O největších bezpečnostních hrozbách, Zemanových dronech, Trumpovi a Severní Koreji s předsedou Vojenského výboru NATO Petrem Pavlem.
Petr Pavel je nejvýše postaveným Čechem v mezinárodním měřítku. Vojenskému výboru Severoatlantické aliance bude šéfovat ale už jen několik měsíců. Příští rok v červnu po něm převezme místo nejdůležitějšího vojáka v NATO britský maršál Stuart Peach. A potom už Petra Pavla čeká prý hlavně odpočinek - v listopadu zamíří do armádního důchodu. Velmi rád říká, že bude mít dost času na svou motorku. Nakonec se ale všechno může vyvrbit jinak. Armádní osobnost jeho formátu zatím Česká republika neměla, a tak je pravděpodobné, že do bačkor se hned tak nepřezuje. Žádnou nabídku prý ovšem zatím nedostal.
Nyní řeší jiné potíže. Afghánistán, Blízký východ, Rusko, Ukrajinu. „Pokud se nějaké aktivity přímo nezúčastní Spojené státy, tak dát dohromady smysluplnou vojenskou akci představuje většinou problém,“ popisuje armádní generál Petr Pavel každodenní potíže fungování NATO.
| Petr Pavel (56) |
|---|
| V červnu 2015 se stal nejvýše postaveným vojákem v NATO, předtím tři roky působil jako náčelník Generálního štábu Armády České republiky. |
| Ve vojsku je už od svých čtrnácti let, absolvoval vojenské gymnázium a následně i vojenskou vysokou školu. |
| Kariéru udělal u výsadkového vojska, prošel několika zahraničními kurzy a spojeneckými velitelstvími. |
| V mezinárodním měřítku na sebe spolu s dalšími českými vojáky upozornil v roce 1993, kdy pod hlavičkou mírové mise UNPROFOR zachránili 53 francouzských kolegů, kteří uvízli mezi bojujícími Srby a Chorvaty. |
Od roku 2015 to sledujete zvenku - jak se vyvíjí česká armáda?
Pohybuje se správným směrem, ale poněkud pomalejším tempem, než bychom si přáli.
Narážíte tím na nedostatečné financování, nebo nízkou rychlost strategických nákupů a modernizací?
Na obojí. Obojí, protože tady máme nejenom závazek stvrzený Milošem Zemanem na summitu ve Walesu, co se týká výdajů na obranu (do roku 2024 dávat na obranu země dvě procenta HDP - pozn. red.). Máme tady i schválenou koncepci výstavby armády a jednotlivých sil - jak pozemních, tak vzdušných. Ale tempo, jakým tyto modernizační projekty postupují, jakým se přibližujeme k závazku dvou procent HDP a dvaceti procent z ročního obranného rozpočtu na modernizaci vojenské techniky, zatím nenaznačuje, že bychom mohli závazek vdaném termínu splnit.
Upozorňujete české kolegy, že to nejde tak rychle, jak by mělo?
Samozřejmě. A myslím, že by bylo velice zvláštní, kdybychom měli mezi sebou bariéru. Mluvíme o t om velmi otevřeně a stejně otevřeně se o tom snažím mluvit s ministry obrany a zahraničí, kteří se pravidelně účastní jednání v Bruselu.
A co oni?
Vědí o tom. Také ale samozřejmě vědí, že rozhodnutí, která by naplnila závazky, nejsou pouze na náčelníkovi Generálního štábu a ministrovi obrany, ale jde o kolektivní věc celé vlády. Vláda, která podala na konci listopadu demisi, se vyjádřila, že do roku 2020 dosáhne obranný rozpočet 1,4 procenta HDP, nedala však žádný další výhled. A Česká republika, stejně jako další alianční partneři by na jednání ministrů obrany v únoru příštího roku měli přinést detailní plán, jak do roku 2024 dosáhnout závazků z Walesu. Závazek by měl odrážet rostoucí linku výdajů na obranu, navíc jasně provázanou s projekty na modernizaci v duchu obranného plánování NATO.
Nic takového jste zatím neviděl?
Zatím jsem neviděl ani nástin takového plánu. Musím říct, že se opravdu těším na to, s jakým plánem Česká republika na jednání v únoru přijde.
