KDYŽ POLICIE DODÁ ZBRAŇ

Byla to provokace Inspekce ministra vnitra, rozhodl Ústavní soud

Inspekce ministra vnitra se před dvěma lety nezákonným způsobem zbavila kriminalisty Jana Mareše, uznávaného odborníka na finanční kriminalitu. Tento fakt (viz EURO 4/1999) v červnu potvrdil Ústavní soud, když zrušil rozhodnutí soudů nižší instance, které Jana Mareše odsoudily na čtyři a půl roku nepodmíněně za přijetí úplatku a zneužití pravomoci veřejného činitele. Akcička inspekce. Kriminalista Mareš se dlouhodobě věnoval mimo jiné vyšetřování vytunelovaného Skloexportu. Z případu byl odvolán v listopadu 1997, ale když jej o pár měsíců později jeho bývalý informátor Karel Bartošek (bývalý finanční ředitel Skloexportu) kontaktoval, sešel se s ním, aby získal nabízené informace. Bartoška posléze kontaktovala Inspekce ministra vnitra a dohodla s ním postup, jak Marešovi nabídnout a předat úplatek. Bartošek nakonec na schůzce ve vietnamské restauraci předal Marešovi pod stolem obálku, kterou mu připravila inspekce a v níž údajně bylo dvě stě padesát tisíc korun. Mareš se sice do obálky ani nepodíval, ani si ji nedal do tašky, ale pracovníci inspekce, kteří vtrhli do restaurace, ho zatkli. Obvodní soud pro Prahu 7 a posléze i Městský soud v Praze pak Mareše odsoudily za přijímání úplatku a zneužití pravomoci veřejného činitele. Ústavní soud však tyto verdikty v plném rozsahu zrušil a vrátil Obvodnímu soudu k novému projednání, neboť podle něj byly metody inspekce protiústavní. Zlikvidovala by každého. „Jde o precedentní rozhodnutí. Policie nesmí dotvořit trestný čin, o jehož přípravě či vzniku má podezření. Policie prostě nesmí proti nikomu získávat důkazy tím, že ho sama vyprovokuje k trestné činnosti. To by bylo naprosto absurdní. V případě, že má policista důvodné podezření, že někdo připravuje trestný čin, může ho obvinit, ale nemůže mu dodat zbraň pro dokonání připravovaného činu, řekl týdeníku EURO soudce Ústavního soudu Vladimír Jurka. „To by pak mohla policie zlikvidovat, na koho by si vzpomněla, každého státu či jí nepohodlného. Taková provokace není možná v žádném civilizovaném státě. Orgán veřejné moci by mohl takto například ovlivňovat, na jak dlouho si kdo půjde sednout do vězení. Kdyby inspekce dala do obálky deset milionů, místo dvě stě padesáti tisíc, byl by Mareš odsouzen na ještě mnohem delší dobu, dodal ústavní soudce. Jurka říká, že Obvodní soud, který se bude případem opět – již potřetí – zabývat, nyní musí zvážit, zda se Jan Mareš nedopustil například přípravy trestného činu, ale rozhodně ho již nemůže odsoudit za policií vyprovokované předání úplatku. Sám Mareš stále počítá s tím, že se k práci kriminalisty vrátí, až bude definitivně očištěn. Nepohodlná přísedící. Helena Greinerová, přísedící senátu Obvodního soudu, který Mareše odsoudil, s rozhodnutím předsedkyně Jany Lemfeldové a kolegy Jana Fučíka nejen nesouhlasila, ale považovala je za nezákonné. Napsala proto dopis ministru spravedlnosti Otakaru Motejlovi, jehož kopii má týdeník EURO k dispozici. Helena Greinerová v něm uvádí: „Důkazy, které byly shromážděny, jsou slabé, neprokazující dostatečně a jednoznačně, že by pplk. JUDr. Mareš uvedené trestné činy spáchal. Navíc byly z velké většiny zorganizovány a pořízeny orgány Inspekce ministra vnitra a těmi osobami, které se v kauze Skloexport obávaly trestné odpovědnosti, tedy i p. pplk. JuDr. Mareše, který měl v tomto případu mimořádné informace a znalosti. (…) Za každých okolností jsem chtěla jednat čestně, ale to se asi v některých případech ode mne ne–očekávalo a asi neočekává. (…) Nechtěla bych být ve svých letech a po všem, co jsem prožila, jen přihlížejícím svědkem nezákonností nebo nedobré činnosti soudů v této zemi, a proto se obracím na vás.“

Agent provokatér Rozhodnutí Ústavního soudu v kauze kriminalisty Mareše říká jednoznačně, že policie nesmí získávat proti komukoliv důkazy tím, že ho vyprovokuje ke spáchání trestného činu. Institut agenta provokatéra dnes jednoznačně odmítá i ministerstvo vnitra. „Zřízení agentů provokatérů ministerstvo vnitra nikdy nepodporovalo. Je to totiž nabádání k trestné činnosti, uvedl Samuel Troschka z tiskového oddělení. A přitom právě Inspekce ministra vnitra byla autorem provokace proti Janu Marešovi. Sama inspekce se k této kauze nevyjádřila. Před rokem na dotazy týdeníku EURO, které zpochybňovaly její postup k případu Mareš, sdělila: „Otázky se týkají metod a forem operativní práce Policie ČR, které jsou v resortu MV a Policie ČR utajovány, a nelze s nimi seznamovat nepovolané osoby, natož širokou čtenářskou obec. Přestože Troschka dnes jednoznačně tvrdí, že ministerstvo vnitra nikdy institut agenta provokatéra nepodporovalo, v plánu boje proti korupci, který předložilo v září 1998 poslancům, se s agenty provokatéry počítalo. Naprostá většina zákonodárců však se státem řízenou provokací rozhodně nesouhlasila. Výjimkou byl dnešní ministr vnitra Stanislav Gross, který se za návrh agentů provokatérů tehdy postavil: „Demokracie se musí vybavit nástroji schopnými čelit kvalifikovaným formám zločinu, takže ač se mi to obecně líbit nemusí, musím přijmout tento nástroj jako věc, která s korupcí bojovat může.“