Premiér se rozhodl, že se ve svém několikaminutovém zamyšlení spatra vypořádá se všemi strastmi světa. Žádnou myšlenku vlastně nedokončil, ale zabrousil do první republiky, k Visegrádu, Trumpovi, vlastnímu hnutí mimoděk vyčinil, že stále nedotáhlo zbrojní nákupy, a vykulené vojáky zkritizoval, že kdyby teď neseděli v Praze a byli v turecko-syrském pohraničí, nemuseli by tam umírat lidé. Těch pouhých pět hodin spánku, které si Babiš dopřává, se prostě někde musí projevovat. I když ono ani to snění, když Babiš náhodou spí, za moc nestojí.
