Společnost Andersen nechápe, proč nebyla vybrána za poradce
Vláda ve snaze urychlit privatizaci energetického sektoru vybrala na základě kontroverzního § 50 zákona 199 o zadávání veřejných zakázek poradce pro prodej společností ČEZ a Transgas. Elektroenergetiku získal Deloitte& Touche, plynárenství ABN Amro. Proč nevyhrála alespoň v jednom případě poradenská firma Andersen (dříve Arthur Andersen), která v obou případech nabídla nejnižší cenu, nechápe senior partner společnosti Tim Whipple, který poskytl týdeníku EURO rozhovor. Zmíněný paragraf umožňuje vládě zadat veřejnou zakázku „v případě naléhavé potřeby, jde–li o ohrožení života nebo zdraví lidí, havárii, přírodní katastrofu nebo hrozí–li nebezpečí škody velkého rozsahu nebo rozhodne–li tak vláda České republiky . Ministři vybrali poradce na základě možnosti „takto rozhodla vláda . Odměna ABN Amro při příjmu z prodeje elektroenergetiky do 100 miliard korun by měla činit 0,3 procenta, při vyšším privatizačním výnosu 0,35 procenta. Deloitte & Touche by měl při příjmu státu do 200 miliard získat 0,35 procenta a pokud cena bude vyšší, odměna se zvýší na 0,4 procenta. Na základě čeho rozhodla vláda, když cena rozhodující nebyla? O tom, zda existovaly i důležitější důvody, mluvčí vlády Libor Rouček po rozhodnutí kabinetu neřekl nic. EURO: Co firma Andersen vládě nabídla? WHIPPLE: Nejdříve jsme podali nabídku na privatizaci elektroenergetiky, která byla nižší než vítězná nabídka. Kdyby společnost Andersen vyhrála tendr, měla by dostat odměnu jen ve výši 0,3 procenta, navíc šlo o plošnou sazbu, tudíž jsme měli získat stejnou odměnu i v případě, když výnos bude nad 200 miliard.Týden poté vláda rozhodla o výběru poradce pro prodej plynárenství. I v tomto případě jsme ministrům nabídli opět nejlevnější řešení pro stát: 0,26 procenta z výnosu bez ohledu na to, zda se plynárenství prodá za 100 miliard nebo za více. EURO: Co si myslíte o výběru podle § 50 zákona 1999? WHIPPLE: Každá vláda má většinou možnost na základě zákona vybrat si poradce v případě naléhavosti bez dlouhých výběrových řízení. Privatizace energetiky se ale připravovala minimálně šest let, tudíž je těžké pochopit, proč musí být poradce vybrán právě touto formou.Na druhé straně, byl–li zájem urychlení celého procesu, je to zákonná možnost a vláda ji využila. EURO: Když bylo vše podle zákona, proč tedy zklamání? WHIPPLE: Jde o to, že na základě kritérií původní výběrové komise výše odměny poradce měla největší váhu. Podle výsledků, které jsme viděli v médiích, jsme skončili druzí, protože jsme byli o něco dražší než konkurence.Poté, co bylo první výběrové řízení zrušeno, nabídli jsme vládě podstatně nižší cenu než původně i nižší, než nabídl poradce, který byl následně vybrán. To je důvodem toho zklamání. Tedy nejen proto, že proces nebyl zcela transparentní.Když je všech pět nejvýznamnějších společností na světě, které mají nejlepší technické zázemí a shodné zkušenosti z podobných privatizací, vybaveno na transakce tohoto typu a rozsahu poměrně stejně, rozhoduje cena o tom, kdo z nich vyhraje výběrové řízení. Mysleli jsme si, že máme nejen konkurenceschopnou nabídku, ale i z hlediska ceny nejlepší. Proto nechápeme, proč jsme nevyhráli. EURO: Proč byla vaše nabídka nejnižší? WHIPPLE: Protože delší dobu spolupracujeme s českými podniky z energetického sektoru, známe je a cítili jsme se na transakci velice dobře připraveni. EURO: Dali jste vaši nespokojenost najevo vládě? WHIPPLE: Zatím ne. Doručili jsme nabídku premiéru Miloši Zemanovi a následně všem členům vlády. Od té doby jsme však neobdrželi oficiální odpověď a proces běží, i když jsme samozřejmě v tisku četli, že o výběru poradců je rozhodnuto. EURO: Jak si vysvětlujete, že cena nebyla při výběru poradce asi určující? WHIPPLE: Odpověď je jasná. Nevíme. Kdyby výběr byl zdůvodněn objektivními podklady, bylo by to pochopitelné. EURO: Takže od doby, kdy jste odevzdali finální nabídku, s vámi nikdo ze strany státu nekomunikoval? WHIPPLE: Nekomunikoval. Upřímně řečeno, nám ani tolik nejde o komunikaci. Spíše o výsledky a o způsob výběru. EURO: Je to obvyklé?Nebyl to přece první tendr na světě, jehož se firma Andersen zúčastnila? Jak komunikují v takovém případě jiné vlády? Posílají dopis firmám, které neuspěly? WHIPPLE: V rámci prvního tendru, který byl zrušen, byla pravidla naprosto respektována. Kritéria na výběr byla definována, postup také a byl dodržen do té míry, jak to bylo možné. Byl oznámen stav během procesu i výsledek. Tento postup, pokud vím, neplatí, pokud jde o tendr v rámci § 50. Veřejné zakázky ale ve světě většinou provází často dost složitý formální proces. Samozřejmě každý, kdo se uchází o ten mandát, obdrží informace nejen o stavu, ale i o pravidlech a samozřejmě také o výsledcích.
