Menu Zavřít

Když všichni nekradou

9. 2. 2019
Autor: Redakce

Odškodněním za neoprávněné zajišťovací příkazy by to nemělo skončit. Odpovědnost mají nést konkrétní úředníci i samotní strůjci toho zvěrstva.

Na ministerstvu financí leží žádosti o odškodnění za následky nesprávného úředního postupu při vymáhání daní za sedm set milionů korun. Jde o první vlaštovku a je celkem pochopitelné, že úřadu se platit nechce. Budou to miliardy a ty budou v rozpočtu chybět. Každopádně dříve či později bude muset zaplatit. Zacházením se zajišťovacími příkazy překročila finanční správa veškeré meze, které si lze v demokratickém a právním státě představit. A to, že se nyní už podruhé mění metodika jejich vydávání, je spíše výsměchem obětem nedávného řádění berňáku než nějakou nápravou stavu.

Že se v Česku podvádí na daních, to je fakt. Stejně jako je to fakt v každé jiné zemi, která vybírá daně. Z mezinárodních srovnání vyplývá, že Česko patří spíše mezi země, kde je solidní daňová disciplína; nejsme žádný Klondike daňových šíbrů. Hon na podnikatele, který spustil bývalý šéf finanční správy Janeček, neměl žádné věcné opodstatnění.

Kromě touhy zkopírovat do výběru daní chování a přístup skutečného otce této daňové genocidy, Andreje Babiše. Nikomu není bližší praxe veřejně prohlašovat o kdekom, že je zloděj zlodějská, korupčník, podvodník a mafián, aniž by se obtěžoval předložit jediný faktický důkaz. Ale u člověka, který ukradl základ svého současného osobního majetku slovenskému státnímu podniku Petrimex, je to možná pochopitelné. Zvláště když na tom lze postavit famózní politickou kariéru, protože rok 1995 je už dávno zapomenut.


Kombajnér Janeček má po žních: nezákonnosti Finanční správy budou Čechy stát miliardy

 Martin Janeček


Když se ale podle této logiky začne chovat státní úřad, končí veškerá sranda. Exekuovat účty a majetek a ničit privátní firmy bez toho, že má úřad neprůstřelný právní titul, prostě nelze. To je tisíckrát nebezpečnější než jakýkoli daňový karusel. Základem jakéhokoli civilizovaného právního systému je zásada, podle níž než potrestat nevinného, je lépe pustit viníka, o jehož vině nejsme stoprocentně přesvědčeni. A nelze se divit, že reakce justice na zcela opačný postup finanční správy byla nezvykle ostrá a jednoznačná.

Janeček skončil a s ním, doufejme, skončilo i zneužívání zajišťovacích příkazů. Nastal čas sečíst škody a napravit je. V normální zemi by ministr financí v parlamentu prosil o odpuštění a pravomocné rozhodnutí o nezákonnosti zajišťovacího příkazu by bylo dostatečným důkazem pro vydání odškodnění bez nových dlouhých soudů, kterým u nás budou vystaveni lidé, jejichž rodinám Janeček s Babišem zničili životy. Ne tak v naší nové době. Tady platí, že sice vyhráli soud, ale stejně jsou zločinci.

A proto by to odškodněním nemělo skončit. Konkrétní úředníci mohou za své pochybení podle zákoníku práce uhradit způsobenou škodu jen do čtyřnásobku svého platu. Je to sice hodně málo, ale lepší než nic. Alespoň by to kompenzovalo odměny, které za nezákonně vybrané doměrky od Janečka z našich kapes inkasovali. Příště by si přinejmenším dali větší pozor i na metodické pokyny svých nadřízených. A u strůjců miliardových škod na výnosech z našich daní je na místě zvážit i trestní odpovědnost.

WT100

Čtěte další komentáře Pavla Párala

  • Našli jste v článku chybu?