Prodejce aut Bill Lynch vybudoval dopravní impérium
V Jihoafrické republice se na začátku devadesátých let chýlila ke svému konci éra apartheidu. V roce 1994 se stal prezidentem černošský vůdce Nelson Mandela. Mnozí podnikatelé v nejistotě, co bude dál, tamní byznys opouštěli. Bill Lynch, výkonný šéf prodejce automobilů Imperial, se rozhodl jinak. Rodák z irského venkova, který se ovšem považuje za Jihoafričana, podstoupil další velké podnikatelské riziko a svůj byznys naopak dál rozšiřoval. A stejně jako dříve se mu i tentokrát odvaha vyplatila. „Od roku 1994 se naše společnost zvětšila třicetkrát,“ uvedl v rozhovoru pro týdeník EURO. Dnes je skupina Imperial Holdings aktivní třeba i v Evropě a Austrálii, zaměstnává 36 tisíc lidí a její roční tržby činí 6,5 miliardy eur. Bill Lynch (62) nyní podniká skoro ve všem, co má něco společného s automobily a dopravou. Jeho firma vlastní i lodě a má podíly v leteckých společnostech.
Když se nejúspěšnější podnikatelé více než třiceti zemí nedávno sjeli na svůj summit do Monte Carla, Jihoafričan Lynch působil nenápadně. V monackém městě soupeřila esa mezinárodního byznysu, vyhlašoval se letošní vítěz celosvětové podnikatelské soutěže, kterou pořádá poradenská a auditorská firma Ernst & Young. Indický magnát Kumar Mangalam Birla, šéf konglomerátu firem z nejrůznějších odvětví, nenechával nikoho na pochybách, jak rád by zvítězil. Pro leckoho byl také hlavním favoritem. Velké šance se dávaly také maďarskému králi realit Sándoru Demjánovi. I ten byl hodně vidět, jeho doprovod v Monte Carlu patřil k nejpočetnějším. Česko zastupoval Radim Jančura, šéf brněnské Student Agency, která prodává letenky, zprostředkovává pobyty v zahraničí a provozuje v tuzemsku proslulé žluté autobusy.
Ovšem ten, kdo hovořil s Billem Lynchem, mohl poznat, že právě on rozhodně není mezi světovou podnikatelskou elitou žádným outsiderem. Pochopila to i porota soutěže, složená z velké části rovněž z byznysmenů včetně předchozího českého podnikatele roku Miroslava Řiháka z firmy Anect. Ačkoliv tím byli někteří hosté slavnostního vyhlášení v Monte Carlu zaskočeni, Bill Lynch dobyl světové prvenství.
Lépe, než mohl snít.
První velké riskantní rozhodnutí Lynch učinil v roce 1971, kdy se rozhodl se svou ženou Ann odejít na jih afrického kontinentu. Se dvěmi tisíci liber v kapse, což stačilo na živobytí pár příštích měsíců. Budoucí podnikatel přitom opouštěl vcelku slušné místo ředitele firmy, která prodávala auta v irském Dublinu. V tehdy ekonomicky zaostalém Irsku však nadějnou perspektivu neviděl. Příchod do Jihoafrické republiky pro něj ale byl „kulturním šokem“. Johannesburg byl mnohem větším městem než Dublin, a navíc svéráznou křižovatku mezi západní civilizací a rozvojovým světem. Lynch těžko sháněl práci, nakonec zakotvil ve firmě Imperial, která tehdy prodávala automobily značky Chrysler a později také toyoty. Přestože v Imperialu hledali vysokoškolsky vzdělaného odborníka, který by pomohl postavit na nohy ztrátový byznys, absolvent venkovské školy v Irsku je dokázal přesvědčit o svých schopnostech. O mimořádném zaujetí Billa Lynche pro své podnikatelské plány se toho od té doby napsalo a napovídalo hodně. Brzy se stal vůdčí osobností firmy a prosazoval mnohem širší podnikatelský záběr. Prodej osobních aut doplnil o jejich půjčování a zákazníkům nabídl možnosti leasingu. Firma také začala pronajímat nákladní auta a poskytovat přepravní i logistické služby.
Odchod do Afriky mimo jiné znamenal, že Lynch na vlastní kůži nezažil pozdější hospodářský vzestup Irska, o němž dnes vypráví s obdivem. Přesto svého rozhodnutí nelituje. „V Jihoafrické republice jsem uspěl lépe, než jsem mohl vůbec snít,“ řekl v Monte Carlu týdeníku EURO. Jako přistěhovalec musel překonávat velké překážky, právě to ho však povzbuzovalo k ještě většímu úsilí. „Imigrace je mocnou silou, která razí změny. Imigrant si musí sám najít svou cestu, nikdo mu nepomůže, musí tvrdě pracovat,“ vysvětluje Bill Lynch. Prospěšnost přistěhovalectví dokládá na příkladu Spojených států. On sám si ovšem svůj „americký sen“ splnil na úplně jiném světadíle.
Pomohla ropná krize.
Do dalšího podnikatelského rizika se Lynch pustil o dva roky později. Měl na výběr: buď dostane zdarma pětiprocentní podíl ve firmě, nebo odkoupí desetiprocentní. Zvolil druhou možnost. Půjčil si od předchozích majitelů, kterým dluh během pěti let splatil. „Většina lidí by řekla - buď opatrný, nedělej to. Rozhodl jsem se ale, že svou šanci nepustím,“ vypráví světový podnikatel roku. V takových situacích je třeba do toho jít, vzkazuje dnešní mladé generaci. Později s pomocí institucionálních investorů vykoupil celou firmu Imperial Holdings. Ta pak při své expanzi mimo jiné „spolkla“ také dva prodejce automobilů, kteří Lynche po jeho příchodu do Afriky odmítli zaměstnat.
