Některé jihomoravské obce znají ropný blahobyt. Jiné mají smůlu Několik měsíců tvořila věž zkušebního naftového vrtu dominantu panoramatu jihomoravského Archlebova, v noci do tmy svítila jako startující raketa. Nyní po ní zbyl jen betonový podstavec. „V noci osvětlovala dvě třetiny dědiny. Ale přijeli jste s křížkem po funuse. Před čtrnácti dny věž rozebrali a odvezli,“ vítá mě ve své kanceláři starosta Archlebova Oldřich Ždánský. Věž patřila Moravským naftovým dolům (MND), spadajícím do firmy KKCG miliardáře Karla Komárka, která na jižní Moravě těží ropu i zemní plyn už od raných 90. let. Dodnes zde hledají a nacházejí nová ložiska.
Jeden má, druhý ne I když loga některých ropných společností dnes připomínají ekologické neziskovky, nemá těžba ropy a zemního plynu nejzelenější punc. Naftaři se ale umějí městům i obcím revanšovat: penězi. A vůbec ne malými – v některých obcích tvoří poplatek za těžbu i přes polovinu příjmů rozpočtu, takže třeba v nedalekých Dambořicích, kolem nichž se nachází největší tuzemské naleziště ropy, stále žijí menší socialismus. „V hospodě u piva se o tom samozřejmě mluvilo coby kdyby, ale zatím se tím nezabývám. Nemám žádnou oficiální informaci, z doslechu ale máme, že tu nenašli, co očekávali,“ říká Ždánský o právě skončeném ropném průzkumu.
Kromě Archlebova měly MND zkušební vrt i v Mutěnicích, i tam ale firma věž rozebrala a výsledky čerpacích zkoušek bude analyzovat. To trvá i několik let, od pátrání k těžbě nevede rychlá cesta. „Jsou tady různá geologická podloží, takže se stane, že i když dvě obce leží těsně u sebe, jedna ropu má, a druhá ne,“ vysvětluje starosta Archlebova.
Obec s necelou tisícovkou obyvatel hospodaří s desetimilionovým rozpočtem, takže by se jí ropa určitě hodila. V sousedních Žarošicích, kde MND objevily ropu už před lety, totiž mají jen letos z její těžby šest milionů korun, víc než polovinu archlebovského rozpočtu. Obce někdy úplně nevědí, jestli u sousedů za kopcem náhodou netěží i jejich ropu: miliony korun za ropu sice tečou pouze do těch obcí, v jejichž katastru těžební věž stojí, nerostné bohatství se ale do vrtu stahuje z širšího okolí. Navíc moderní technologie umožňují vrtat i do strany, jak upozorňuje Ždánský.
Přesto odmítá, že by to mezi obcemi způsobovalo závist nebo nevraživost. „Určité zklamání to ale samozřejmě bude, pokud se u nás nic nenajde. Některé věci v obci se kvůli nedostatku peněz zpozdí a některé nebudeme moct udělat vůbec. My jsme například schopni z našeho rozpočtu zasíťovat a připravit k prodeji deset až patnáct pozemků na stavbu rodinných domů, zatímco v Žarošicích teď chystají už druhou dvacítku. Těžba je ale dvousečná zbraň. Firmy můžou mít snahu dotěžit zbytek zásob za použití látek, které nejsou úplně bezpečné,“ říká Ždánský.
Nejen to. Jen na Hodonínsku existují desítky vytěžených a špatně uzavřených až dvoukilometrových dolů, z nichž ropa prosakuje do pramenišť pitné vody. Případně za deště způsobuje vznik mastných kaluží, které se rozlévají do okolních polí. Většinou ovšem jde o staré doly uzavřené již v 80. letech. Na Moravě se totiž ropa těží už od počátku 20. století; začínaly zde soukromé firmy, které si během druhé světové války přivlastnili Němci, až ropu nakonec zcela zestátnili komunisté. Nejvíc – téměř 200 tisíc tun – se jí vytěžilo v roce 1998, od té doby produkce klesá. MND přesto investují do nových nalezišť kolem půlmiliardy korun ročně. Firma věří, že právě na jižní Moravu sahá ropná pánev táhnoucí se sem od Vídně, kde na velké zásoby ropy nedávno narazila společnost OMV. „Místo ropy nakonec vystavíme aspoň pravěké vykopávky, které jsme tu našli,“ usmívá se archlebovský starosta. Současně s hledáním ropy totiž v obci objevili i pravěké pohřebiště.
