Poučení z krizového vývoje
Ekonomiky zasažené v posledních dvou letech finanční krizí jsou podle představitelů Mezinárodního měnového fondu na cestě ke světlým zítřkům. Objevuje se však i odlišný názor: podstata problémů vyřešena nebyla a hospodářství jednotlivých zemí se krátkodobě zotavují jen díky značným finančním injekcím a vládním intervencím.
Téměř v centru Tokia trčí do vzduchu jako vztyčený prst monstrózní obludná železná konstrukce připomínající obrovský sloní chobot. Nejde však o prehistorickou fosilii. Několik set metrů dlouhá konstrukce v sobě skrývá skutečnou sjezdovku s umělým sněhem. Jedná se o relikvii z dob takzvané bubble economy, jak sami Japonci označují období konce 80. a začátku 90. let.
Tehdy bylo vše jasné. Každý Japonec měl své zaměstnání téměř doživotně jisté a slušný příjem mu spolu s vládními injekcemi na podporu domácí poptávky dovoloval platit přibližně 300 USD za radovánky na umělém sněhu či pouhých 100 dolarů za pohl ed z vyhlídkové terasy nad sjezdovkou. Podle znalců místních poměrů zůstaly po éře „bublinové ekonomiky stovky podobných projektů především v oblasti realit. V dobách ekonomického boomu byly módní záležitostí například investice do stavby honosných golfových hřišť či jiných zábavních zařízení.
Dnes ze stovek různých projektů prosperuje na stejné úrovni jako na počátku 90. let snad jen tokijský Disneyland, Japonci nesmírně oblíbený. Rostoucí nezaměstnanost posledních měsíců sice naučila obyvatele šetřit, přesto však pravděpodobně nastane znovu vhodný čas obout se do přezkáčů.
Rozlamování kruhu
Ekonomiky, které se ocitly v těžkých finančních potížích, jež někdy přerostly i v krizi, musely přijmout záchranná a ozdravující opatření. Pod oživující programy se nejčastěji podepisoval Mezinárodní měnový fond, který postiženým zemím pos kytl spolu s dalšími investory a věřiteli finance. Na půjčkách se podílely i banky jako Asijská rozvojová ADB.
Programy první pomoci, které měly zabránit nejen dalšímu propadu samotné země, ale i rozšíření možné nákazy, měly jedno společné. Kromě opatření na poli fiskální a měnové politiky nalévaly do problémových odvětví spásonosné finance. Mnozí ekon omové znají jedinou cestu z bludného kruhu finanční krize: rozlomení kruhu na více místech. V praxi jde tedy o pozvednutí několika klíčových odvětví.
Oním klíčem k vyřešení japonské recese a krize v jihovýchodní Asii se zdála být eliminace potíží japonského bankovního systému a pozvednutí domácí poptávky. Japonská vláda se tak okamžitě ocitla pod palbou politických představitelů s ousedních států, hlavních ekonomů mezinárodních finančních domů a analytiků. Přichystala program bankovní sanace, který doprovodila masivní investicí z vlastních rozpočtových zdrojů. Japonsko se však mohlo spolehnout na domácí úspory, a pr oto nemuselo své oživovací pokusy protahovat rentgenovým paprskem MMF. Opíralo se tedy o rady ekonomických poradců japonského premiéra a expertů z národních ekonomických ústavů.
Vládní program restrukturalizace japonského bankovního sektoru spočívá v ustavení komise, která bude sledovat komerční banky, jimž budou přiděleny prostředky z veřejných fondů. Komise bude kontrolovat, jak úspěšně banky plní restrukturalizační plány a jak zvyšují zisk, a to až do konce března 2000. Pro vyřešení problémů se špatnými úvěry japonských bank hodlá vláda použít téměř 63 miliardy dolarů z peněz daňových poplatníků. Plán restrukturalizace už na jaře zveřejnilo patnáct japonských bank, které se tím domáhají vládní injekce.
Vláda si od svého programu slibuje zahlazení stop po špatných úvěrech v hodnotě asi 565 miliard dolarů, s nimiž se japonské banky potýkají od prasknutí bubliny nadhodnocených aktiv z druhé poloviny 80. let. Cílem vlády je ochránit společn osti, které mají u nejohroženějších bank uloženy finanční prostředky. Silná pozice domácích podniků je pro únik z krize klíčová. Revitalizace finančního sektoru se ovšem s největší pravděpodobností podepíše na dalším růstu nezaměstnanosti, která je dnes v Japonsku na nejvyšší úrovni za několik posledních desetiletí.
