Na veletrhu spotřební elektroniky CES v Las Vegas vyvolal rozruch digitální fotoaparát ViviCam X60 společnosti Vivitar. Podle parametrů jej mnozí uživatelé označovali za ideální kompakt: rekordní rozlišení 10 Mpx a šestinásobný optický zoom v kapesním provedení, navíc při ceně 500 USD, to vypadá opravdu slibně. Háček tkví v prostých fyzikálních zákonech.
Zkušenější fotografové s bohorovným klidem obdivuhodné parametry přehlížejí. Jaké je pak totiž překvapení naivnějších zákazníků, když sousedovo „pětimego“ dělá stejné nebo hezčí fotografie, ačkoli jeho přístroj disponuje polovičním rozlišením!
Paradox levných digitálních přístrojů by se dal přirovnat k vozu, který má sice pod kapotou předimenzovaný šestilitrový dvanáctiválec, zatímco ostatní komponenty jsou konstruovány pro maximální rychlost 70 km/h.
K čemu je desetimegapixelový fotoaparát, když titěrný objektiv takový počet obrazových bodů nedokáže vykreslit? Výslednou kvalitu totiž určuje nejslabší článek fotoaparátu. Pro takto vysoké rozlišení jsou vhodné pouze rozměrné, přísně profesionální zoomy či pevná „skla“ vyšší třídy.
Vzpomeneme-li na klasické 35 mm kompaktní fotoaparáty, srovnání s jednookými zrcadlovkami bylo bezpředmětné. Optická i technická úroveň se u moderních digitálních kompaktů od analogových časů zlepšila, v současnosti však hraje zásadní úlohu softwarová editace obrazu. Na oko ostré snímky jsou výsledkem úpravy kontrastu sousedících pixelů, což vyvolá dojem nadprůměrné ostrosti a kresby objektivu. Ani virtuální kouzla ale nedokážou zázraky. Parametry objektivů mají své hranice.
Výrobci přitvrdili, spoléhají na bombastické nápisy a hledají cesty, jak vyčnívat v záplavě konkurenčních přístrojů. Ovšem až budete pročítat katalogy, mějte na paměti, že megapixely nejsou všechno. Zaměřte se raději na kvalitu zpracování a rychlost přístroje. Zvlášť když si výsledné snímky obvykle prohlížíme na kancelářském monitoru a výjimečně si necháváme dělat fotografie o maximálních rozměrech 13×18 cm.
