Khaki byznys

Pražské vojenské objekty mají účetní hodnotu 5,25 miliardy, pozemky dvě miliardy

Začátkem devadesátých let se v Bechyni rušilo letiště. „Odešly stovky lidí, což se samozřejmě projevilo negativně ve všech oblastech života,“ říká starosta jihočeského města Jaroslav Matějka. Odcházeli totiž většinou piloti s nadprůměrnými platy a peníze, které ve městě dříve utráceli, pak citelně chyběly živnostníkům. Odchod vojska se projevil i ve školství, jelikož školy jsou financovány na základě počtu žáků, a těch rovněž ubylo. Život s armádou může být ale jako na houpačce. Matějka doufá, že se současná situace ve městě změní k lepšímu. V Bechyni je nyní asi 500 vojáků brigády rychlého nasazení. Ti mají jít sice pryč, ale místo nich má přijít pozemní vojsko. „Zatím mi ovšem nikdo nesdělil kdy a kdo, ale údajně půjde o dva a půl až tři tisíce profesionálů,“ dodal starosta.

Vojáků o třetinu méně.

Česká armáda se dále zmenší a opustí řadu tradičních posádkových měst. Přesný seznam stále není k dispozici. V redukované a redislokované podobě chce vojsko pozvolnějším tempem, než bylo plánováno, dále směřovat k plné profesionalizaci. „Zelená“ transformace nemá jen vojensko-strategický význam. Řada firem napojených na armádu přijde o výdělky, jiným se ale otevírají nové příležitosti. Soukromé subjekty mohou usilovat o opuštěné armádní nemovitosti a ucházet se o zakázky na dodávky služeb formou outsourcingu, který se má v „khaki“ sektoru podstatně rozšířit.
První návrh rozpracované reformy ozbrojených sil na základě nových rozpočtových podmínek představil 10. července nový ministr obrany Miroslav Kostelka. Armáda je nucena reagovat na skutečnost, že už nebude dostávat z rozpočtu finanční prostředky odpovídající 2,2 procenta HDP, ale kvůli škrtům pouze dvěma procentům. Vedení resortu obrany na to reaguje snížením početních stavů o třetinu. Vojsko nebude mít plánovaných 45 tisíc lidí (z toho deset tisíc občanských zaměstnanců), ale pouze 30 tisíc (sedm tisíc občanských zaměstnanců).

Neudržitelný koncept.

Opozice namítá, že starý koncept stejně nebyl udržitelný, ufinancovatelný. „Řídicí a velicí struktura byla jednoznačně předimenzovaná a nabobtnalá. Ministerstvo bylo odděleno od generálního štábu, existovaly mnohé duplicity struktur a celé uspořádání vedlo spíše ke konkurenci a nevýkonnosti,“ vytýká „staré“ reformě stínový ministr obrany za ODS Petr Nečas. Za hrubou chybu například označil plánované budování pěti operačně- taktických velitelství, když soudí, že postačí pouze dvě.
Nová reforma už počítá pouze se dvěma vyššími velitelstvími – v Olomouci a Staré Boleslavi. Doplatí na to Tábor, Vyškov a Čáslav, kde původně měla sídlit ostatní.

Města stále bojují.

Náměstek ministra obrany pro reformu Jan Váňa říká, že inovovaná reforma v některých bodech znamená pouze urychlení plánovaných redislokačních operací, ale v některých případech bylo skutečně nutné soupisku rušených posádek dále rozšířit. „Se změnami už jsme veřejnost začali seznamovat: Za nejdůležitější lze asi označit omezení posádky v Litoměřicích, související se zmenšením ženijního vojska, omezení nebo zrušení Havlíčkova Brodu, zrušení záměru na výstavbu velké posádky v Podbořanech, zrušení záměru na vybudování multiskladu v Dašicích, dočasné utlumení letecké základny v Náměšti nad Oslavou, postupný odchod armády z vrtulníkové základny v Přerově,“ uvádí Váňa. Celkový seznam je ovšem daleko bohatější.
Nic ale ještě není úplně definitivní, jednání stále pokračují a v končené fázi bude vše záviset na penězích. V Táboře, který má zůstat zcela bez vojska (viz reportáž na str. 24), ještě žije naděje, že část vojska ve městě přece jen zůstane. „Existuje stále možnost, že tam zůstane mechanizovaný prapor sídlící v části Klokoty. Závisí to na tom, kolik bude peněz na dobudování základny v Žatci, tak aby se tam vešly všechny tři prapory v rámci brigády, která má vzniknout. Kdyby na třetí prapor peníze nebyly, táborský by zřejmě zůstal na svém místě,“ uvádí Váňa. Dodává, že žatecká lehká mechanizovaná brigáda by měla využívat nedaleký vojenský výcvikový prostor Hradiště, známější pod označením Doupov. Váňa připomíná, že centralizace vojsk a blízkost výcvikového prostoru přináší z dlouhodobého pohledu výhody jak v oblasti ekonomické, tak ve vojensko-strategické.