Letos v únoru vypracovali premiérovi poradci desetiletý program revitalizace celé japonské ekonomiky. První fáze programu (do března 2001) se zaměřuje na krátkodobé oživení a vytažení ekonomiky z útlumu a recese druhé poloviny 90. le t. V tomto období by vláda a centrální banka měly použít všech dostupných rozpočtových, respektive měnových, nástrojů včetně přímých nákupů vládních obligací, jak doporučují poradci.
Ve druhé fázi by se vláda měla postupně vracet od stimulační k neutrální rozpočtové politice. Bank of Japan by však ještě do roku 2004 měla udržovat volnější měnovou politiku. Neutrální měnová politika přijde na řadu po roce 2004, kdy by měl hospod ářský růst dosahovat svého dlouhodobého potenciálu. Vláda se pak má vrátit k rozpočtové reformě a pracovat na vyrovnání rozpočtu.
Vzhledem k tomu, že se jedná o doporučení určená pouze japonskému premiérovi Keizó Óbučimu, záleží na tom, zda je japonská vláda přijme.
Korejský zázrak
Zatímco japonská ekonomika se musí potýkat především s problematikou ozdravení bankovního sektoru a povzbuzení poptávky, další z významných asijských ekonomik - korejská musí přidat i zásadní restrukturalizaci velkých průmyslových kon glomerátů, takzvaných cheabolů.
Poslední vývoj korejské ekonomiky je pro mnohé dokladem úspěšné transformace a neuvěřitelně rychlého zotavení z finanční krize, která zemi postihla nejtvrději před sedmnácti měsíci. V porovnání s prvním čtvrtletím loňského roku vzros tl HDP o 4,7 procenta a nezaměstnanost v dubnu poklesla na 7,2 procenta oproti únorovým 8,7. Pro rok 1999 je očekáván růst HDP ve výši přibližně pěti procent. Devizové rezervy země vzrostly oproti devíti miliardám USD v prosinci 1997 na 57 miliard v polovině letošního května. Přebytek rozpočtu se snížil díky zvýšené domácí poptávce a posílení wonu z loňských 40 miliard USD na dvacet.
Impozantní čísla však poněkud ztrácejí na lesku při pohledu na chabý pokrok při reformě finančního systému země (do kterého vláda vložila téměř 60 miliard dolarů) a restrukturalizaci velkých cheabolů.
Tyto průmyslové giganty sice za vydatného přispění státu zefektivnily svoji produkci. Nicméně se stále nedokážou odhodlat k masivnějšímu odprodeji svých částí vytipovaných jako vhodný zdroj příjmů k uhrazení obrovských dluhů, které za sebou ch eaboly vlečou.
Počet bank sice poklesl z původních dvaceti sedmi na sedmnáct, mnoho z nich je však stále ještě řízeno státem, který v minulých letech často a rád rozhodoval, kdo je vhodným adeptem pro úvěr. Smutný pohled skýtají i nebankovní f inanční instituce, jakými jsou například penzijní fondy.
Nezaměstnanost sice v dubnu mírně poklesla, ale jen za cenu značných vládních investic a intervencí prezidenta Kim Dae Junga. Ten na jedné straně tlačí průmysl k transformaci, ale na druhé straně jedině bez „lidských ztrát . Nezaměstnanos t však ještě neřekla poslední slovo. Čisté příjmy korejských domácností loni poklesly o osm procent a zároveň byla domácí poptávka jedním z rozhodujících motorů růstu pro první čtvrtletí letošního roku. Je tedy pravděpodobné, že jakýkoliv další pokles čistých příjmů by mohl brzdit růst a bylo by možno očekávat značný tlak ve prospěch vzestupu nezaměstnanosti.
