svoboda se narozdíl od Kasala blízké spolupráci s ČSSD vůbec nebrání. Říká o sobě, že nemá pravolevé vidění světa. Při uvažování o tom, s kým bude spolupracovat, bude přemýšlet, s kým má šanci realizovat svůj program a za jakých podmínek, ne o tom, zda jde o stranu napravo, či nalevo. Tím naznačuje, že se bude ze všech sil snažit, aby lidovci pod jeho vedením byli opět stranou, která rozhoduje. A v tom mu nemůže zabránit ani opoziční dohoda mezi ODS a ČSSD. „Jak dopadlo hlasování o rozpočtu? Zvítězil pohled křesťanské demokracie, prohlašuje hrdě. A navíc sám nevěří tomu, že by vláda Miloše Zemana dokázala sama úspěšně vládnout celé čtyři roky.
Svoboda je vnímán jako člověk, který se pokusí zbavit stranu tradičních nálepek a přiblížit ji evropskému standardu. Pro něj mluví zejména fakt, že je poměrně známou a veřejností oblíbenou osobností. Ve straně, hlavně v její nejsilnější moravské části, však nemá zdaleka takovou podporu jako jeho konkurent.
Kasal pochází z Moravy, kde je zdravé jádro KDU-ČSL, a to zcela určitě zvedne hlas pro něj. Je také zastáncem konzervativní tváře strany, a tudíž jakýmsi pokračovatelem Josefa Luxe, který jej navíc za sebe sám doporučil. Do klání o nového předsedu vstupuje s krédem, že KDU-ČSL je strana, která nemá důvod se nějak výrazně měnit. Političtí partneři lidovců v něm do budoucna spatřují spíše překážku. „Kasal nebude chtít spolupracovat ani s levicí, ani s pravicí. Obávám se, že se pokusí stranu zcela uzavřít, vyjadřuje své pochybnosti jeden z představitelů Unie svobody. Kasalovi nikdy nešly pod nos pokusy Josefa Luxe o navazování bližších styků se sociálními demokraty. Nyní však se stoupajícím odporem hledí i k ODS. „Stejně jako kdysi Lux i Kasal pochopil, že s Klausem se nedá z pozice menší strany úplně dobře diskutovat, tvrdí jeden z lidovců. A Kasal tuto domněnku jen potvrzuje. Nemluví již tak jako kdysi o tom, že KDU-ČSL by se měla jasně přihlásit k pravici. „Já to dělení takto nechci. My jsme suverénní politická strana a budeme takto pokračovat i nadále bez ohledu na to, zda se naše politika líbí ODS nebo ne, odpovídá vyhýbavě Kasal.
Naděje umírá poslední
Lidovci již dali jasně najevo, že budou sociálním demokratům ve sněmovně nápomocni - pomohli jim prosadit zvýšení spotřebních daní a budou tolerovat schodek státních financí. Za tuto shovívavost očekávají minimálně vstřícnější komunikaci s ČSSD. Ostatně zapomenut není ani dřívější Zemanův vzkaz: „Po schválení rozpočtu přistoupíme k rekonstrukci vlády. Politici malých stran doufají, že v takovém případě nezbude šéfovi ČSSD nic jiného, než volit z jejich řad, protože v sociální demokracii nemá dostatek kvalitních odborníků.
Přestože se zatím ČSSD i ODS tváří, že nikdo z nich neuvažuje o vypovězení opoziční smlouvy, nemusí být lidovecká snaha tak úplně marná. Někteří představitelé sociální demokracie již naznačili, že pro ně smlouva není nedotknutelná. Předseda poslaneckého klubu ČSSD Stanislav Gross na nedávném jednání ústředního výkonného výboru strany doporučil svým kolegům, aby ODS moc nevěřili a již nyní hledali spojence jinde.
Zdá se, že ani představitelé Klausovy strany nejsou přesvědčeni o příliš dlouhém trvání sňatku z rozumu, který s ČSSD po volbách uzavřeli. „Bylo by žádoucí pro tuto zemi, ale asi neuvěřitelné, aby sociální demokracie dokázala úspěšně vládnout v této zemi po celé čtyři roky pod kontrolou ODS. Tato hra se dá strategicky uhrát, ale uvědomuji si, že se pohybujeme na ostří nože, potvrzuje skepsi v ODS senátor Václav Benda.
Klausova strana nyní netrpělivě čeká na výsledky senátních voleb, které mohou celou politickou scénou významně zahýbat.
Začátkem konce politického vlivu ODS v Poslanecké sněmovně by se paradoxně mohlo stát vítězství jejich koně v senátních volbách - Jana Koukala. „Porážka Jana Rumla a jeho odchod z čela Unie svobody by mohl znamenat konec této strany, domnívá se místopředseda ODS Ivan Langer. Podle něj by pak někteří členové Unie svobody, a zejména poslanci, s největší pravděpodobností přešli ke křesťanským demokratům a posílili by je tak v Parlamentu. V případě, že by měli dostatečný počet hlasů, nabídli by se Miloši Zemanovi. Ten by ani na chvíli neváhal a pozval by je do vlády. „Tuto možnost bych nevylučoval, naznačil reakci sociálních demokratů na možný vývoj situace poslanec ČSSD Michal Kraus s tím, že pro stranu je příjemnější spolupracovat s přirozeným partnerem.
Nové svatbě na politické scéně by mohl teoreticky ještě zabránit Václav Klaus, kdyby se snažil přetáhnout posílené lidovce na svou stranu. V praxi je však tato možnost zcela vyloučena. Nic na tom nezmění ani Jan Kasal, ani Cyril Svoboda. „Na to mohu říci jen jedno - lidovci jsou prostě lidovci. Naše spolupráce nepřipadá v úvahu, brání se Langer. Pokusí se tedy ODS nějak do případných námluv zasáhnout? Zřejmě ne, ale jedno želízko v ohni mají. „I sociální demokraté vědí, co jsou to lidovci, spoléhat se na ně snad nebudou, doufá senátor Benda.
Nyní jsou ale křesťanští demokraté stále příliš slabým příslibem zlatých časů a ČSSD se proto raději drží za Klausovu sukni.
