KDO ZACHRÁNÍ ZÁCHRANKU?

12. 3. 2018

Leteckou záchrannou službu má spasit armáda a policie. Jejich sedm vrtulníků ale na pokrytí republiky zdaleka nestačí

„Dneska zatím nic,“ pronáší pilot Daniel Tuček, zatímco se sklání pod ocasem žlutého vrtulníku. „Včera večer jsme převáželi paní z Vrchlabí do Hradce, měla přetrženou slezinu. Sanitkou nemohla, nepřežila by,“ popisuje zatím poslední akci helikoptéry s modrým nápisem Kryštof 6.

I když Daniel Tuček stálé létá, hodně jeho pracovního času požírá papírování.

Je místopředsedou představenstva společnosti DSA. Ta až do 31. prosince 2016 provozovala leteckou záchranku kromě Hradce i v Ostravě, Liberci a Ústí nad Labem. V Moravskoslezském kraji už ale nepůsobí, doplatila na razantní změny v systému, které před dvěma lety protlačil tehdejší ministr financí Andrej Babiš (ANO). Aby stát - alespoň opticky - ušetřil, z původně osmileté smlouvy udělal jen čtyřletou, hodnota zakázky činila 1,64 miliardy korun. A místo původních deseti základen rozdělil mezi soukromníky jen osm.

Tento mezikrok měl být přípravnou fází pro revoluci. Nová letecká záchranka nad Českem se měla rozběhnout od 1. ledna 2021. Vojáci a policisté by si ponechali po jedné stanici, zbylých deset měl získat státní podnik či neziskovka. Koncepce z roku 2016 proto jako první krok navrhuje pořízení deseti strojů EC-135 německého výrobce Airbus Helicopters. „Je nutné zahájit založení státního podniku s velkým časovým předstihem, neboť nezbytné materiální a personální vybavení - zejména pořízení potřebných vrtulníků - (…) je časově velmi náročným procesem, jehož trvání lze odhadovat v délce až tři roky,“ píše se v materiálu.

Jenže aktivita se vytratila. Jak týdeník Euro zjistil přímo v centrále společnosti Airbus Helicopters v německém Donauworthu, žádná komunikace s Prahou neexistuje. Podle jednoho z vysoce postavených manažerů vrtulníkového výrobce neproběhlo ani žádné informativní setkání. Firma má přitom nasmlouváno hodně objednávek dopředu a průměrná čekací doba na jeden nový stroj EC-135 je nyní zhruba čtrnáct měsíců.

A nákup vrtulníků je ještě to nejjednodušší. Daleko větší zádrhel představuje příprava potřebného personálu, tedy najít a vycvičit 30 letců a 24 techniků. „Je nesmysl postavit za dva roky funkční společnost, získat veškerá oprávnění a nabrat a vyškolit piloty,“ říká Daniel Tuček.

Na celé situaci je nejzajímavější osoba ministra zdravotnictví v demisi Adama Vojtěcha (ANO). Ten se ještě jako tajemník ministra financí v roce 2016 podílel na vzniku koncepce státního podniku a po nástupu do čela resortu zdravotnictví loni na podzim mohl rozjet přípravy. Neudělal nic. „Důvodem, proč se ministr Vojtěch rozhodl jít jinou cestou, je, že návrh předchozího vedení ministerstva byl časově nerealizovatelný,“ vysvětluje nyní jeho resortní mluvčí Gabriela Štěpanyová.

Bezpředmětná jednání

Co konkrétně ta jiná cesta znamená? Podle informací týdeníku Euro nyní Vojtěch tlačí na to, aby leteckou záchranku od 1. ledna 2021 kompletně převzali vojáci a policisté. „S cílem najít urychleně jiné řešení zajištění letecké záchranné služby po roce 2021 zahájil ministr Vojtěch jednání s armádou a policií,“ potvrzuje Štěpanyová.

Jde přitom o variantu, o níž bylo hned v roce 2016 řečeno, že je nereálná. Armáda a policie provozují dohromady jen sedm vrtulníků ve zdravotnické úpravě. Což znamená, že už dnes - kdy obsluhují čtyři základny - fungují na hraně svých možností. „Jsme na maximu svých technických i personálních kapacit,“ říká Jiří Caletka, mluvčí ministerstva obrany.

Nad nápadem Adama Vojtěcha nechápavě kroutí hlavou i samotní zdravotníci.

Například Marek Slabý, prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR a šéf jihočeské záchranky, vůbec nechápe, z jakých podkladů ministerstvo vychází. „Navíc řada pilotů v minulosti odešla od armády k soukromníkům a teď se budou vracet?“ podivuje se Slabý nad záměrem ministerstva.

Politici z hnutí ANO tak už podruhé ve velmi krátké době zasadí české letecké záchrance citelnou ránu. Nejdřív v roce 2016 rozbili do té doby fungující systém, aniž by přišli s náhradním řešením, a teď chtějí vrátit do hry variantu, o níž je dopředu jasné, že není životaschopná.

