Shovívavost Bruselu k českému bankovnictví nebude věčná
Následující citát je z července 1997 z prvního posudku Evropské komise k žádosti České republiky o vstup do Evropské unie: „Banky plní svou roli finančního prostředníka v omezené míře. V bankovním sektoru dominují čtyři banky. Existuje příliš mnoho malých bank, které nejsou efektivní a nebudou schopny v této podobě přežít. Některé banky mají podíly v jiných bankách, dochází ke vzájemnému vlastnictví mezi investičními fondy a bankami. Přetrvává problém špatných úvěrů. Je velký rozdíl mezi úročením vkladů a úvěrů. Bankovní sektor není považován za efektivní nebo konkurenceschopný, ale je stabilní. Problémem je nedostatek kapitálu. Připravuje se projekt privatizace bank. Rozdíly v oblasti legislativy se týkají především depozitních záruk, přiměřenosti kapitálu či konsolidované kontroly. Má-li se tento sektor rozvíjet, musí se konsolidovat a bankovní praxe vyžaduje další zlepšení. Pokrok v této oblasti má základní význam, aby ČR dosáhla konkurenceschopnosti vyžadované na evropském trhu. Od té doby uteklo dva a půl roku, ale situace se zásadně nezměnila. „Označujeme-li bankovní sektor za relativně konformní ve vztahu k požadavkům Evropské unie, pak je důležitý hlavně ten přívlastek relativně, říká Tomáš Novotný, expert Investiční a Poštovní banky pro Evropskou unii. „Ve vztahu k dalším oblastem české ekonomiky a politiky to snad platí, ale naše bankovní legislativa je nedostatečně harmonizovaná s právem EU a bankovní sektor jako takový má k západoevropským standardům dost daleko. Z čistě finančního hlediska lze dnes problémy pojmenovat ještě radikálněji než v roce 1997: Stabilita bankovního sektoru je do značné míry udržována za cenu značných státních dotací do polostátních bank, což je v kontextu standardů Evropské unie už samo o sobě velmi problematické. Podíl klasifikovaných úvěrů představuje v Čechách ve velkých bankách, a tím i v celé soustavě, zhruba jednu třetinu, v malých bankách dokonce více než polovinu. V Evropské unii jsou to asi tři procenta. „Tento handicap ovlivňuje i další finanční ukazatele bank a je věcí zásadní, konstatuje Novotného kolega z IPB Petr Maršík. „Tím spíše, že horší než u nás je to sice na Slovensku, ale například v Polsku je podíl špatných úvěrů ve vztahu k nám zhruba třetinový, v Maďarsku ještě nižší. Pokrok. V legislativní oblasti Česká republika v poslední době učinila pokrok, kterého si Brusel zajisté s uspokojením všimne. „Novelizace bankovního zákona a zákona o ČNB, přijetí zákona o veřejných dražbách, opatření proti praní špinavých peněz, to jsou reálné kroky přibližující české bankovnictví západoevropským standardům, zdůrazňuje Maršík. Do tohoto výčtu patří i novela zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, která ruší anonymní vklady na doručitele. To dosud není ani v Evropě samozřejmostí, například Rakousko tento princip do svého právního řádu dosud nezahrnulo. V prehistorii se ale nacházíme, pokud jde o zákon o konkursu a vyrovnání, který se bankovnictví velmi silně dotýká. Špatné úpadkové právo je naší dlouhodobou slabinou a lze předpokládat, že vzhledem k neschopnosti zjednat nápravu budeme v Bruselu stále častěji na tapetě. Náš zákazník. Zpoždění je patrné i v kvalitě bankovních produktů. Ve vyspělé Evropě mají banky například výrazně vyšší podíl výnosů z poplatků za bankovní služby, což souvisí s rozvojem retailu. Charakteristickým rysem evropských standardů pro bankovnictví je podle Novotného důraz na drobného klienta jako fyzickou osobu. Například poskytování spotřebitelských úvěrů se řídí jednotnými pravidly, která jsou vstřícnější vůči klientům, zakotvují jejich právo na jasné a srozumitelné informace včetně stanovení vzorce výpočtu maximální úrokové sazby, možností předčasného splácení úvěrů. Lepší nabídku služeb, a tedy opět zvýhodnění klientů, by přineslo i zrušení u nás dosud platného ustanovení, že hypoteční bankovnictví mohou provádět jen banky se sídlem v České republice. Evropská komise tuto liberalizaci vyžaduje, byť ne vždy s úspěchem. Spor o uplatňování tohoto principu vede nyní Brusel opět s Rakouskem. Ombudsman. Jiným projevem „klientského trendu je instituce zvaná bankovní ombudsman. Ten je povolán řešit podstatnou část sporů a připomínek mezi klientem a bankou, neboť soudní cesta je drahá a pomalá i v EU, natož u nás. „O takovém způsobu zabezpečení přiměřených a účinných postupů při řešení sporů mezi žalobcem a bankou nebo věřitelem a jeho finanční institucí se výslovně zmiňuje evropská směrnice o přeshraničních kreditních převodech a řada evropských států to s úspěchem využívá, uvádí Maršík. U nás zatím nebylo rozhodnuto nejen v jaké podobě, ale dokonce zda vůbec bude využit institut bankovního ombudsmana. Volněji a důkladněji. Bankovní licenční řízení by se v souvislosti s případným vstupem do EU mělo sice zpřísnit, jak se vláda zavazuje ve střednědobé hospodářské