Andrej Babiš se prostě neumí a nechce dělit o kormidlo, aš už jde o jeho firmy, nebo o vládu České republiky
Stupňování v podobě „nepřítel - úhlavní nepřítel - koaliční partner“ patří k realitě české politiky odedávna a je nutno říci, že zelenáč Babiš si tohle osvojil mnohem rychleji, než kdo čekal. Zlé jazyky možná řeknou, že v jeho byznysu platilo vždy: nepřítel - konkurent - obchodní partner, což není moc odlišné, jenže ono to odlišné je. Ve druhém případě jde jen o firmu pana Babiše, jeho pověst a peníze a v tom prvním o naše peníze a úroveň demokracie, v níž žijeme a většinou žít chceme.
Kauza privatizace OKD, která se v médiích rozehrála koncem minulého týdne zhruba po padesáté sedmé za posledních několik let, nepřinesla žádné nové informace. “e se vyšetřování věci motá nebezpečně blízko současného premiéra a že byli obviněni dva vysocí úředníci bývalého Fondu národního majetku, který prodej organizoval, je veřejnou informací. Týdeník Euro na nebezpečnost této kauzy pro tehdejšího pouhého předsedu ČSSD upozorňoval několikrát před volbami i po nich. Deník Dnes objevil kauzu minulý víkend a vysloužil si tak podezření, že jde o objednávku jeho majitele, což je jistě nepříjemné a může to být zcela neoprávněné, jak známe i my v redakci týdeníku vlastněného ne tak dávno Petrem Kellnerem, který měl také četné obchodně-politické zájmy. I když to, jak se Babiš za svůj deník postavil a osopil se na svého premiéra, nevzbuzuje zrovna důvěru v nezávislý postup.
Ta situace je přitom dost průhledná. Zdeněk Bakala dnes tvrdí, že cena, kterou za OKD privatizátoři jeho jménem zaplatili, byla tržní, protože nikdo více nenabídl a on by víc nezaplatil. Říkat to ale může jen proto, že Penta s mnohem vyšší nabídkou nebyla vůbec připuštěna k nějakému vyjednávání. A navíc jaká je hodnota téměř poloviny ze čtyřiceti tisíc bytů, dokáže odhadnout i člověk, který má do soudního znalce dost daleko. Sobotka byl v té době ministrem financí a za tuto privatizaci nesl plnou odpovědnost a vymlouvat se na nějaké dodavatele podkladů, jak dnes činí, je trapné a zbabělé. Tvrdit, že vláda nyní padne, je poněkud předčasné, ale ANO za její udržování nepochybně bojovat nehodlá.
Celý současný střet Sobotky s Babišem je zřejmě jen vyvrcholením sporů trvajících od uzavření koaliční smlouvy. A nemusí být vůbec daný programovými rozdíly levicové ČSSD a ideově neukotveného ANO, které se svým korporativistickým pojetím politiky má k pravici po pravdě dosti daleko. Andrej Babiš se prostě neumí a nechce dělit o kormidlo, aš už jde o jeho firmy, nebo o vládu České republiky. Kompromisy jsou pro něj jen projevem slabosti, kterou si nesmí dovolit.
Když před pár týdny při vyhlašování vítěze soutěže EY Podnikatel roku pronesl v narvaném žofínském sále věty, v nichž se přítomným podnikatelům fakticky omlouval za to, že je musí odřít většími daněmi, aby jeho koaliční partner měl co rozhazovat, vzbudilo to jistě sympatie. Nicméně v tónu tohoto prohlášení znělo docela hluboké pohrdání slaboučkými socany, kteří ho do něčeho tlačí, ale on se jen tak nedá. Nulový respekt ke koaličním partnerům se pak po celou krátkou dobu fungování této vlády projevuje v personální politice, v níž se ANO na zájmy partnerů neohlíží ani za mák. A hra, kterou sám Babiš rozehrál s vedením ČEZ, jak jsme referovali v minulém vydání, pak zasahuje do nejcitlivějších míst koaliční soudržnosti.
Zdá se, že ministr financí dospěl do fáze, kdy je přesvědčen, že by mu nějaké předčasné volby vůbec, ale vůbec nevadily, protože udělat ze socialistů stejně klientelistickou partu, za jakou byla považována ODS, je nyní hračkou.
A k vítězství ve formátu krymského referenda o připojení k Rusku není daleko. Takže není nejmenší důvod koaliční partnery jakkoli šetřit. “e nedůvěra veřejnosti v politiku a demokratické principy dál poroste, Babišovi vůbec nevadí. Ale mělo by to vadit nám všem ostatním. On totiž i slavný miliardář může zakukat, jak poněkud neomaleně připomněl Ivo Rittig na Twitteru výrokem na Babišovu adresu: „Na to, jak dlouho se známe a co máme spolu za sebou, bys nemusel plácat takové nesmysly.“ Těžko říci, co mají Andrej s Ivošem spolu za sebou a zda nejde jen o ošklivou zlomyslnost.
Nicméně o tom, že se začnou objevovat více či méně reální kostlivci s visačkou Agrofert, asi nelze za současné situace příliš pochybovat. A kdo zbude voličům potom?
O autorovi| PAVEL PÁRAL * paralp@mf.cz
