Víno
Německý Ahr se od ostatních vinařských oblastí v zemi poněkud liší. Asi tři desítky kilometrů území mezi Bonnem a Koblenzem, ležící nad padesátým stupněm severní šířky, jsou totiž domovem převážně pro modré odrůdy révy. Tedy hlavně jedné - Pinot Noir. Přestože v těchto místech, kde modré odrůdy činí více než 80 procent, najdeme i sorty další, pinot zde jednoznačně dominuje. Kvalita místních bílých není nijak oslňující a ani ostatní červená nedosahují stále se lepšící jakosti ahrských modrých burgundských.
Přestože severní klima a poměrně chudé půdy nejsou ideálním prostředím pro poměrně choulostivou odrůdu, révě pinotu se tu kupodivu daří. V oblasti Ahr se na tuto odrůdu pěstitelé a producenti orientovali masově a jejich péče je korunována stále zajímavějšími výsledky.
Jedním z producentů v oblasti je družstvo Ahrweiler Winzer-Verein e. G. v malebné obci Ahrweiler. Pětašedesát vinařů pracuje na zhruba osmnácti hektarech, což se zdá být paradoxním nepoměrem. Ovšem při pohledu na příkré stráně vinic, technice nedostupné terasy, které znamenají, že veškerá péče o vinohrady probíhá výhradně ručně, je vše zřejmé.
V sortimentu vín, který družstvo nabízí, se vedle již zmíněných odrůd objevují i vína na bázi Dornfelderu a Rotbergeru. I zde však hned v trojím provedení - jako suchá, polosuchá i polosladká - dominují vína burgundská.
2004er Ahrweiler Spätburgunder Kabinett trocken - Ahrweilwr Winzeverein e. G. Již na první pohled je patrný odrůdový znak burgundy, víno totiž delším ležením „utíká z barvy“. Ve sklence se leskne ne stoprocentně čirý obsah antukového tónu se svítivějším, oranžově laděným „límcem“ při okraji hladiny. V buketu se již zcela patrně ujímá vedení „stateček“, známka to vína noblesního výrazu s velkou perspektivou. Akordy ovoce a mírných hořkých projevů se přidávají, rozvíjejí a v konci tvoří animálním valérům selského stavení důstojného partnera. Chuť je výrazná, ovocitá a vyzrálá, na patře lehce drhnoucí. Vedle ovoce se prosazují razantně i taniny, poměrně vysoké. Konečná dochuť je i vzhledem k poměrně plnému, „kabinetnímu“ tělu plná, dlouhá a výrazná, se stále ještě vyšším pocitem hořčinky s lehkým mandlovým nádechem v závěru. Ke zdánlivě drsnému konci doušku přispívá i pocit maximálního vysušení, bez sebemenší stopy po cukru.