strategii, současně se ale i uvolní. „V patnáctce platí jednak zásada jednotné bankovní licence, jednak zásada kontroly domovským členským státem, upozorňuje Novotný. „To v naší praxi bude znamenat, že vznik poboček zahraničních bank už nebude podléhat povolení ČNB a kontrola jejich činnosti nebude až na výjimky v kompetenci českého bankovního dohledu, ale zemí EU, kde mají banky své sídlo. Zároveň i našim bankám bude ke zřízení pobočky v Evropské unii stačit povolení ČNB a nebudou například muset skládat základní kapitál. Tam, kam bankovní dohled dosáhne, bude muset být nejen kvalifikovanější, ale i důkladnější. Evropská komise příznivě kvitovala, že ČNB přešla k uplatňování bankovního dohledu na konsolidovaném základě. Ovšem v unii je konsolidace pojata hlouběji než u nás. Ačkoliv vše není ještě dořešeno, základní trend je takový, že by se měla týkat holdingů vykonávajících bankovní činnost i v takovém případě, kdy v jejich čele stojí jiná instituce než banka. Pohyb a ochrana peněz. V EU jsou přímo zákonem a pod sankcemi upraveny termíny převodu peněz. Naše banky to zatím řeší mezibankovními dohodami a s evropskými termíny - například v přeshraničním platebním styku do pěti pracovních dnů do banky, do šesti dnů na účet klienta - většinou problémy nemají. Je ovšem otázka, jak by to vypadalo po případném přijetí zákona o omezení plateb v hotovosti, který připravilo ministerstvo financí. V tomto směru bychom se dostali nad rámec unitárního zákonodárství, které limity hotovostních plateb neobsahuje, a v praxi je uplatňuje jen několik zemí. Novotný by to nicméně považoval za pozitivní krok, který omezí možnosti praní špinavých peněz a odpovídá směru, kterým jde vývoj ve všech vyspělých státech. Naopak EU disponuje speciální právní normou pro investiční bankovnictví nebo pro platební karty, což u nás zatím chybí. V rozporu s jedním ze základů integrované Evropy - volným pohybem kapitálu - je zřizování devizových účtů v zahraničí pouze na základě povolení ČNB. Ta s odstraněním tohoto omezení počítá až těsně před případným vstupem do EU. „Nejpozději v této době také bude nutné sjednotit se západoevropskými poměry pojištění vkladů, připomíná Maršík. Zatímco u nás je strop nároku na úhradu z fondu pojištění vkladů 400 tisíc Kč, v unii, kde ovšem banky tak často nekrachují, je to dvacet tisíc euro, tedy zhruba sedm set tisíc korun. Postavení ČNB. Ačkoliv Česká národní banka při každé příležitosti zdůrazňuje opak, její měnová politika je ve srovnání s Evropskou centrální bankou zřetelně méně prorůstová. To je vyjádřeno i v zákonu o ČNB, který vztahuje odpovědnost národní banky pouze na zajišťování stability měny. Pokusy o zohlednění evropských standardů byly dlouho nervózně označovány za snahu o omezení nezávislosti ČNB. Varovala před tím dokonce sama Evropská komise, ačkoliv v evropské legislativě je pozice národních bank včetně Evropské centrální banky méně exkluzivní. Takzvaná harmonizační novela zákona o ČNB, stavící vedle zabezpečování cenové stability i podporu harmonického a vyváženého rozvoje otevřené tržní ekonomiky, pokud tím není dotčen hlavní cíl ČNB, je významný pokrok, byť opožděný. Ukázkou uplatňování těchto hledisek byl postup Evropské centrální banky loni v dubnu, kdy při mimořádně slabém euru snižovala sazby, aby podpořila ekonomický růst. „ČNB naopak, zřejmě z obavy před snížením hodnoty koruny stále udržuje vzhledem k míře inflace nadměrné úrokové sazby. Její zbožnění inflace a kursu je nevídané nejen v EU, ale i v Maďarsku či Polsku. Přitom pro náš vstup do Evropské unie nebudou klíčová takzvaná maastrichtská kritéria, ale celková výkonnost ekonomiky, tvrdí Novotný. Popelka. Kdo častěji vyjíždí do zahraničí, ví, že české bankovnictví je tam nyní většinou vnímáno s despektem jako překvapivě problémové odvětví v relativně vyspělé zemi. „Zásadní slabou stránkou českého hospodářství zůstává finanční sektor, konstatuje Evropská komise v posledním posudku. To u odborníků vyvolává obavu, že dosud poměrně shovívavý přístup evropských orgánů by nemusel mít dlouhého trvání. Pak by se z dosud málo problémové oblasti mohla stát brzda. Vláda to vzala za jediný možný konec a sype polostátním bankám, protože tím řeší otázku „peníze, nebo život . Zvýšení tempa legislativních, institucionálních a organizačních změn v bankovnictví má ale také podstatný význam. A to nejen kvůli pochvale od bruselských politiků a úředníků, ani kvůli tomu, že když krásy ani chytrosti nevěsta nepobrala a ještě k tomu chce vstoupit do lepší společnosti bez věna, měla by mít aspoň dobrou švadlenu. S určitou nadsázkou by se dalo dokonce říci, že bychom měli být papežštější než papež. Včasné zavádění změn předchází budoucím nepříjemným šokům a vzhledem k tomu, že většinou jde o změny osvědčené a racionální, jejich aplikace vede k větší kultivaci a efektivnosti finančnictví. Peníze jsou sice to hlavní, ale ani tady nejsou všechno.