Navíc čím déle bude Vojtěchův resort oddalovat rozhodnutí, tím těžší bude -jako nouzové řešení - prodloužit současné smlouvy přes rok 2021. Protože stát se soukromníky předloni uzavřel jen čtyřleté kontrakty bez vidiny pokračování, ohrozil i výcvik dalších pilotů záchranářských helikoptér. Vyškolit jednoho letce vyjde zhruba na deset milionů korun a firmy nemají důvod další posádky trénovat.

„Nás by to nepoložilo, 90 procent našich letových činností nesouvisí se záchrankou.

Ale jde nám o to, že jsme budovali systém, který spolu se Švýcarskem a Německem patří ke světové špičce“ tvrdí Daniel Tuček z DSA.

Kdy přijde pokyn

Teď jde o to, aby systém letecké záchranky úplně nezkolaboval. Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR sestavila speciální poradní komisi, kde shromáždila lékaře a expertní tým složený ze zástupců všech pěti provozovatelů letecké záchranné služby v Česku. Podle Marka Slabého, šéfa asociace, jsou všichni připraveni na pokyn ministra zdravotnictví nastoupit k jednání. Na nějaký impulz od Vojtěcha ale zatím čekají marně.

Že jsou nyní provoz letecké záchranky v Česku i její vyhlídky skutečně problematické, dokresluje spor, který se rozhořel hned po příchodu slovenské firmy Air - Transport Europe do Česka. Od 1. ledna 2017 měla kromě olomouckého stanoviště provozovat i základnu v Ústí nad Labem, ale Úřad pro ochranu hospodářské soutěže kvůli nejasnostem tendr zrušil. Slováci se pak stáhli a do opakovaného výběru se přihlásila jen společnost DSA.

Stejná situace se mohla opakovat v Olomouci. I tady antimonopolní úřad našel chyby ve výběrovém řízení. Podle kontrolorů jde o to, že ač ministerstvo zdravotnictví po záchranářích požadovalo, aby u svých vrtulníků dodali platnou certifikaci pro určitou výkonnostní kategorii, Air - Transport Europe ji pro své stroje A109K2 neprokázala. Ministerstvo si tak vysloužilo pokutu ve výši 1,25 milionu korun, ale olomouckou soutěž resetovat nemuselo.

Firma DSA se nicméně prostřednictvím právních zástupců domáhá toho, aby resort smlouvu se slovenským podnikem kvůli certifikaci ukončil. Neudělal to ani Miloslav Ludvík (ČSSD), ani Adam Vojtěch. Mluvčí resortu Gabriela Štěpanyová nám původně slíbila vyjádření, ani po urgencích se však ke sporu nevyslovila.

Sama firma Air - Transport Europe nevylučuje, že by v České republice mohla v budoucnu použít některý ze svých novějších vrtulníků. A létat by chtěla i po 1. lednu 2021. „Budeme mít zájem o další pokračování našich aktivit v rámci letecké záchranné služby, přičemž nevylučujeme rozšíření naší působnosti i do dalších středisek v České republice vzávislosti na podmínkách případného tendru“doplňuje Zuzana Hopjaková, mluvčí společnosti Air - Transport Europe.

Ministerstvo zdravotnictví se proto bude muset rozhoupat co nejdřív. Ostatně už příprava minulého tendru ukázala, že času není nazbyt. Přestože všichni věděli, že osmileté smlouvy skončí 31. prosince 2016, tehdejší náměstek ministra Josef Vymazal (ANO) začal na tendru pracovat až na poslední chvíli. Resort tehdy jako by doufal, že prostě jen v průběhu roku 2016 o dalších osm let prodlouží platné kontrakty nebo rychle provede soutěž a pojede se dál. Jenže to se nestalo.

Jedním z těch, kdo zaplakal, je vedení Jihočeského kraje. V roce 2015 nechalo za 58 milionů korun postavit nejmodernější stanici pro leteckou záchranku v Česku. Jenže od 1. ledna 2017 už helikoptéry k výstavnému hangáru v Plané nesedají. Poté, co službu v regionu dočasně do konce roku 2020 převzala armáda, přenesla základnu na své letiště v Bechyni.

Jestli se vůbec ještě vrtulníky na osiřelý heliport vrátí, není jasné. Stejně jako to, kdo bude v Česku zachraňovat životy za necelých 34 měsíců. •

Aby Babiš - alespoň opticky - ušetřil, z původně osmileté smlouvy udělal jen čtyřletou, hodnota zakázky činila 1,64 miliardy korun. Náklady na státní podnik

Podle koncepce, kterou ministerští experti sestavili v průběhu roku 2016, se měl od 1. ledna 2021 rozjet kompletně nový systém letecké záchranky. Vojáci a policisté by dál provozovali po jedné stanici (Plzeň, respektive Praha), zbylých deset by převzal státní podnik. Počítalo se s těmito vstupními investicemi:

Imld. Kč Nákup deseti vrtulníků EC-135

24,7 mi'Technické vybavení základen

362,9 mi'Celkové roční náklady