Českého diváka příliš nepobavili hudebníci, filmaři ani sportovci
Zásadních momentů bylo letos v domácím zábavním průmyslu poskrovnu. Přesněji řečeno jeden - březnová změna majitele pěti multikin. Dosavadní majetek Ster Century Europe získala firma UCI, což bylo jedinou větší realizovanou transakcí v Česku. Očekávané změny majitelů u mediálního konglomerátu Bonton nebo barrandovských filmových studií se z nedostatku kvalitních zájemců nekonaly. Kvůli situaci v zahraničí, kde kvůli vysokým dluhům například skončili Jean Marie Messier ve Vivendi Universal či Thomas Middelhoff v Bertelsmannu, na podobné akvizice nebyla nálada ani peníze.
Zatracení nebo Waterloo po česku.
Charakteristika filmového roku se do prostoru vymezeného těmito názvy filmů určitě vejde. Český trhák typu Pelíšků nebo Tmavomodrého světa se totiž nekonal. Březnový Český lev bude mít asi těžší boj o Plyšového lva než o hlavní cenu. Distributoři si tak zisky zachraňovali hlavně uváděním zahraničních filmů, z nichž především Pán prstenů, Harry Potter a Spiderman trhaly rekordy jak v kinech, tak v prodejích na videokazetách a DVD. První díl Pána prstenů překonal dokonce magickou hranici milionu diváků.
Horší rok než distributoři mají za sebou samotná kina. Kromě povodní, které nasměrovaly zájem veřejnosti poněkud jinam než na nejnovější filmy, se dalším problémem podle expertů stává hustota rozmístění multikin. Zatímco Praha už prý dosáhla stropu počtu „potenciálně profitabilních“ multiplexů, další větší města kromě Brna na vícesálová kina zatím čekají. Rozvoji by mohla pomoci zmíněná společnost UCI, společný podnik filmových studií Paramount Pictures a Universal, která za 18,5 milionu dolarů převzala kinařské aktivity Ster Century. Další novinkou pro diváky by pak mělo být nové kino s obřím plátnem a trojrozměrným obrazem, které v Praze plánuje v příštím roce otevřít společnost Imax.
Kdo ovládne filmařské ateliéry na Barrandově, se neví. Barrandovská studia jsou na prodej delší dobu, avšak moment, kdy byly české interiéry zahraničními filmaři nejžádanější, je asi už v nenávratnu. Letošnímu zájmu o Prahu neprospěly ani letošní povodně, ani zvýšení cen za pronájem filmařsky nejatraktivnějších ploch.
Země muzikantů?
Současný stav trhu s hudbou je rovněž nelichotivý. Příčinou tristní situace je skutečnost, že originální CD nahrávka zůstává pro velkou část zákazníků finančně nepřijatelná. Trh se proto nerozvíjí a dal by se popsat slovy „hudbu si téměř nikdo nekupuje, ale každý si ji pouští“. S rozjezdem hudební televize „Stanice O“ nahrávací společnosti přišly o argument o malé propagaci hudby, takže za hlavní viníky nepříjemné situace označují piráty a malou úctu českých zákazníků k autorským právům. Edice „levných“ nosičů s českými interprety a různé výprodejové akce jsou jenom záchvěvem „umírajících“.
Relativně lépe na tom jsou z hudebních aktivit muzikály, které stále chrlí nové premiéry a díky zájmu diváků úspěšnější kusy překročí stovku repríz.
Dalším důkazem skomírající české hudební scény je také fakt, že v minulém roce nepřijela do Čech žádná opravdu velká hvězda světové hudby. Promotéři sice na příští rok slibují Rolling Stones, ale jestli je tato akce pravděpodobnější než avizovaná možnost pražského zápasu Mika Tysona, nikdo v současnosti stoprocentně neřekne.
Sportovní dieta.
Staroměstské náměstí mělo letos velmi slabou návštěvnost. Ve spojitosti s olympijskými hrami a mistrovstvím světa ve fotbale sice možná Jan Hus očekával srocení davu, nic podobného se však nekonalo. Fotbaloví Belgičané asijský šampionát znehodnotili vyřazením naší reprezentace už loni, hokejové orgie zrušili Rusové, a to dokonce dvakrát. Druhé české individuální zimně-olympijské zlato pak sice porodilo novou celebritu, ale ze dvou třívteřinových skoků třeba i s pěti vruty se oslavy na náměstích dělají velmi špatně.
Konec minulého ročníku fotbalové ligy byl sice zajímavý, ale především kvůli podezření z úplatků. Navíc na domácí soutěž na stadiony chodí minimální množství lidí - například na nejsledovanější tým Spartu Praha se přišlo v patnácti podzimních kolech podívat stejně diváků jako na jediný zápas Bundesligy. S milionářským kolosem Ligou mistrů měly potom české kluby kontakt pouze prostřednictvím televizních obrazovek.
Neúspěchy českých sportovců se projevily i na sázkových kancelářích, jejichž výsledky mají sice stále rostoucí trend, neúčast českých fotbalistů na MS je však na tržbách stála sumu v řádech desítek milionů korun. Žádná z kanceláří nicméně nedopadla jako projekt Eurolotto, který do konkursu zamířil na konci i s plánem, jak konkurovat na poli loterií Sazce a z výdělků podporovat kulturu.