Balkán na Doupově.

Kritikem případné žatecké „megazákladny“ je právě stínový ministr obrany Petr Nečas. „Nepřipadá mi rozumné opouštět tradiční posádky a sestěhovat všechno na jedno místo. S přemístěním jsou spojeny vysoké počáteční náklady a velká posádka je z vojenského hlediska zranitelnější. Jsem proti těmto gigantickým základnám,“ říká Nečas. Stejně tak má pochybnosti o zachování výcvikového prostoru Doupov. „Nepovažuji za dostatečný argument, když někdo říká, že se tam líbí vojskům NATO, protože tamní krajina jim morfologií připomíná Balkán.“
Zatímco ministerstvo obrany dle jednoznačného vyjádření náměstka Váni počítá s opuštěním jihočeského výcvikového prostoru Boletice a s postupným převodu rozsáhlých pozemků na obce a kraj, Nečas ve svých úvahách Boletice zdaleka neodepisuje. Stejně tak si myslí, že by Tábor měl být stále brán v úvahu jako jedno ze dvou sídel vyššího velitelství. „Pokud by v jihočeském prostoru byla jedna pozemní brigáda s velitelstvím, pak by Boletice měly zůstat.“ Jedním dechem ale Nečas dodává, že jeden až dva výcvikové prostory z dosavadních pěti by měly být zrušeny. Kromě Boletic a Hradiště armáda ještě drží středočeský vojenský újezd Brdy (Jince), který má nadále sloužit dělostřelcům, Libavá u Olomouce, s níž resort obrany počítá pro druhou (moravskou) mechanizovanou brigádu a újezd Březina (takzvané Dědice) u Vyškova, jenž využívá vojenské školství. Celková výměra vojenských újezdů představuje téměř dvě procenta rozlohy České republiky, což reprezentuje úctyhodný nemovitý majetek, o nějž bude nepochybně zájem.

Rozhodne se 13. října.

Publikovaný seznam rušených posádek lze ale stále považovat pouze za názor ministerstva obrany, který ještě musí získat politickou podporu. Definitivní slovo by měla říci vláda na zasedání, které je předběžně plánováno na 13. října. Do té doby je prostor pro lobbování. Část opuštěných nemovitostí bude bezúplatně převedena na města a obce, část bude prodána. Kde je hranice? „Majetek v menších městech by měl jít bezúplatně na obce, lukrativní majetek ve velkých městech by měl projít výběrovým řízením, přičemž je třeba upravit zákon o rozpočtových pravidlech tak, aby se výnos z tohoto prodeje stal příjmem rozpočtové kapitoly ministerstva obrany,“ myslí si místopředseda ODS Petr Nečas. Náměstek Váňa říká, že o tom, co se bude bezúplatně převádět a co prodávat, rozhodne resort obrany a jeho rozhodnutí buď schválí, nebo neschválí vláda. „Zákon mluví o bezúplatném převodu některého vybraného armádního majetku, je to výčtový zákon. Ministerstvo řekne: toto je k dispozici pro bezúplatné předání městům či regionům. Pokud o to nikdo nebude mít zájem, tak to může být odprodáno. Co armáda takto neoznačí, bude odprodávat jako nepotřebný majetek, ostatně jako to dělá už nyní. Vyhlásí veřejnou soutěž a kdo bude mít zájem, do soutěže se přihlásí.“

Pražské perly.

Bezesporu nejlukrativnější nemovitosti vlastní armáda v Praze. Mezi velmi atraktivní budovy, které má vojsko ve svém portfoliu, patří například komplex generálního štábu na Vítězném náměstí v Dejvicích, ministerstvo obrany, které sousedí s Královskou zahradou Pražského hradu, budova historických kasáren na Pohořelci nebo historický ústav na Praze 3. Tím ale seznam zdaleka nekončí. V současné době obývá armáda v Praze na 80 objektů. Jejich evidenční hodnota dosahuje 5,25 miliardy korun, cena pozemků tvoří téměř dvě miliardy. Tržní cena je ale několikanásobně vyšší. Není proto divu, že si developeři i realitní agenti na lukrativní objekty již delší dobu brousí zuby. Vojáci prý zájemce, kteří se na realitním trhu pohybují, nestačí odrážet. Kasárna by se tak v budoucnu mohla změnit v obchodní centra nebo luxusní hotely.