Pokud se nějaké aktivity přímo nezúčastní Spojené státy, tak dát dohromady smysluplnou vojenskou akci představuje většinou problém, říká Petr Pavel.
Na konci listopadu jste se zúčastnil velitelského shromáždění v Praze, kde náčelník Generálního štábu Josef Bečvář zahájil svůj proslov kritikou politiků, kteří v minulosti snížili výdaje na obranu. Trochu mi to připomnělo červen 2014, kdy jste na Měříně bez jakýchkoli příkras seznámil poslance branného výboru se skutečným stavem české armády.
Mě to trochu zarazilo, abych pravdu řekl. Ty tři řečnické otázky, které generál Bečvář v úvodu svého vystoupení položil, bych pochopil v kontextu začátku roku 2014. Ale na konci roku 2017, kdy už jsme v mnohem výhodnější situaci - nikdo nezpochybňuje, že výdaje na obranu mají růst, nikdo nezpochybňuje, že existují bezpečnostní hrozby, je přijata koncepce výstavby armády -, bych čekal, že jsme se mohli posunout o kus dál.
A neposunuli jsme se?
Ten posun je, ale rozhodně není tak výrazný, jak by měl být. A není v takovém tempu, abychom splnili závazky, které jsme přijali.
Na velitelském shromáždění prezident Miloše Zeman opět prohlásil, že česká armáda potřebuje drony. Josef Bečvář pak potvrdil, že zakoupení bojového dronu je v plánu. Potřebujeme takový strategický dron?
Strategický dron je například Global Hawk, který používají Spojené státy a bude ho zavádět i NATO. Česká republika je součástí aliančního průzkumného programu AGS, a proto i ona bude mít výstupy z tohoto strategického zpravodajského prostředku. Vlastnit a provozovat takový stroj je mimo možnosti České republiky, takže předpokládám, že nebudeme mít nikdy strategický dron. Máme ale bezpilotní letouny na operační úrovni, to se bavíme o technologii ScanEagle, kterou česká armáda zavedla už před lety. Pan prezident o ní sice hovořil jako o nové technologii, ale teď bude zavedena už jejich druhá vlna. A potom tu jsou stroje na nejnižší taktické úrovni, jako je třeba Raven, který se háže z ruky, nebo multikoptéry. Armáda České republiky nezaspala trend, ty technologie používáme už roky. Bezpilotní drony ovšem nejsou samospasitelné, jsou jen součástí celého systému.
Většina aliančních zemí, včetně České republiky, začala své obranné rozpočty řešit až s nástupem Donalda Trumpa. Vnímáte to tak, že jeho hrozby zpoza oceánu zapůsobily?
Správně říkáte, že to úsilí se výrazně zvýšilo až po nástupu nové americké administrativy. Nicméně začalo už dříve. Protože na rovnoměrné sdílení nákladů a břemene na obranu upozorňoval už prezident George Bush a po něm i po obě volební období Barack Obama. Prezident Donald Trump zvolil jinou formu, než používali jeho dva předchůdci, ale ta naléhavost nebyla dána ani tak jím, jako spíš bezpečnostním kontextem a situací. Nárůst hrozeb a změněná ekonomická situace vedly k tomu, že vůle zvýšit výdaje na obranu je větší.
S Donaldem Trumpem jste se sešel na summitu NATO. Co vám řekl?
Ina záběrech z této schůzky jsme měli možnost vidět, že prezident Trump příliš nekomunikoval s ostatními.
NATO versus Severní Korea: aliance do vojenského konfliktu nepůjde
Je reálné, že by oslabila pozice USA v NATO a hegemonem by se jednou mohlo stát Německo, Polsko, Francie a Británie?
K soupeření nebo vytváření nových hegemonů asi nedojde. Spojené státy jsou a zůstanou nejvýznamnějším členem Aliance s největšími vojenskými schopnostmi. Celkem přirozeně budou ostatní členové Aliance očekávat, že je Spojené státy povedou. To ale neznamená, že tady není snaha, aby evropští spojenci přispívali mnohem výrazněji a v řadě ohledů se osamostatnili. Jinými slovy - abychom jako evropští spojenci byli schopni spustit nějakou operaci, aniž by Spojené státy musely poskytnout její kostru. Zatím tomu tak není. Pokud se nějaké aktivity přímo nezúčastní Spojené státy, tak dát dohromady smysluplnou vojenskou akci představuje většinou problém.