Oslava práce
Thajsko, které krizi v jihovýchodní Asii rozpoutalo, dokázalo v posledních měsících stabilizovat ekonomickou produkci. Směnný kurs bahtu posílil, a přichystal tak prostor ke snížení úrokových sazeb na předkrizovou úroveň. Problémy má však Thajsko stále s rekapitalizací bank a restrukturalizací firemních dluhů, prudce rostoucí nezaměstnaností a poklesem mezd. Thajská vláda proto přijala balík opatření ve výši jednoho procenta HDP, který hodlá použít na podporu domácí poptávky, podporu v nezaměstnanosti a na chudinské oblasti. Většina investic jde do veřejných projektů náročných na lidskou práci. Mim oto se vláda pustila i do restrukturalizace finančního sektoru v hodnotě rovněž jednoho procenta HDP a uvolnila další finance na daňové úlevy. Roční rozpočtový deficit tím vzrostl ve fiskálním roce 1998/99 z jednoho procenta na šest p rocent HDP. Vláda rovněž podporuje urychlenou restrukturalizaci průmyslu a podporuje arbitrážní vyjednávání mezi dlužníky a věřiteli, jak vyplývá z oživovacího projektu, který představila fondu. Automobilový průmysl Thajska - pro zemi klíčový - se zatím drží. Je silně vázán na export, protože domácí poptávka spadla na polovinu let 1996 a 1997. Nicméně nižší produkční náklady do Thajska přilákaly světové automobilky, které před dvaceti lety kupovaly japonské závody. Vývoz může být pro zemi záchranou. Během letošního prvního čtvrtletí se zvýšil vývoz aut z Thajska v meziročním srovnání o 84 procent na zhruba 21 tisíc.
Nejde o nákazu
Většina zemí v Latinské Americe má za sebou silný propad hrubého domácího produktu z druhé poloviny loňského roku, za kterým se skrývá citelný odliv soukromých kapitálových investic a pokles cen exportovaných komodit.
Pro letošní rok předpovídá MMF pro Latinskou Ameriku propad HDP o jedno procento a varuje před dalším zhoršením. Nicméně Brazílie, která v lednu nechala plavat do té doby ostře hlídaný kurs reálu, vykazuje už od počátku března zlepšení. P otvrzuje tím, že o nákazu nejde, i když krize a finanční turbulence vypukly na více kontinentech, a jakmile dorazily do Latinské Ameriky, orosily čelo i představitelům Spojených států. USA totiž do Latinské Ameriky vyvážejí třeti nu svého exportu.
Tlaky, které vedly Brazílii nejprve k rozšíření a nakonec k uvolnění směnného kursu v polovině ledna, byly vyvolány nedůvěrou ve splnitelnost vládního hospodářského programu, který vláda přijala s finančním posvěcením Mezinárodn ího měnového fondu. Finance však do brazilské státní pokladny připluly i od Světové banky, Mezinárodní rozvojové banky IDB a nejrozvinutějších průmyslových zemí. Měly podpořit vládní stabilizační program, který se zčásti minul účinkem. Po letoš ním uvolnění reálu se čeká, že brazilský HDP klesne o 3,5 až čtyři procenta ročně. Depreciace reálu se podepsala zejména na zvýšení hodnoty brazilského zadlužení o zhruba jedenáct procent HDP na 53 procent ročního HDP. Vláda se snaží do konce r oku setřást tento poměr na 50 procent HDP, a tak manipuluje s místními a státními rozpočty. Letošní státní výdaje tím musí udržet pod úrovní loňských příjmů.
V měnové politice věnují brazilská vláda a centrální banka největší pozornost snižování inflace. V připravované verzi protiinflačního programu je zakotven inflační cíl a cesta, jakou k němu banka dojde, dále povinnosti guvernérů stát ních centrálních bank a navíc omezení dalšího zaměstnání členů bankovních rad, kteří z funkce odešli.
Vláda má v úmyslu navíc silně omezit podíl státem vlastněných bank na domácím finančním trhu. Vloni již zprivatizovala federální Banco Meridional a během letošního roku chce předat do rukou soukromých investorů šestou největší domácí banku BAN ESPA. O zbývajících šesti velkých státních bankách se má rozhodnout do letošního podzimu. Kromě privatizace je může čekat fúze nebo přeměna v rozvojové agentury.