Pentagon stále chceme.

V dubnu letošního roku prohlásil náměstek Váňa, že se armáda do roku 2006 až 2007 postupně zbaví všech pražských objektů a za získané finance si vybuduje v Ruzyni Centrum velení a řízení, označované jako Pentagon CZ. Původní návrh, vypracovaný ještě za ministra Jaroslava Tvrdíka, počítal s tím, že v majetku armády zůstane pouze Ústřední vojenská nemocnice ve Střešovicích a letiště Kbely. Platí to stále i v nových podmínkách? Váňa tvrdí, že plán nadále trvá. „Představoval bych si to tak, že soukromému sektoru dáme určité zadání, v němž sdělíme, jaký je náš cílový požadavek na velikost, technické a bezpečnostní řešení budovy, uvedeme, jaké nemovitosti máme nyní k dispozici, a firmy ať navrhnou technické a finanční řešení. Vycházíme samozřejmě z toho, že hodnota našich nemovitostí je podstatně vyšší, než by stál nový objekt,“ soudí. Vojsko prý může pro „Pentagon“ nabídnou své pozemky, například na letišti ve Kbelích (z něhož se chce armáda přestěhovat na ruzyňské), nebo v prostorách bývalého vojenského gymnázia v Ruzyni. „Nemuseli bychom ale nutně být vlastníky nové budovy, dovedu si rovněž představit model dlouhodobého pronájmu,“ říká Váňa. Náměstek již dříve připustil, že se ministerstvo chce při prodeji majetku spolehnout na vybranou manažerskou firmu, která bude celý prodej řídit. Armáda prý nemá dostatek zkušeností a zároveň nechce přijít zkrátka. Poučena by měla být i z prodeje rozsáhlého komplexu kasáren Jiřího z Poděbrad na Náměstí republiky v Praze 1, který kromě nestandardních podmínek provázely i spory mezi kupujícím a ministerstvem obrany (EURO 19/2002).

Půjdeme do toho.

Prostředníků, kteří by mohli v současné době armádě při prodeji majetku asistovat, je řada. Zájem mají i mezinárodní realitní firmy, které se specializují na analýzy a poradenství v oblasti nemovitostí. „Naše společnost má zájem angažovat se při prodeji armádního majetku. Necháváme to ale na budoucím prodávajícím,“ řekla týdeníku EURO Zdeňka Klapalová, ředitelka společnosti Knight Frank. Podobně se vyjádřil i Jonathan Hallett, partner a výkonný ředitel Cushman & Wakefield Healey & Baker ČR. „Pokud budeme přesvědčeni, že o reality, které jsou na prodej, je na trhu zájem, a že můžeme přinést nějakou přidanou hodnotu, budeme mít zájem se při prodeji angažovat.“ Hallett zdůrazňuje, že poptávka po nabízených nemovitostech bude záviset hlavně na lokalitě a také na možnostech jejich využití.

Vojáci zahýbou trhem.

Realitní odborníci nevylučují, že vzhledem k prodeji armádních budov se na českém trhu mezi developery objeví další hráči. „Pokud se na trh dostanou rozsáhlé a atraktivní příležitosti, očekáváme zájem velkých společností ze zahraničí a možný příchod nových investorů. Zřejmě půjde o investice v takovém objemu, při kterém se dá očekávat spolupráce developerů v České republice již aktivních a zcela nových zahraničních partnerů,“ tvrdí Klapalová. Možné je ale i to, že v tendru uspěje také velmi silná skupina, která již v Česku působí a je schopna takovou transakci financovat a zároveň zajistit restrukturalizaci a komerční zhodnocení daného portfolia. „Mezi tyto společnosti se řadí například AIG Lincoln, konsorcium Flow East a Goldmann Sachs nebo GE Capital Golub,“ dodává Klapalová.
Spekulovat o tom, jakým způsobem se na realitním trhu odrazí rozprodej nepotřebných pražských nemovitostí z portfolia armády, je dnes ještě příliš brzy. Nějaký vliv ale mít určitě bude. „Vytvoří se nové lokality, na trh se uvedou nové kapacity a vůbec celá redislokace takto významného uživatele se na trhu nemovitostí výrazně projeví,“ říká Klapalová. „Soudí, že prodej vojenských nemovitostí bude znamenat výborné příležitosti pro development. Nemusí ale nutně mít dramatický dopad na realitní trh,“ uzavírá Hallett.

