Bohuslav Sobotka ve středu teprve o? ciálně představí příští českou vládu, takže o tom, jak si jeho tým povede, můžeme zatím jen spekulovat. Zato je ideální doba připomenout si, jak úspěšní byli v důležitých ekonomických parametrech jeho předchůdci. Běžně dostupná a citovaná data skýtají často pokřivený obraz, nabízíme proto sadu (o něco) lepších čísel. Samozřejmě jim také chybí kontext a o jejich relevanci lze diskutovat, ale vyplývají z nich některá zajímavá zjištění.
Česká ekonomika se pochopitelně nepohybuje ve vakuu, data, jako je například HDP na hlavu, je tedy dobré protáhnout dolarovým filtrem. Rychlý růst ekonomiky poháněný volným pádem koruny totiž hodně ztrácí ze své krásy. Kdyby Česko rostlo o něco pomaleji, ale za utržené peníze si na zahraničních trzích nakonec díky výrazně lepšímu kurzu koupilo víc, není o vítězi pochyb. Než ovšem začneme jásat, je dobré dát domácí statistiky do mezinárodního kontextu, respektive podívat se na to, jak si stál svět generující poptávku, která nás tradičně táhne.
Analyzovaná data napovídají, že k nejlepším výsledkům dotáhl českou ekonomiku právě růst globální ekonomiky nebo posilování koruny. (Síla domácí měny přitom částečně reflektuje důvěru zahraničních investorů stávajícímu kabinetu, hlavně ale jejich náladu a ochotu riskovat.) Některé vlády se na tom svezly – výsledky často kritizovaných kabinetů Jiřího Paroubka či Mirka Topolánka tak paradoxně vyznívají vcelku dobře. Opak platí o týmu Petra Nečase, který se chtěl proškrtat k úspěchu, ale servis dluhů nakupených předchozími vládami mu to hodně ztížil. Odkaz předchozích vlád výrazně zahýbal i dalšími výsledky, přestože jsme jednotlivým vládám připisovali (ne)úspěchy s půlročním zpožděním a zároveň jsme jim k dobru přičítali věci, které se udály i půl roku po jejich odchodu. Některé bubliny se totiž nafukují mnohem déle – a jejich prasknutí je pak o to hlasitější. Příkladem je skrytý dluh nakumulovaný Václavem Klausem (ten si zase může stěžovat na to, že jeho růstové úspěchy srážela slabá koruna). Co Klaus zasadil, to sklidil premiér Zeman v podobě dluhů, které musel při privatizaci bank převzít. Odtud pramení onen explozivní růst dluhu v grafu.
Naše malé cvičení tak potvrzuje slova profesora Levensteina: „Statistika je jako bikiny. To, co odhaluje, je vyzývavé. To, co skrývá, rozhodující.“ Bohuslav Sobotka, podobně jako všichni premiéři před ním, tak bude mít možnost více i méně oprávněně argumentovat tím, že za případná špatná čísla nemůže. Současný stav ekonomiky v Česku i okolních zemích nicméně slibuje, že by to zas až tak často dělat nemusel. Alespoň podle statistik…
Roční změna HDP na obyvatele (v USD)
Roční změna státního dluhu/HDP (v %)
HDP na obyvatele (v USD)
Pozn.: Kabinety Josefa Tošovského a Stanislava Grosse vládly méně než rok Zdroj: Helgilibrary.com
O autorovi| ROMAN CHLUPATÝ, spolupracovník redakce
