Svět starých aut bývá obvykle plný krásných zpráv. V poslední době ale jako by se v tom „sluníčkovém světě“ setmělo.
Přibývá skeptických hlasů odrazujících před sázkou na klasické automobily.
Silný argument proti byznysu s veterány zní, že prodeje skvostů na čtyřech kolech na aukcích sice přitahují pozornost, ale za nablýskanou fasádou se ztrácí skutečný život. Jen tři procenta hodnotných klasických vozů se totiž prodávají právě na nich.
Na Amelia Island, v Monterey, Scottsdale, Paříži, Londýně či na jiných vyhlášených aukcích je v záři reflektorů nabízen jen našlehaný creme de la creme, nejdražší auta světa. Tam ceny divoce tančí. Ale jinak?
Ceny vintage cars se podle společnosti Hagerty Insurance, která hodnotu klasických vozů sleduje, už roky drží na zhruba stejné úrovni. Její specialisté to dokladují třeba na amerických „muscle cars“ či takzvaně „dostupných“ vozech, jakými jsou například Triumph TR6 či Volkswagen Beetle.
V čase recese nejsou ušetřeny ani „blue-chip“ auta. Naopak ztrácejí hodnotu rychleji. Mezi lety 2008 až 2009 spadla hodnota klasického vozu Mercedes-Benz s křídlatými dveřmi podle Hagerty Insurance o 19 procent. A rudé vozy z Maranella na tom byly v krizovém čase ještě hůře, hodnota vzorku vozů značky Ferrari sletěla dokonce o 25 procent.
Opačný problém se pak objevil, když krize odezněla. V tu chvíli se trh se „sběratelskými“ vozy začal pro změnu přehřívat. Loni kvůli tomu spadl o devět procent.
Podle Ricka Drewryho ze společnosti American Modern Insurance Group se tak stalo proto, že aukce začaly přitahovat neznalé investory. „Stále častěji vidíme, jak stoupá cena aut, která si to vůbec nezaslouží. Z dlouhodobého pohledu to jsou vyhozené peníze,“ tvrdí Drewry.
V očích znalců neobstojí ani tvrzení, že si s investicí do krasavce na kolech pořizujete i nezapomenutelný zážitek. Dneska i mnohonásobně levnější vozy mají mnohem lepší jízdní vlastnosti než sporťáky minulosti.
A výkon?
To je stejná „smutná“ píseň. Třeba Ford Focus ST jezdí stejně rychle jako ostré Ferrari 365 z roku 1972. Přitom má o osm válců méně aje to mnohem bezpečnější automobil vybavený mnoha airbagy.
Ale pokud opravdu nemůžete odolat pokušení, pak experti radí jedno: jděte do italských a německých vozů a vyhněte se čemukoli od Američanů a Britů. Porsche a Ferrari bodují tím, že neprodukují tolik aut. Proto náhradní díly na jejich starší vozy budou k dostání vždy. I kdyby se trh náhodou zbláznil.
Zvažte také modely z 80. a 90. let, ale nemyslete si, že zrovna to vaše auto po letech „vylétne“ vzhůru. Jaké budou mít ty vozy hodnotu, si dnes dovolí odhadnout málokdo.
A nesmí se zapomenout ještě na jedno - ta legrace stojí rok co rok slušné peníze, pokud tedy nejste mechanik.
O autorovi| Jaroslav Matějka, spolupracovník redakce