Jeden z velkých problémů, který trápí třetí největší ekonomiku západní polokoule, je odliv investorů. Vláda má proto v úmyslu dobrovolně přijmout doporučení zahraničních bank, aby je udržela na brazilské půdě a časem zvýšila jejich angažo vanost v Brazílii. Z hlediska dalších vnějších vztahů zachovává vláda politiku přijatou během prvního mandátu prezidenta Cardosa, politiku liberalizace obchodu. Podpůrné financování exportu proto zůstane omezeno v rámci podmínek Světové ob chodní organizace. Brazílie se navíc bude snažit vyrovnat výši úrokových sazeb se sazbami zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Brazilský HDP už patrně klesat nebude - za podmínky, že nedojde ke zhoršení vnější hospodářské situace a že se latinsko-americkým zemím podaří posílit stabilní domácí prostředí a nepoleví v reformním úsilí.
Bude lépe
Představitelé MMF, který působí vedle Světové banky v roli hlavního světového finančního četníka, jsou především v posledních dnech nositeli optimismu, pokud se vyjadřují k vývoji ekonomik zasažených v posledních dvou letech nejhorší finanční krizí druhé poloviny tohoto století.
Asie a Tichomoří podle MMF míří k oživení. Fond soudí, že tato část světa, kterou otřásla první vlna finanční krize z léta roku 1997, se octla už na svém ekonomickém dně a může se odrazit. Korea už prý má oživení na dosah. Projekce h ospodářského růstu na letošní rok byla posunuta směrem nahoru právě v případě Koreje a navíc Singapuru, naopak u čtyř zemí sdružených v ASEAN (Indonésie, Thajsko, Malajsie a Filipíny) se čeká mírnější růst, než předpovídal MMF př ed půlrokem.
Všechny ekonomiky by však letos měly zažít zvrat k lepšímu, tudíž k posílení hospodářské dynamiky. Kladný růst HDP by měly konečně vykázat všechny stižené ekonomiky jihovýchodní Asie, s výjimkou Indonésie, která letos očekává nulový růst. Určité zpoždění Indonésie vyvolaly politické a sociální nepokoje, vysvětluje fond. Hospodářský propad v Brazílii se v posledních dvou měsících ukazuje menší, než se očekávalo. Předpoklady MMF, že situace se začátkem letošního března stabi lizovala, se ukazují jako správné.
Světová finanční krize, která naplno propukla s devalvací thajské měny v červnu 1997, by měla být podle prvního zástupce výkonného ředitele MMF Stanleyho Fishera poučením pro budoucnost.
Průběh asijské krize podle něj ukázal, že nezbytnou podmínkou pro zvládnutí nároků globalizace je důraz na ekonomický management založený na otevřenosti a úsilí o hlubší integraci se zbytkem světa, na razantních strukturálních reformách vedouc ích k posílení ekonomiky a tržních sil, které na ni působí. Kritickou otázkou je také síla finančního systému. V případě asijských zemí se jasně potvrdilo, jakou roli hraje takový zásadní strukturální problém, jakým je slabý finanční sektor a špatné řízení jednotlivých firem. Zásadním prvkem při obnově zasažených ekonomik je také rychlost implementace ozdra vných opatření. Podle Fischera je jasný profit z rychlosti provedených strukturálních reforem patrný například v případě Jižní Koreje.
Průběh krize v Thajsku, Indonésii, Koreji, Rusku a Brazílii také dokázal, že problémy byly spojeny s místním systémem více či méně fixního směnného kursu. V případě Mexika, Turecka a Jižní Afriky, tedy zemí, jež byly vystaveny o bdobným finančním tlakům, se podařilo situaci zvládnout mnohem lépe právě díky systému pružného směnného kursu. Nesmírně důležité je i to, aby každá z postižených zemí chápala daný ozdravný program jako své „vlastnictví . Jen tak je mu možno za jistit dostatečně široký politický konsenzus, který je předpokladem úspěšných reforem.
Poučením pro budoucnost by podle Fischera mělo být i to, že keynesiánství je stále živé.
Zatímco v polovině osmdesátých let se na základě zkušeností s úspěšnou restriktivní fiskální politickou v případě Irska a Dánska soudilo, že pouze výdajové škrty jsou ta pravá cesta, nyní je tomu naopak. V zrcadle negativního do padu přehnané restrikce v případě Thajska v červnu 1997 je postiženým ekonomikám naopak ordinována podpora domácí poptávky, která by měla být například v Japonsku či Koreji rozhodujícím motorem ekonomiky.
Nedořešena ovšem zůstává otázka zásadní: Jak zainteresovat soukromý sektor na prevenci a následném případném řešení hospodářských problémů?