Na okraji zájmu.

Ovšem zdaleka ne všechny armádní nemovitosti jsou tak atraktivní jako pražské. V mnohých malých městech a obcích si armáda navíc s předáním dala hodně načas, budovy mezitím zchátraly, a co šlo odnést, bylo rozkradeno. Ze středočeského Kamýku nad Vltavou odešlo ženijní vojsko před jedenácti lety, v roce 1992. Na předání objektů (kasárna, dva autoparky, kulturní dům) obci se ale čekalo několik let. „Vojáci objekty hlídali takovým stylem, že časem bylo téměř všechno rozkradeno,“ říká starosta Petr Halada. Kasárna nakonec získalo ministerstvo vnitra a zřídilo si v nich archiv, autoparky převzala obec v roce 1998, o dva roky později i kulturní dům. Jeden z autoparků se radnici nakonec podařilo pronajmout, v druhém zřídila své vlastní zázemí. Za danajský dar ale považuje starosta kulturní dům, který je dnes v naprosto dezolátním stavu a radnice neví, co s ním. Halada proto doufá, že peníze, které nyní slibuje ministerstvo pro místní rozvoj rušeným posádkovým městům na nové projekty, budou moci získat i města postižená v minulých letech. „Dosavadní pomoc státu se totiž rovná nule,“ smutně bilancuje starosta Kamýku.

Uvařit, vyprat, vyžehlit.

Petr Nečas počítá ve svém návrhu reformy s 24 tisíci profesionálními vojáky a čtyřmi tisíci občanskými zaměstnanci. Zatímco první číslo je o malinko vyšší než ministerské, druhé téměř o polovinu nižší. Rozdíl Nečas vysvětluje zejména větším využitím outsourcingu, vyšší mírou spolupráce s civilním sektorem. „Také vycházím z toho, že lze řadu kapacit v oblasti logistiky, opravárenství a zabezpečení integrovat se Slovenskem,“ říká. Myslí si, že armáda v mnoha případech zbytečně drží lidi a techniku: „Ženijní stroje, stavební stroje, celý sytém zásobování pohonnými hmotami a oblast stravování – to všechno lze po důkladném auditu převést na soukromý sektor.“ Náměstek Váňa ale kontruje, že i ministerstvo počítá s rozšířením spolupráce s podnikateli: „Jde především o zajištění služeb na základnách, třeba v oblasti ubytování, kde soukromé firmy mohou využívat i toho, že vojáci pobírají několikatisícový příplatek na bydlení. Soukromé firmy můžeme využít při čištění, praní a žehlení uniforem, při střežení některých méně citlivých objektů, v oblasti stravování. Taktéž nepočítáme, že budeme mít vlastní profesionální kuchaře. Můžeme využívat i soukromých auditorských a poradenských služeb…“
Na informace tohoto druhu civilní sektor čeká. „Zatím nevíme přesně, co se chystá a jak to bude dál. Ale jsme připraveni pružně zareagovat na jakoukoliv změnu, pokud se například armáda rozhodne zajišťovat stravování formou cateringu,“ říká Miroslav Záruba mladší, spolumajitel firmy Záruba M&K, která je dnes vedle Českomoravské potravinové společnosti druhým centrálním dodavatelem potravin pro armádní kuchyně. Náměstek Váňa ale zároveň upozorňuje, že se to s outsourcingem nesmí přehnat. V této souvislosti je zdrženlivý v oblasti pohonných hmot. „Musíme mít jistotu, že nám je firma schopna službu zabezpečit i při zahraničních vojenských akcích. Když takovou jistotu mít nebudeme, je lepší, abychom si to dělali sami.“

Výdaje na obranu a jejich základní struktura Rok CV SC PHDP K P ON
1999 41,7 41,7 2,27 25 39 36 2000 44,7 43,8 2,35 28 38 34 2001 45,0 42,4 2,10 25 40 35 2002 48,9 44,1 2,23 22 41 37
2003 52,3 46,2 2,17 25 41 34

Vysvětlivky:
CV – celkové výdaje na obranu v mld. Kč
SC – stálé ceny roku 1999 v mld. Kč
PHDP – podíl výdajů na obranu na HDP v %
K – podíl kapitálových výdajů v obranném rozpočtu v %
P – podíl personálních výdajů v obranném rozpočtu v %
ON – podíly neinvestičních výdajů v obranném rozpočtu v % Pramen: stranické dokumenty ODS