Na rozdělení sil se ptám proto, že NATO musí operovat na několika frontách současně. Není už těch úkolů hodně?
V Alianci je zcela jasné přesvědčení, že není možné dělat nějaké priority mezi hrozbami. Musíme na ně prostě reagovat tak, jak jsou. Jestliže tedy máme nedokončenou prací v Afghánistánu, jestliže mezitím vyvstaly nové hrozby a máme nedokončenou práci v Kosovu, je třeba zvládnout více věcí současně. I vzhledem k finančním prostředkům, kterých teď do členských armád přichází víc, bude Aliance schopná zvládat více úkolů najednou.
Co se týče Afghánistánu, NATO nedávno schválilo navýšení své tamější mise. Je to nutné?
Jednoznačně je třeba říct, že v Afghánistánu nenavyšujeme. Jakákoli operace Aliance se řídí na základě úkolu, který je dán politicky. K němu pak vojáci zpracují projekt, který stanovuje počet vojáků na konkrétní funkce. A ten požadavek od velitele afghánské mise byl přibližně 16 tisíc vojáků už několik let, pouze nebyla vůle jej naplnit. Takže teď nejde o navýšení, ale jen o doplnění požadovaného stavu. Velitel mise říká, že až pak bude schopen splnit úkoly, které se od něj čekají.
Jaká je aktuální situace v zemi?
Podle několika posledních hodnocení je situace v Afghánistánu na úrovni takové remízy. Prostě je v takové rovnovážné pozici, kdy není výhra ani prohra. Nedokážeme se pohnout nijak výrazně dopředu, ale zároveň se situace nijak výrazně nezhoršuje. K tomu, abychom vývoj převážili na stranu úspěchu, je potřeba doplnit ty počty, které dají veliteli mise větší flexibilitu, aby mohl plnit úkoly podle toho, jaká je situace na místě.
Jana Černochová: Snad se s námi bude Šlechtová bavit víc než Stropnický
Je reálné, že by NATO zasáhlo na Blízkém východě či Korejském poloostrově?
NATO působí na Blízkém východě. Je součástí globální koalice proti ISIL a jako člen této koalice se podílí nejen na koordinaci, ale zároveň na mnoha opatřeních. Poskytuje letoun včasné výstrahy, podílí se na výcviku iráckých ozbrojených sil v Iráku a Jordánsku. Alianční ministři obrany se jednoznačně vyjádřili pro to, aby NATO tuto výcvikovou a asistenční podporu ještě zvýšilo. V současné době se zpracovávají plány, jak toho dosáhnout. Pravděpodobně už na jednání v únoru dostanou ministři první návrhy, jak konkrétně by se dalo ještě víc přispět k posílení iráckých ozbrojených sil.
A KLDR?
Ta není v geografické působnosti Aliance. Nicméně tím neříkám, že se nás problém Severní Koreje netýká. Ten se nás týká už jen tím, že dosah korejských raket, jak jsme měli možnost vidět při posledním testu, je tak velký, že by mohl zasáhnout Evropu i USA. Pokud by tam došlo ke konfliktu, bezprostředně se zhorší bezpečnostní situace na celém světě, což by se týkalo i nás.
Jak se v poslední době jedná s Ruskem? Stále je upozorňujete, že připojení Krymu bylo nelegální, nebo už jde o status quo?
Na každém jednání Aliance s Ruskem - na úrovni Rady NATO-Rusko jich za poslední dva roky proběhlo šest - je vždycky Ukrajina prvním bodem. A Aliance vždycky zdůrazní, že anexe Krymu a aktivní podpora Donbasu je jasným porušením mezinárodního práva a aliančního státy ho nikdy neuznají.
Jaká je pak reakce Ruska?
Stále stejná. Jejich vysvětlení je, že to nebyla žádné anexe, ale v podstatě legální připojení na základě výsledků referenda.
Dále čtěte:
