Kanaďan Guy Laliberté bavil lidi na ulici. Dnes vlastní nadnárodní firmu - cirkus.
Na počátku byl sen o cestování a bavení lidí, říká letošní světový podnikatel roku, Kanaďan Guy Laliberté (48). V osmnácti letech se rozhodl odejít z rodné provincie Québec do Evropy a živit se jako pouliční artista. Chodil na chůdách, žongloval, polykal oheň a hrál na harmoniku. Bavit deset lidí pro něj bylo údajně stejně důležité jako deset milionů. To první platilo tenkrát. To druhé dnes. Guy Laliberté je majitelem světoznámého Slunečního cirkusu - Cirque du Soleil. Tato jeho nadnárodní firma má dnes tři a půl tisíce zaměstnanců, z toho devět stovek umělců. Reprezentují čtyřicet různých národností. A představení cirkusu zhlédlo více než padesát milionů diváků po celém světě. Na začátku letošního června byl Laliberté v Monte Carlu vyhlášen světovým podnikatelem roku 2007 v soutěži, kterou pořádá auditorská a poradenská společnost Ernst & Young.
„Strávil jsem deset let na ulici,“ vzpomínal v Monaku kanadský umělec a podnikatel. Zažíval hodně vzestupů a pádů. „Viděl jsem hodně krásných věcí a mnoho jsem se naučil. To jsem pak také využil ve svém byznysu,“ tvrdí Guy Laliberté. Setkal se ale také s mnoha „ošklivými věcmi“, jak říká. Poznal tvrdou realitu této planety. Tehdy se údajně rozhodl, že bude-li vydělávat hodně peněz, nenechá si vše pro sebe. Jeho příspěvky na programy, které pomáhají mladým lidem v nouzi nebo zajišťují čistou pitnou vodu, byly jedním z hlavních faktorů, jež brali porotci v potaz, když mu přisoudili letošní podnikatelské prvenství. Laliberté dodnes zůstává svéráznou osobností. Věří, že šířením svého umění může činit život lidí šťastnějším. S nadsázkou prohlašuje, že jednou by rád viděl všech šest miliard lidí této planety s nasazenými červenými klaunovskými nosy. Navzdory všem humánním řečem však musel tento Kanaďan také dokázat, že je rovněž tvrdým bojovníkem a nesmiřitelným podnikatelem, který šel rozhodně za svým cílem. „Jakmile začnete dělat kompromisy ohledně svých vizí a plánů, dočkáte se nezdaru,“ říká.
Žádná zvířata, ale cirkus-divadlo.
Velkolepá kariéra začínala velmi skromně. Po návratu z Evropy se Guy Laliberté spojil se skupinou pouličních kejklířů v městečku Baie-Saint-Paul nedaleko velkoměsta Québec - metropole stejnojmenné kanadské provincie, v níž se na rozdíl od jiných částí Kanady mluví francouzsky. V malém, ale živém Baie-Saint-Paulu se scházeli chudí artisté ze širokého okolí a vyměňovali si zkušenosti. Vytvořili skupinu, která v letech 1982 až 1984 vystupovala na tamních jarmarečních slavnostech. Laliberté přišel s myšlenkou, že by tito lidé mohli vytvořit cirkus. Příležitost mu poskytl právě rok 1984, kdy Québec slavil 450. výročí objevení Kanady Jacquesem Cartierem. Začínající byznysmen přesvědčil organizátory, že mají jeho nové společnosti svěřit pořádání představení po celé provincii. Název této show zněl: Cirque du Soleil.
Laliberté však předložil zcela nový koncept cirkusu: žádná zvířata, ale nečekaný mix cirkusového umění a pouliční zábavy. Atrakcí se staly extravagantní kostýmy, magické osvětlení a originální hudba. Už tehdy se tedy začalo rodit pojetí, které znají diváci dnes - jednotlivá představení kombinují prvky cirkusu a divadelní hry, ale často také muzikálu, tanečního představení či rockového koncertu. Vše pochopitelně musejí doprovázet ukázky akrobatického umění. A někdy také klauni. Start se před třiadvaceti lety vydařil. Akce nového cirkusu byly plánovány na jeden rok. Pokračovalo se ale dále. O rok později se Sluneční cirkus vydal do sousední provincie Ontario. Čekala ho představení v Ottavě, Torontu i u Niagarských vodopádů. V roce 1986 již umělci cestovali po celé Kanadě a další rok poprvé zamířili do Spojených států. Klíčovým se měl stát festival v Los Angeles.
Jednou dole, jednou nahoře.
List The Ottawa Citizen připomněl, že právě tehdy ovšem čekala Lalibertého možná největší zkouška z hlediska životaschopnosti jeho byznysu. Musel podstoupit zásadní podnikatelské riziko. Cirkus sice získával věhlas, ale ekonomické výsledky nebyly nijak oslnivé. Právě naopak. Cirque du Soleil tehdy dlužil 750 tisíc amerických dolarů. Laliberté sice sehnal dost peněz na to, aby dopravil veškeré vybavení do Kalifornie, ale kdyby neuspěl, neměl by na cestu zpět. A přestože v té době už v Kanadě cirkus mnozí lidé znali, rozhodně pořád nebyl na výsluní zábavního průmyslu. Akce „Los Angeles“ se naštěstí zdařila. Lidé přišli do cirkusu, finanční situace se zlepšila. A úspěch u kalifornského publika byl začátkem tažení po ostatních částech světa. V roce 1988 cirkus vystupoval mimo jiné na zimní olympiádě v Calgary.
Dnes už musí Laliberté řešit jiné problémy - jak zvládnout rychlý hospodářský růst. Ani to není jednoduché. V posledních pěti letech rostly tržby dvouciferným tempem. (To je mimochodem další klíčový faktor, který musela vzít v potaz porota v Monte Carlu.) Už dávno není možné spoléhat na kejklíře z ulice. Lalibertého lidé shánějí talenty po celém světě. A právníci řeší, s jakými nástrahami se musejí zaměstnanci tolika národností vypořádat v mnoha zemích s rozdílným pracovním zákonodárstvím. Bylo nutné zavést minimální standardy, které firma ve vztahu ke svým zaměstnancům dodržuje všude na světě.
Šoubyznys, ale jinak.
Sám Laliberté zdůrazňuje, že manažerský model jeho cirkusu je úplně jiný, než bývá zvykem v zábavním průmyslu. Tento model dokonce začali zkoumat někteří teoretici managementu. Byly o něm napsány studie i knihy. Cirque du Soleil neupravuje svá představení, ta zůstávají stále stejná. Maximálně mohou být přizpůsobena tomu, kde se takové vystoupení odehrává, zda ve velkém cirkusovém stanu - šapitó -, nebo na stálé scéně. Nově se formují i představení pro velké haly. Ještě letos se má Cirque du Soleil ukázat díky nové vánoční show v Madison Square Garden v New Yorku.
V tomto roce cirkus představí čtrnáct různých show - s některými představeními se putuje po světě, jiná jsou stálá. To se týká především „města hříchu“ Las Vegas, které se de facto stalo po kanadském Montrealu druhým domovním místem cirkusu. V Las Vegas je pět stálých představení - včetně vodní či erotické show. Další stálá scéna je v Orlandu na Floridě, do budoucna se ovšem počítá také s Makaem a Tokiem. Dalším velmi nadějným místem je pro Lalibertého cirkus Dubaj. Vystoupení Cirque du Soleil ve Spojených arabských emirátech na začátku letošního roku se stalo historicky nejnavštěvovanější živou kulturní událostí na Blízkém východě. Zhlédlo ji více než 85 tisíc lidí. A cirkus má právě v Dubaji další zakázky. V tuto chvíli už je prakticky jasné, s čím vším a kde všude Cirque du Soleil vystoupí do roku 2010.
Lalibertého přísná tvář.
Sám Guy Laliberté přitom nadále zůstává hlavním „plánovačem“. Americký tisk do detailu popsal, jak celý proces vypadá. Laliberté údajně nespoléhá na takzvané diskusní skupiny (focus groups), které jsou obvykle součástí marketingového výzkumu trhu. Sází především na svůj vlastní odhad toho, co se bude divákům líbit. Nové představení se přitom rodí poměrně dlouho. První rok se důkladně zkoumá, probírá celkový koncept. Ve druhém roce se myšlenky přetvářejí do konkrétních představ. Původně malý tým tvůrců se rozrůstá. Začínají se lovit schopní lidé po celém světě, kteří dokáží rodící se show realizovat. Management Cirque du Soleil prosazuje práci v malých týmech - kreativních buňkách. Díky tomu je možné pracovat na více projektech najednou. Ke každému významnějšímu nápadu se ovšem vyjadřuje sám Guy Laliberté. A ve svých hodnoceních je údajně velmi příkrý. Něco se mu zdá příliš vágní, něco příliš poetické, něco zase moc teatrální. Lidé z kreativních buněk musejí o své nápady bojovat.
Není pochyb o tom, že kanadského podnikatele stále žene kupředu obrovská vášeň, zápal. Sám si to dobře uvědomuje. Když na slavnostním vyhlášení v Monte Carlu na obrovské obrazovce hovořili porotci o tom, jaké vlastnosti má letošní vítěz (v tu chvíli ještě ostatní neznali jeho jméno), mluvili o jeho velké vášni. To už pozorně poslouchající Laliberté podle vlastních slov tušil, že má velkou šanci zvítězit. A když se zmínili také o velkém globálním dosahu jeho podnikání a dobročinných aktivitách, bylo vše jasné.
Víra ve své "poslání".
Právě onen „dětinsky“ nadšený přístup Guy Lalibertého možná částečně vysvětluje záhadu, o níž přemýšlejí zmiňovaní teoretici managementu. Jeden z bývalých manažerů cirkusu to vyjádřil následující větou: „Cirque du Soleil se stal nadnárodní společností, ale stále se drží hodnot založených na humanismu svých zakladatelů.“ Jistě, tento výrok mimo jiné svědčí o mohutné marketingové kampani, bez níž si Lalibertého cirkus dnes nelze překvapit. Součástí takového marketingu ostatně bezpochyby byla i účast v soutěži o podnikatele roku, byť podle rodáka z provincie Québec měla posloužit především jeho lidem. On sám o sobě se údajně zdráhal „jít a bojovat o tuto trofej“, získávat podobná uznání prý není jeho styl. Kanaďanova představa, že by měl být nadále co nejblíže svým lidem, však evidentně žádnou přetvářkou není. Je skálopevně přesvědčen, že právě na něj mnozí spoléhají. Krátce po svém vítězství v Monte Carlu dával najevo, že „neustoupí“: svůj více než devadesátiprocentní podíl v cirkusové firmě neprodá, nepůjde s ním na burzu. Nezradí své lidi. A bude nadále vracet „životu“ to, co mu „život“ dal. Přeloženo do méně vzletné řeči - na mysli měl nejen své dobročinné projekty, ale i vztah k zaměstnancům.
V Monaku Guy Laliberté vcelku jasně doložil, čím se odlišuje od jiných známých podnikatelů v zábavním průmyslu. Stalo se tak ve chvíli, když mluvil o tom, podle jakých faktorů se rozhoduje o realizaci podnikatelského projektu. Na prvním místě je kreativní výzva. Na druhém lidé, se kterými do takového projektu půjde, jeho potenciální partneři. Teprve na třetím místě jsou peníze, „business deal“. Laliberté navíc údajně stále více poměřuje i to, zda se jeho budoucí partneři také společensky angažují jako on sám.
Ke kořenům cirkusu?