Imperialu v sedmdesátých letech paradoxně pomohla první ropná krize. Zatímco konkurenční podnikatelé se stahovali z trhu, Bill Lynch hodně získal svou nabídkou pronájmu a leasingu vozidel. Dokázal bojovat s velikány v této branži, jakými jsou společnosti Hertz či Avis. V roce 1987 nakonec Imperial koupil také jihoafrickou pobočku Hertzu.
Aktivitu, s jakou se keltský dobyvatel jižní Afriky pouštěl do rozvoje podnikání, přibližuje příhoda z roku 1976. Jedna firma tehdy požádala o zapůjčení téměř dvou stovek nákladních aut i s řidiči. I když se Imperial do té doby věnoval pouze pronájmu vozidel, v tomto případě sehnal i šoféry. Tak se zrodila nová větev Lynchova byznysu - logistika, která pochopitelně zahrnuje dopravu, skladování a další služby. Dnes má logistická větev skupiny Imperial Holdings k dispozici nejen téměř pět tisíc vozidel, ale také 125 lodí.
Obor: Pohyb lidí a zboží.
Sám Bill Lynch připouští, že záběr byznysu definoval velmi široce: Imperial se zabývá vším, co souvisí s pohybem lidí a jejich zboží. Kromě prodeje, půjčoven, dopravy, logistiky, leasingu a distribuce Lynchův holding vstoupil i na trh finančních služeb. Nabízí kupříkladu pojištění pro případ, že by motoristé nemohli splácet úvěr na nákup vozidla. Cílem je využít dodatečné obchodní příležitosti ve chvíli, kdy si zákazník pořizuje auto. Lynchova firma navíc s jednou partnerskou společností založila banku (Imperial Bank), která poskytuje financování při nákupu automobilů, letadel i nemovitostí.
Na své půjčovny aut Lynchovo impérium nabalilo i další aktivity v oblasti cestovního ruchu v jižní části afrického kontinentu. Vlastní více než dvoutřetinový podíl ve firmě Tourvest. V tomto oboru dnes není situace natolik růžová jako v jiných odvětvích. Zájem turistů o Jihoafrickou republiku snižuje tamní silná měna a také globální rizika politické nestability a teroristických útoků. Cestovatele ale v poslední době naopak povzbuzují levnější, nízkonákladové letecké společnosti.
Sama skupina Imperial se zaměřuje zvláště na nákladní leteckou dopravu prostřednictvím společností Safair a Air Contractors. Ovládá ovšem také aerolinky National Airways Corporation.
Obsluhuje Volkswagen.
Jihoafrická republika se časem stala pro Lynchovy velkolepé plány příliš malou. Imperial zamířil na starý kontinent, jihoafrický podnikatel se triumfálně vrátil do Evropy. V jeho rodném Irsku dnes působí Air Contractors. Klíčové pro další rozvoj je však Německo, kde Imperialu patří bývalá logistická divize společnosti Thyssen-Krupp. Lynchův holding dnes poskytuje služby nejen velkým firmám v automobilovém průmyslu, jakými jsou Volkswagen či DaimlerChrysler, ale také se orientuje na ocelářské odvětví. Německá firma Panopa Logistik, jež je rovněž součástí jihoafrického impéria, působí i ve Francii, Španělsku, Litvě a Polsku. Zajišťuje logistické služby pro továrnu Volkswagenu v Poznani, kde spravuje skladovací prostory o rozloze 130 tisíc metrů čtverečních a zaměstnává sedm stovek lidí. Bill Lynch nevylučuje, že se Imperial v budoucnu více zaměří i na Česko. „Česká republika je atraktivní země s velkou budoucností,“ říká. Lynch si je dobře vědom toho, že právě ve střední Evropě investovala řada světových automobilek, což může znamenat nové příležitosti i pro jeho skupinu. V Austrálii zase společnost Imperial nedávno zakoupila devět prodejen automobilů Ford.
Šance pro Afriku.
Lynch ovšem neopomíjí ani okolní africké státy. V Lesothu, jedné z nejchudších zemí světa, poskytuje Imperial vozový park pro vládu, prodává auta a zaměřuje se i na cestovní ruch. Podnikatel roku vidí budoucnost kontinentu překvapivě příznivě. Domnívá se, že současný vysoký růst jihoafrické ekonomiky může být přínosem pro celou Afriku. Radost mu zřejmě nekalí ani jihoafrická politika zvaná „empowerment“, díky níž má stále větší podíl na vlastnictví firem získávat černošská komunita včetně „historicky znevýhodněných“ zaměstnanců. To platí i v případě Imperialu, kde po transakcích s akciemi v posledních letech klesl Lynchův podíl pod pět procent.
Podnikatel s irskými kořeny přesto „empowerment“ podporuje. Tvrdí, že Jihoafrická republika by mohla ztrácet svou historicky vydobytou ekonomickou i politickou roli, kdyby její černošští obyvatelé neměli přístup k významným pozicím včetně těch v byznysu. O bývalém prezidentovi Nelsonu Mandelovi říká, že obdivuje to, jakým způsobem zvládl transformaci země k demokracii.
Lynch rovněž věnuje značné finanční částky na podporu vzdělávacího systému a boj proti AIDS v Jižní Africe. A má pořád velké plány. Z Imperialu chce vybudovat „opravdu velkou globální korporaci“. Z jeho slov vyplývá, že rozměry budoucího impéria mají být ještě mnohem větší, než jsou ty současné.