Steve Bannon, ten, který dostal Donalda Trumpa do Bílého domu, se v rámci své evropské mise zastavil v Lánech. Onou misí je myšleno sjednocení evropských populistů před květnovými evropskými volbami, a kdo jiný než prezident Miloš Zeman by měl být v Česku spojencem. Bývalý Trumpův poradce na to jde sice o něco chytřeji než před pár měsíci, stejně ale jeho plán neuspěje.
Pokud v eurovolbách nějak výrazněji uspějí síly, které mají ve štítu populismus a výhrady k EU nevnímají jako snahu o její zlepšení, ale ve skutečnosti jako prostředek k jejímu rozbití, bude to sice smutné, ale nebude to úspěch Steva Bannona. Proto svou iniciativu nazvanou Movement ani nezaložil. Jde mu o to využít stávajících rozporů uvnitř Evropy ke spojení sil, které jsou jemu samotnému sympatické nebo se mu prostě hodí do byznysplánu.
Jenže z mnoha důvodů Bannon naráží na opakující se neúspěch. Vezměme Česko jako ukázkový příklad, proč to tak je. Není to poprvé, co Trumpův exporadce do země zavítal. Původně začal s tím, že oslovil vytipované strany a iniciativy, které by mu mohly v jeho cíli pomoci. Jenže ani u Svobodných ani u Okamurovy SPD moc nepochodil. Nyní už tedy zkouší pracovat přímo u prezidenta Zemana doufaje v to, že on bude tím, kdo dokáže v tuzemsku garantovat jednotu populistických a euroskeptických sil.
Podle zpráv z Lán prezident Zeman Bannona přijal, vyslechl jeho názory a akcentoval boj proti mezinárodnímu terorismu. Dá-li se těmto zprávám věřit, prezident na tenhle job nepřistoupil. Aby také ano. Můžeme si o Zemanovi myslet cokoliv, ale rozhodně není tím, kdo by si chtěl napsat do životopisu zásluhu o podkopávání Evropy. A také na rozdíl od Bannona ví, že jakákoliv snaha o spojení populistů je předem odsouzena k zániku.
Přečtěte si základní informace k blížícím se volbám:
Senátní volby 2018. Jak, kdy a kde se letos volí
Komunální volby se blíží. Vše, co potřebujete vědět
Kde si zvolíte své zastupitele: volební místnosti pro komunální volby
Nejen v Česku, ale i Německu či Francii jsou tyhle síly vnitřně nejednotné. Platí to uvnitř frakcí i na celostátní úrovni, pokud jich v dané zemi působí více. Rozkol v rodině Le Penů či odchod bývalé šéfky AfD Frauke Petryové, která si založila svoji vlastní partaj, jsou v tom všem jen nejkřiklavějšími příklady. Z Česka dobře víme, že každá strana má svůj byznys a rozhodně se o něj nechce dělit nebo ho obětovat nějakému vyššímu evropskému centrálnímu zájmu. Vzpomeňme třeba na dělení Úsvitu a zrod SPD či rozkol a krach Sládkových Republikánů.
Bavíme-li se o spolupráci přes hranice, je to už úplně nemožné. Bannona třeba provázel do Lán český rodák Petr Bystroň, poslanec Bundestagu za AfD. Je to stejná AfD, kterou Zeman pár hodin předtím na návštěvě Německa kritizoval, že vystupuje proti Benešovým dekretům, což podle něj není v zájmu Česka.
Snahy o spojenectví pravicově populistických stran, které v nedávné době uspěly ve volbách, ztroskotaly i v Rakousku, Maďarsku, Itálii či Švédsku. Princip „ochránců národů“ je zkrátka takový, že se už ze své podstaty musí vyhranit, aby mohli mít úspěch u voličů. Česká a německá protestní hnutí se zkrátka nespojí v jedno stejně jako třeba slovenská a maďarská. Tahle parta se pod jedním stanem nesejde, protože její členové by to neustáli u vlastních voličů, nedostali by se ani do národních parlamentů a přišli by o vliv a peníze.
Bannon tenhle evropský kontext buď nepochopil, nebo ho podcenil. Jestli ho bude tohle téma zajímat i po eurovolbách, bude sledovat shluk neřízených střel neschopných se mezi sebou dohodnout. Nic víc. Nakonec pro něj bude úspěchem, když ho tahle mise nebude stát moc peněz.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
ČLÁNKY DO MAILU