Je vůbec možné s takovými „naivními“ představami uspět v byznysu? Není Laliberté jen výjimkou, která potvrzuje pravidlo? Možná. Každopádně se zdá, že je pořád více umělcem než byznysmenem. Ale jisté je i to, že Laliberté se v rozhodujících chvílích dokázal vrhnout do podnikatelského rizika. Také mu v minulosti nezbývalo než oslovit finančníky, kteří museli jeho projektu uvěřit. A předložit jim hodnověrný podnikatelský záměr… Možná nechybělo mnoho a Laliberté mohl dodnes dělat představení spíše pro deset než pro deset milionů diváků. To, zda by byl přitom méně šťastný, není v jeho případě vůbec jasné.
A jak se bude vyvíjet Kanaďanovo podnikání do budoucna? I to zůstává trochu záhadou, jak se na cirkus sluší a patří. V Montrealu měla nedávno premiéru nová show Kooza, která se podle jejích tvůrců vrací k samotným kořenům cirkusu - klade mimořádný důraz na akrobatické a klaunovské umění. Jde o další putovní představení, jehož aktéři se obvykle vydávají z Montrealu nejprve na cestu po Kanadě, celé Severní Americe a následně do dalších kontinentů. Naopak představení Delirium se připravovalo s úplně jiným záměrem - vše se mělo točit kolem hudby. Prvky cirkusu jsou sice zachovány, ale v omezené míře. Guy Laliberté už podle svých spolupracovníků dlouho uvažoval o show, u níž se bude vše ostatní odvíjet od hudby. Jen nikdo nevěděl, jak to vlastně udělat. Struktura představení Delirium se nakonec více podobá rockovému koncertu. Na „scéně“ se objevují multimédia, je tu obrovská obrazovka s předtočenými záběry. Delirium je také prvním představením, které má uvést Cirque du Soleil do velkých koncertních hal. Do hal se má ovšem po čtrnácti letech přemístit i další hra Saltimbanco, která zatím měla své místo v cirkusových stanech. A propagátoři cirkusu zdůrazňují, jak se tím může zvýšit počet diváků.
Artista, který zvládl byznys.
Stále více se pak prosazují různá partnerství s dalšími známými „firmami“ ze světa zábavy. Připravuje se nová show v Las Vegas, která se má celá soustředit především na magii. Chystá se ve spolupráci s „velkým kouzelníkem“, talentovaným mágem Crissem Angelem. Jiná dřívější představení jsou do značné míry postavena na hudbě - byť ne v takovém rozsahu jako Delirium. V takových případech jsou partnery cirkusu společnosti, jež disponují příslušnými právy - ať už jde třeba o písně Beatles či Elvise Presleyho. Návštěvníci hříšného města Las Vegas mohou zhlédnout představení Love. Za vznikem této show stálo osobní přátelství (a údajně také vzájemný obdiv) dvou mužů - George Harrisona a Guye Lalibertého.
Cirque du Soleil už ale vstoupil i do jiných, příbuzných oborů. Jeho multimediální divize má na starosti „obsah“ pro televizi, filmy a dévédéčka. Cirkus se také stále více věnuje merchandisingu a prodeji licencí. A na řadu přicházejí i aktivity v oblasti pohostinství - restaurace, bary, lázně…
Ať už ale bude záběr Cirque du Soleil jakýkoli, základem zůstanou stálá i putovní představení. Nároky na podnikatelské a manažerské schopnosti vedení této „nadnárodní firmy“ spíše porostou. Guy Laliberté v Monte Carlu mluvil také o tom, jak přesné musí být rozhodování o tom, kolik představení a času věnovat divákům v tom či onom městě. Občas je nutné pobyt vzhledem k velkému zájmu prodloužit. Vše ale má své meze, zájem o představení by mohl pod delší době ochladnout (což se evidentně netýká takových míst jako Las Vegas). Rozhodování o časovém scénáři bezpochyby má (a vždy mělo) finanční dopady. Ačkoli je Guy Laliberté rozeným kejklířem, artistou i uměleckým šéfem, dokázal, že i byznys mu jde docela dobře. A jeho cirkus se stal jednou z nejcennějších exportních položek Kanady.
