(EURO 44/2005)
I já jsem byl postižen zneužitím karty. Najednou mi začala docházet oznámení o platbách doslova po celém světě, většinou v zásilkových nebo internetových obchodech. Kartu jsem nejen ihned zablokoval, ale osobně vrátil bance. Kupodivu i pak ještě dorazily dvě platby. Kartu mi pravděpodobně zkopírovali při platbě v italské restauraci v Londýně. Číšník ji totiž odnesl dozadu a vrátil mi ji s účtem k podepsání. Od té doby kartu zásadně nepoužiji v případě, že bezprostředně nevidím, co se s ní děje.
Stalo se mi to naštěstí v době, kdy jsem pracoval ve Švýcarsku a kartu vystavila banka Credit Suisse. Poté, když jsem vyplnil dotazník, kde jsem odpověděl na řadu otázek, mi byly veškeré peníze, šlo o nemalý obnos, vráceny. To je příklad, jak jedná banka ve Švýcarsku . Nedělám si iluze, jak bych dopadl u banky v Česku.
Ve Švýcarsku se nemůže stát, že bankovní poplatky převyšují úroky, které vám vynáší částka na účtu. Poplatky tam totiž nejsou téměř žádné. Finační dům se řídí zásadou, že peníze složené na účtu musejí půjčováním potřebným vydělat na provoz a ještě něco zbude pro klienta.
Nedávno jsem zašel do České spořitelny s úmyslem vložit na svůj korunový účet eura. Bylo mi sděleno, že spořitelna si strhne jako provizi minimálně dvě procenta, při částce deset tisíc eur však jedenáct tisíc korun. Patřím mezi klienty, kterým byl přidělen osobní bankéř, to znamená, že banka si mě asi považuje. Takový pocit zlodějiny jsem už dlouho neměl. Zašel jsem proto do Živnobanky, kde jsem za tuto operaci zaplatil jen 0,5 procenta z částky.
Přítel, který vlastní cestovní kancelář, mi sdělil, že při směně korun za valuty a naopak používá zásadně uliční směnárny. Běhá sice s kufrem peněz po Praze, při svém ročním obratu však ušetří statisíce korun.
Před časem jsem se rozlítil, když jsem zjistil, co znamená poplatková politika u ČSOB. Rozhodl jsem se, že účet zruším a peníze převedu do jiné banky, kde mi připadalo, že nebudu tolik odírán. Úřednice mi naštěstí poradila, ať převod nedělám bezhotovostně, ale ať si peníze vyberu a fyzicky je přenesu. Poslechl jsem a ušetřil jsem několik tisíc korun. Že je bezhotovostní převod dražší než manipulace s penězi, to jsem při svém pouhém vysokoškolském vzdělání už vůbec nepochopil.
Připadá mi absurdní, že západní banky nasadily u nás takový systém služeb, že v některých oblastech, konkrétně u směny hotových peněz, přestávají vlastně fungovat. Když k tomu připočtete zisky, kterých dosahují, opravdu mám pocit, že jde o bankovní kolonialismus. Jak je vůbec možné, že ty samé finanční ústavy se chovají vůči českému zákazníkovi zcela jinak než v mateřské zemi?
Přes bankovní poplatky a zisky zaplatíme my, čeští občané, vlastně privatizaci bank sami. Jde zřejmě o boží trest za masové tunelování bank českými vlastníky poté, když byly privatizovány. Je to jediné vysvětlení, neboť jinak si arogantní chování bank vůči českému zákazníkovi, nemající v Evropě obdoby, nedovedu vysvětlit.
Coby ekonom jsem se vždycky považoval za liberála, který nemá rád státní dirigismus, silné zásahy státu do tržních sil. To je však možné zřejmě jen tehdy, když subjekty trhu se chovají s jistou etikou. Tam, kde je etika pokřivená, musí nastoupit dirigismus. Ač nerad, jsem nucen konstatovat, že s politikou Ministerstva financí ČR vůči bankám souhlasím.
Ivo K. Petřík
petrik.ivo@seznam.cz