O něm ovšem v hospodě nikdo nemluví.
Ropný socialismus „Vy jste ti, které jsem vyhodil a oni se vrací oklikou?“ zdraví mě ve své kanceláři šedesátiletý starosta Dambořic Josef Kratochvíl.
Novináře nemiluje, protože si prý vymýšlejí a taky domýšlejí. Nikdy prý reportérům neřekl, že Dambořice byly předtím, než zde našli ropu, takže se staly jednou z nejbohatších obcí v Česku, zaostalé; jen prostě neměly peníze na rozvoj. Dnes je však Kratochvíl, jenž obec vede dlouhých 16 let, přívětivěji naladěný, i když cítí smutek z toho, že se zřejmě znovu nestane starostou, protože ho po volbách nejspíš obejde nová koalice mladších politiků, nevadí mu s novináři mluvit otevřeně. „Dnes můžu mluvit jako frajer,“ usmívá se, zatímco v košili a v hnědé kožené vestě sedí za stolem a v rádiu poslouchá cimbálovku.
„Když tu začali těžit, neslavil nikdo nic. Těžká technika tehdy vjela do obce, která neměla spravené komunikace. Lidem popraskaly domy. Vrcholem bylo, když v roce 1998, kdy se v obci dělala kanalizace, zastavil autobus a nákladní auto těžařů úplně dopravu. Ale je pravda, že jsme se díky ropě dostali tam, kde dnes jsme. Máme všechno. V letech 2008, 2009 a 2010 to byl boom; to bylo strašný. Až záviděníhodný,“ vysvětluje Kratochvíl. Kam ropa Dambořice dostala, není patrné hned na první pohled. Při příjezdu se obec příliš neliší od mnohem chudších vesnic, jež neměly na ropu štěstí: vítá vás starý sedlák v montérkách ručně válcující malé pole a taky zchátralý areál někdejšího JZD – typický venkovský folklor. Dallas i Kuvajt, jak si Dambořice přezdívají, vypadá jinak.
Jenže pak si všimnete zánovních bytovek s garážemi. „Ty garáže jsou z litého betonu, budou tady stát i za tři sta let,“ upozorňuje mě starosta. Může prý bilancovat. I s bytovkami je postavilo město a nejen je: za miliony z ropy postavili kanalizaci, spravili všechny komunikace a vybudovali víceúčelové hřiště.
A pak jsou tu samozřejmě i méně viditelné výdobytky: vlastní porodné, podpora malých dětí, příplatek důchodcům na oběd, podpora zájmových spolků. „Je to tak, že když peníze jsou, tak se dobře hospodaří. Někdy je ale lepší, když peníze nejsou,“ přemítá dosluhující starosta Dambořic.
Velké peníze podle něj rozmazlily místní tak, že teď od obce čekají i věci, které si všude jinde lidé zařizují sami. Žádné překvapení: v Dambořicích se ropa a plyn ve velkém těží už od druhé poloviny 90. let a na vrcholu boomu obec od MND ročně dostávala téměř 50 milionů korun. A i po útlumu do jejího rozpočtu stále ročně proudí 20 milionů. „My přesné částky neradi sdělujeme. Kolegové starostové z okolních obcí jsou sice zdrženliví, ale to víte, jde o velké peníze,“ říká Kratochvíl. Ostatně i on sám si ve funkci užil ropnou slávu. Když tady například otvírali poslední vrt, uspořádali těžaři v obci velký mejdan, na který přijeli i Rusové. Ropa umí být štědrá, takže místní politiky vozily na rauty šoférované limuzíny.
Začátky těžby však byly méně slavnostní. „To bylo strašný. Věže v noci vržou a jasně svítí. Obcí jezdila veškerá těžká technika. Dnes si sice udělali vlastní cestu přes les, velké těžební věže ale pořád převážejí přes dědinu,“ vysvětluje Kratochvíl. Nejen on nyní lobbuje za to, aby těžaři obcím platili i za zásobníky, které na jejich území vybudují. MND nyní stavějí u Dambořic zásobníky plynu, podle stávající legislativy za ně ale obec neuvidí ani korunu.
