Úředníci se zaštiťují nedokonalým zákonem o veřejných zakázkách, který jim svazuje ruce
Napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby papež soutěžil dodání výzdoby Sixtinské kaple způsobem srovnatelným s naším zákonem o veřejných zakázkách?
Nejspíš ne, takhle uvažuji snad jenom já. Ale zkuste si to představit.
Papež by vypsal tendr na výzdobu, nechal by to vytroubit obecními posly a stanovil by základní parametry poptávky. Tedy kvalifikační požadavky, třeba že uchazeč nedluží papežskému stolci žádné daně ani poplatky nebo nebyl vězněn. Dále rozsah a barevnost požadovaného díla, termín dodání a zejména cenu. No a pak by čekal až do termínu podání nabídek, kdo že se mu do tendru přihlásí. Umělců bylo v jeho době požehnaně, takže uchazečů by bylo jistě hodně.
Pokud by se mu chtělo vůbec hodnotit nabídky, mohl by si vzít k ruce náš zákon 137/2006 Sb. a snadno vybrat vítěze. Podle nejnižší ceny. Jak snadné. Otázkou je, jak by takový výsledek vypadal. Kdo by nakonec Sixtinskou kapli vyzdobil a zda by se z ní stala jedna z nejobdivovanějších památek Vatikánu. Troufám si tvrdit, že nikoli.
Pokud by totiž postupoval podle našeho zákona, nejspíš by výsledkem dodávky byly nějaké mazanice, které by nakonec musel nechat překrýt obyčejným nátěrem. Případně by se poučil a v dalším kole by jednoduše oslovil v jednacím řízení bez uveřejnění toho, kdo měl nejlepší nabídku, co se kvality díla týká, ovšem v jiné cenové hladině.
A proč vlastně o tom píši? Odpověď je pros tá: v poslední době, kdy se všichni státní úředníci snaží být čestnější než Mirek Dušín, zaštítili se nedokonalým zákonem o veřejných zakázkách. Ten jim svazuje ruce tak, že jsou nuceni prakticky všechno soutěžit na nejnižší cenu. Bez ohledu na to, zda se jedná o dodávku nějaké komodity, která se dá počítat na kusy a její cena je známá, takže soutěž není o ničem jiném než o marži uchazečů. Nebo se jedná o dodávku nějakého díla, jejíž hodnotu nelze určit jako prostý součet položek, z kterých se skládá.
Pracuji v oboru IT, kde dodávkou díla se většinou rozumí nějaký informační systém nebo softwarové řešení. S trochou nadsázky lze přirovnat soutěž o dodání nového IT systému k soutěži o výzdobu Sixtinské kaple.
Pokud se musí zadavatel držet požadavku zákona soutěžit na nejnižší cenu, často dopadne jako ve výše uvedeném hypotetickém příkladu. Ve ? nále mu dodá vítězný uchazeč, který nabídl nejnižší cenu, nový informační systém nebo softwarové řešení. Jenže k tomu, aby ho mohl plně využívat, bude muset přikoupit nakonec třeba kalkulačku, aby si výsledek mohl dopočítat sám. Protože prostě nejlevnější řešení nestálo za nic.
Nenastal čas něco s tím udělat?
O autorovi| MARTIN ŘEHOŘEK, výkonný editel, Newps.cz, s. r. o.
