Občané Čínské lidové republiky začínají bojovat za lepší životní prostředí. Nové vedení země se tím bude muset seriózně zabývat
Partnerem strany je skupina PPF
Klíčová ekologická rozhodnutí přijímá v Číně hrstka vysokých státních činitelů.
Nicméně čím dál více obyvatel země je připraveno vyjít kvůli životnímu prostředí do ulic. Zejména pokud s nimi úřady citlivé záležitosti, které se jich bezprostředně týkají, nekonzultují.
Robustní růst čínské ekonomiky v posledních desetiletích si vybírá daň. Na území Číny se dnes nachází 16 z 20 nejznečištěnějších měst světa. Podle Asijské rozvojové banky je kvalita ovzduší zvláště v městských aglomeracích alarmující. Standardům Světové zdravotnické organizace odpovídá méně než jedno procento 500 čínských megaměst. Do značné míry za to může uhlí, jehož spalováním Čína kryje až tři čtvrtiny svých energetických potřeb.
Více než 55 procent spodních vod v zemi je výrazně znečištěných a téměř 13 procent území Číny je vystaveno kyselým dešťům. Nejlidnatější země světa vyprodukuje ročně 25 procent světového pevného odpadu a zatím jej nedokáže šetrně likvidovat. Navíc ji trápí zvětšování pouště na úkor zemědělské půdy a rozsáhlé nehody doprovázející výrobu těžkých kovů. Mezi lety 2009 až 2011 se jich odehrálo přes třicet.
Hlas řeky Že něco není v pořádku, zřejmě napadlo každého, když se počátkem září nejdelší čínská řeka Jang-c'-ťiang zbarvila na jihozápadě země do šarlatova. Oficiálně sice nikdo nevěděl proč, ale krvavě rudá voda se objevila převážně kolem průmyslového města Čchung-čching. Loni v prosinci zčervenala jiná čínská řeka – Sien v provincii S'-čchuan. Důvodem znečištění tehdy bylo průmyslové barvivo používané v nelegální továrně na obaly zábavní pyrotechniky.
Najít balanc mezi průmyslovou produkcí druhé nejsilnější ekonomiky světa a ekologií představuje jeden ze základních úkolů pro nové vedení země. To vzejde z nadcházejícího 18. sjezdu strany, který začíná 8. listopadu. Znečištění životního prostředí a s tím související dopady na zdraví obyvatel nejlidnatější země stojí totiž za mnoha protestními hnutími v celé Číně. A ta rok od roku sílí.
Naposled se demonstrovalo koncem října ve městě Ning-po v provincii Če-ťiang. Tamní úřady podlehly tlaku místních obyvatel vyzbrojených kameny a cihlami a odstoupily od plánu rozšíření továrny China Petroleumand
Chemical Corporation. Loni dosáhly tisíce demonstrantů dočasného pozastavení produkce závodu na výrobu solárních panelů v Chaj-ningu na východě země, zatímco obyvatelé Ta-lianu na severovýchodě dokázali zabránit výstavbě petrochemického komplexu ve svém městě.
Letos koncem května a v červnu se demonstrovalo pro změnu v Sung-ťiangu proti výstavbě spalovny, která by měla vyrůst za 250 milionů jüanů na předměstí Šanghaje.
Lidé se obávají, že z ní budou unikat nebezpečné toxiny. Již existující skládka s rozměry fotbalového hřiště, vysoká sedmnáct metrů, tamním obyvatelům znepříjemňuje život. Když se zvedne vítr, zápach na předměstí Šanghaje je nesnesitelný.
I když byla květnová demonstrace v Šanghaji největší od roku 2008 (kdy lidé protestovali proti prodloužení trati magnetického rychlovlaku Maglev), úřady tentokrát neustoupily.
„Důvěřujte nám, vynaložíme tolik financí, že nebude žádný důvod k obavám a spalovna bude fungovat, aniž by znečišťovala životní prostředí,“ prohlásil pro čínský deník Global Times zástupce hygienického úřadu v Sung-ťiangu.
„Rodící se střední třída ve městech stále více odmítá akceptovat to, co považuje za ohrožení kvality svého života. Proto lidé vycházejí do ulic častěji než dříve,“ domnívá se Phelim Kine, expert na Asii pracující pro organizaci Human Rights Watch v New Yorku.
Budeme sázet stromky Peking už zhoršující se životní prostředí v zemi částečně řešit začal. Jak ukázaly studie Mezinárodní energetické agentury (IEA), Čína patřila v loňském roce mezi přední znečišťovatele ovzduší. Loni vzrostly emise oxidu uhličitého v Číně o devět procent, což představovalo 7,5 tuny na obyvatele. Nejlidnatější země světa se na celkovém znečištění planety podílela v roce 2011 z 29 procent, do ovzduší se dostalo 34 miliard tun CO2. Na druhém místě skončily s 16 procenty Spojené státy, které s 17,3 tuny na obyvatele stále drží prim v množství emisí na hlavu. Státy Evropské unie „přispěly“ 11 procenty, Indie šesti, Ruská federace pěti a Japonsko čtyřmi procenty.
Čína si stanovila cíl snížit emise CO2 o 40 až 45 procent do roku 2020 oproti roku 2003.
Hlavním nástrojem mají být úspory energie, rozvoj obnovitelných zdrojů, podpora solární a větrné energie a rozšíření hybridních aut a elektromobilů. Také dvanáctý pětiletý plán rozvoje čínské ekonomiky pro roky 2011 až 2015 (schválený loni v březnu) klade důraz na čistou energii a na životní prostředí. Podle něj by například energie vyrobená z nefosilních paliv měla pokrývat 11,4 procenta spotřeby, spotřeba vody na vytvoření jednotky HDP má být snížena o 30 procent a emise oxidu uhličitého na vytvoření jednotky HDP by se měla snížit o 17 procent. Čína si také naplánovala sázení stromků. Pokrytí země lesy by díky tomu mělo vzrůst na 21,66 procenta.
Problém však tkví v tom, že stovky milionů občanů sílící střední vrstvy v Číně dnes touží vlastnit dům, auto a užívat si konzumního způsobu života. A to všechno tamní životní prostředí něco stojí.
O autorovi| Dáša Hyklová, hyklova@mf.cz