Nejde však jen o zásobníky. Nejen vicepremiér, ministr financí a šéf ANO Andrej Babiš chce, aby všichni těžaři odváděli státu víc peněz než dosud. Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce totiž stát kvůli nízkým odvodům za těžbu přišel od roku 1989 o 100 miliard korun. Celkové tržby těžebních firem u nás ročně činí zhruba 70 miliard korun, z nichž státu zaplatí 600 milionů. Je však velký rozdíl mezi těžaři uhlí a ropy: zatímco MND platí třeba malým Dambořicím 20 milionů korun ročně, Czech Coal odvádí Litvínovu, na jehož území těží uhlí, pouze 158 tisíc korun. Podle současné matematiky taky platí, že těžaři platí čtvrtinu poplatků státu a tři čtvrtiny obcím. Někteří starostové se bojí, že vláda chce obcím celkově ubrat, aby mezi nimi nebyly takové finanční rozdíly.
„To víte, že nám záviděli. Stačilo se podívat na mapu: ropná naleziště u Žarošic a Uhřic byly malé fleky. U Dambořic to byl celý pás. Jenže i když z toho máte spoustu peněz, lidé jsou stejně pořád nespokojení,“ popisuje Kratochvíl ironii velkých peněz.
Bez ropy radši ne „To asi budou smutní. Bohužel, stane se,“ komentuje údajně méně pozitivní výsledky ropného průzkumu v Archlebově Václav Vágner, starosta Žarošic. I tato obec měla na ropu štěstí, byť ne takové jako Dambořice. MND zde těží už přes deset let a jinak spíš vinařská obec nyní od těžařů ročně dostává kolem šesti milionů korun. V době boomu, v letech 2005 a 2006, ale do obecního rozpočtu teklo i 20 milionů korun. „Teď jsme šetřili, ale budujeme inženýrské sítě za 13 milionů korun a taky jsme postavili obecní garáže a tenisové kurty,“ vypočítává starosta efekt ropy. Další miliony od těžařů použili k tomu, aby se dostali k dotacím z Evropské unie.
I v Žarošicích si mohou dovolit obecní socialismus: vyplácejí zde deset tisíc korun porodné a dětem i důchodcům připlácejí 14 korun na oběd. „Snažíme se peníze investovat, ale taky chceme podpořit kulturně-společenský život v obci. Kdybychom neměli ropu, pokryjeme jen základní nutné opravy, na větší investice bychom ale neměli peníze,“ dodává Vágner. Díky ropě nyní plánují čističku odpadních vod a kanalizaci. I Vágner ví, že vláda chystá změny odvodů za těžbu. A taky si dobře pamatuje, co pro obec jako Žarošice znamenala změna rozpočtového určení daní. „Měli jsme tady velkou prosperující firmu, jejíž daně šly před změnou rozdělení daní přímo do obce. Vybudovali jsme za to chodníky a silnice,“ vzpomíná. Po změně jim najednou z rozpočtu zmizelo několik milionů korun.
Stejně tak si Vágner pamatuje i ropné začátky.
„Než navozí všechnu techniku na místo, tak s ní jezdí po malých bočních silnicích, které na to nejsou stavěné. Měli jsme tady poničené vozovky, a některým lidem dokonce popraskaly domy, takže je MND odškodňovaly. Když začne vrtná soustava vrtat, slyšíte ji hlavně v noci. Navíc při zkušební těžbě vypouštějí plyn do vzduchu a spalují ho, takže dochází i ke znečištění. Později těžaři vybudovali obchvat, a tak dnes aspoň jezdí těžká technika mimo obec,“ říká Vágner. A podobně jako Kratochvíl dodává: „To víte, že nevraživost tady kvůli ropě je. Peníze totiž vždycky jdou jen do té obce, kde stojí vrtná věž.“
To víte, že nevraživost tady kvůli ropě je. Peníze totiž vždycky jdou jen do té obce, kde stojí vrtná věž. I když z toho máte spoustu peněz, lidé jsou stejně pořád nespokojení. Určité zklamání to samozřejmě bude, pokud se u nás nic nenajde. Některé věci v obci se kvůli nedostatku peněz zpozdí a některé nebudeme moct udělat vůbec.
