Co se vám vybaví, když se řekne Kofola? Tmavá barva, specifická chuť, bublinky a orosená sklenice? Pravděpodobně se vás zmocní také pocit nostalgie po starých časech, které s odstupem desítek let mohou vypadat jako idylka. Právě na nostalgii vsadili čeští majitelé Kofoly, když se postarali o její návrat mezi oblíbené české značky.
Foto: Kofola
Tenhle nápoj má na spojení s nostalgií nárok. Vznikl ve stejném roce, kdy se uskutečnila druhá spartakiáda, Karel Gott odešel z ČKD a začal se věnovat profesionálnímu zpěvu a na veřejnosti se poprvé objevila minisukně. Impulz k vynálezu sirupu Kofo přišel tehdy z nejvyšších politických míst. Úkolem byl pověřen Výzkumný ústav léčivých rostlin v Praze. Měl nahradit západní imperialistické nápoje kolového typu českým výrobkem. Vývoj trval několik let a na jeho konci, v roce 1960, byl originální sirup ze směsi bylin, ovocných extraktů a kofeinu, ze kterého se začala vyrábět Kofola. Sirup byl produkován v opavské Galeně nejprve z bylin z domácího sběru, později, když obliba nápoje začala výrazně stoupat, musela Galena kupovat extrakty i ze zahraničí.
Na vlně obliby se Kofola nesla prakticky do revoluce. Třeba v roce 1970 se roční produkce pohybovala kolem 180 milionů litrů. Po roce 1989 ale přišel strmý pád, který zčásti způsobil masový nástup západních nápojů, jako je Coca-Cola nebo Pepsi. I když Galena po revoluci nadále vyráběla kolový sirup Kofo, nedokázala značku Kofola dále zužitkovat. „Jen dál produkovali sirup a poskytovali licenční výrobu prakticky komukoliv, kdo tam přišel a řekl: Já mám výrobu sodovek a chci dělat Kofolu. Prodali mu sirup a nezajímali se o to, do čeho to vyrábí a jak. Později, když je to zajímat začalo, stejně neměli řešení na to, aby to velké množství různých výrobců dokázali uhlídat,“ vzpomíná na období krátce po revoluci René Sommer, jeden z dnešních vlastníků skupiny Kofola.
Návrat legendy Dění kolem Kofoly tehdy sledovala rodina Kostase Samarase, která žila v Krnově. „Pan Samaras je původem Řek, takže krátce po revoluci navázal kontakty v Řecku a začali odtamtud vozit zboží. Třeba Metaxu. Zkoušeli všechno možné a nejvíc se uchytily citrónové koncentráty. Ty měly na českém trhu úspěch, firma je tak začala dovážet ve velkém a stáčet až v Česku. Nově vzniklá společnost Santa nápoje hledala útočiště, kterým se stal krnovský areál státního podniku Nealko. Ten Samarasovi získali v roce 1993 v privatizaci.
Už v té době také začala jednání s Galenou o možné výrobě Kofoly v závodech Samarasových. „Věřili jsme, že je to dobrá značka a že se nám podaří ji pozvednout. Už tehdy jsme sbírali data z trhu a zjistili, že značka Kofola v hlavách lidí pořád je, jenom ji do té doby nebyl nikdo schopný pořádně uchopit, ať už co se týče marketingu, distribuce nebo obchodu. Musím se ale přiznat, že ten konečný výsledek nás samotné překvapil,“ dodává René Sommer.
Samotná výroba Kofoly v Krnově začala po roce 1996. Po vydatných investicích do technologie vstoupila firma s nápojem i na slovenský trh. V roce 2000 se už naplno vrátila do regálů obchodů pod křídly společnosti Santa nápoje (měla exkluzivní licenci na výrobu) a začala druhá zlatá éra této značky. Santa nápoje později koupila i ochrannou známku Kofoly a přišla i svérázná televizní kampaň se sloganem Když ji miluješ, není co řešit. Legendární je taky vánoční kampaň Kofoly. „Když jsme tehdy vybírali z různých variant spotů, netušili jsme, co nastane. Příběh s holčičkou, stromečkem a divokým prasetem se nám líbil hlavně v tom, že to byla jiná než klasická pompézní vánoční reklama se spoustou světel a efektů,“ vysvětluje Sommer.
U Kofoly to neskončilo Vedle obliby Kofoly rostla i samotná firma Santa nápoje. V roce 2002 postavila novou továrnu a stáčírnu v Rajecké Lesné na Slovensku a tentýž rok přebrala jméno svého nejúspěšnějšího produktu a přejmenovala se na Kofola a.s. Pod svá křídla postupně získala i další legendární značky Vinea a Top Topic, vyrábí také ovocné nápoje Jupí, Chito, v licenci RC Colu nebo Oranginu. Kromě Slovenska se zabydlela i v Polsku a Rusku. Orientace na severního souseda pak přinesla další rozšíření a spojení Kofoly s polským výrobcem nápojů Hoop, díky kterému expandovala i na ruský trh. „Když jsme koupili fabriku, začínali jsme s 23 lidmi. To jsem znal osobně nejen všechny zaměstnance, ale u některých i jejich rodinné příslušníky,“ vzpomíná René Sommer. Po spojení s polskou firmou měla Kofola ČR 663 zaměstnanců a celá skupina Kofola kolem 2 200 lidí.
Rival nadnárodních koncernů Podnik s většinově českým vedením a majiteli už ušel velký kus cesty. Z malé rodinné firmy z Krnova je přední středoevropský výrobce nealkoholických nápojů. V loňském roce zaznamenal tržby ve výši 7,85 miliardy korun. Loňský rok byl ale slabší. Trh s nápoji je velmi konkurenční. „Uvnitř společnosti se občas střetávám s fenoménem „My jsme ta malá česká firma a velcí zahraniční hráči jsou vždycky lepší, chytřejší a vědí toho víc“. To není pravda. V mnoha ukazatelích se s konkurencí můžeme klidně porovnávat. Musíme jen změnit vlastní postoj a prostě to nevzdávat,“ říká současný generální ředitel Kofoly ČR Jaroslav Barták. Prostor pro zlepšení vidí v rozšíření portfolia nápojů tak, aby byl koncern zajímavější třeba pro restaurace. Ostatně poslední krok směrem k posílení značky a pozice na mezinárodním trhu udělala Kofola minulý týden, když koupila výrobce energetických nápojů Pinelli. Obchod odhadem za desítky milionů korun se má firmě vrátit do několika let.