Akt nakonec proběhl důstojně, za mírného potlesku zúčastněných. Soše nezkřivili vlas. Měla štěstí, na rozdíl od soch jiných historických postav, které nyní ve světě ve jménu hnutí Black Lives Matter mizejí z veřejných prostranství.
Avšak tím to pro Maory neskončilo.
Chtějí více, stejně jako černoši v jiných částech světa. „Žádáme nové jméno!“ Čtvrté největší novozélandské město Hamilton ležící na břehu řeky Waikato by se mělo nově jmenovat Kirikiriroa (Dlouhý úsek štěrku). Podle jedné z mnoha maorských vesnic, které zde dříve stály.
Novozélandský tisk už zdobí titulky: „Bye Hamilton, hello Kirikiriroa.“ Bude premiérka země, která odsud pochází, uvádět ve svém životopisu nové rodiště?
Stále na okraji
Hrdí bojovníci s kopími v krojích v maorské vesnici Tamaki nedaleko Rotoruy, řidiči kamionů a autobusů, rybáři, farmáři, dělníci na stavbách, ale i deprimovaní ubožáci zmožení levným alkoholem a drogami, rozvalení na dekách na hlavních třídách měst – tak jsme je potkávali.
A to i v Aucklandu, kde leželi třeba na výstavní třídě Queen Street ve stínu 220 metrů vysokého Skytoweru, nebo v přístavu u Princess Wharf. Nešlo si jich nevšimnout. Byli často hluční, nabuzení alkoholem. „Dej cigáro. Nebo dolar,“ obtěžovali.
V Aucklandu, kde žije 1,7 milionu lidí, tvoří Maorové 11 procent obyvatel. Ovšem z osmi set místních bezdomovců, které napočítala organizace The Housing First Collective, tvoří skoro polovinu, přesně 43 procent. Podle prohlášení zástupkyně neziskovky Fiony Hamiltonové jsou za tím „velké strukturální změny a intergenerační traumata“.
Více napoví zpověď bývalého bezdomovce, 19letého bělocha Lyrica Brooklyna, otištěná na stránkách UNICEF. „Matka byla na drogách, prostitutka ve Wellingtonu. V noci mě a bratra vyháněla z bytu. Poprvé jsem spal na ulici, když mi bylo dvanáct. Paradoxně jsem měl jako dítě dvě mámy. U nevlastní maorské jsem pobýval od svých devíti do dvanácti let. Ta se o mě vzorně starala. Byl jsem tam jediný bílý. A poznal jsem tehdy, jak Maorové žijí a proč jsou hlavně oni bezdomovci. Jsou totiž pořád vykořenění, už osm devět generací. Všechna jejich půda byla kdysi prodána a může za to vláda.“
Milion Maorů? už brzy
Předloni na ostrovech Aotearoa (Zemi dlouhého bílého oblaku, které my říkáme Nový Zéland) napočítali už 775 836 Maorů, což znamenalo 16,5 procenta novozélandské populace. Oproti roku 2013, kdy tvořili 14,9 procenta obyvatel, došlo k podstatnému zvýšení podílu. Odhaduje se, že během příštích dvou desetiletí jich bude více než milion.
A s tím, jak maorská populace roste, sílí i její hlas, sebevědomí. Mají větší zastoupení ve stodvacetičlenném parlamentu, v současnosti 29 poslanců a poslankyň. Bohužel však i ve věznicích – Maorové v nich tvoří více než padesát procent osazenstva. A Maorky jednu chvíli dokonce 60 procent.
Na vině jsou podle fóra novozélandského parlamentu přetrvávající sociální a ekonomické nerovnosti. Faktory způsobující neutěšený stav shrnuli do několika bodů: nefungující rodiny, týrání dětí, minimální pokrok ve vzdělání, nadměrné pití alkoholických nápojů a požívání drog, špatný zdravotní stav, předávání kriminálních zvyků.
Není proto divu, že je u nich dvakrát vyšší nezaměstnanost ve srovnání s průměrem země a dožívají se o osm let méně než Pakeha (maorský výraz pro Novozélanďany evropského původu).
K tomu se vyjádřil profesor Toon van Meijl: „Jsou dodnes postiženi sociálními změnami: jen nepatrné množství z nich se stalo příslušníky střední třídy. I přes rostoucí počet uzavřených smíšených manželství je identifikace Maorů stále spojována s chudobou a rasismem.“
Te reo. Jazyk všech
Autobus do maorské vesnice Tamaki vyrážel z Rotoruy, padesátitisícového městečka ležícího na břehu stejnojmenného jezera. „Haere Mai, vítám vás,“ pravil pětasedmdesátiletý řidič, napůl Maor napůl Skot. Načež nás během jízdy začal žoviálně zkoušet z maorského jazyka. Na závěr jízdy přidal rčení: „Whaia te iti kahurangi ki te tuohu koe me he maunga teitei.“ (Buď vytrvalý na cestě za svým cílem, nenech se vyvést z míry překážkami.)
V osmdesátých letech minulého století jazykem te reo hovořilo méně než dvacet procent Maorů. Nebylo divu. Po druhé světové válce byli trestáni, když jej používali.
Mladí byli za jeho používání biti ve školách. Dnes je vše jinak, jazyk zažívá renesanci, stejně jako postavení Maorů ve společnosti. Bezplatné jazykové kurzy jsou obsazené stovkami studentů, chybějí naopak učitelé. Podle organizace Te Puni Kokiri „zájem o maorský jazyk stoupá mezi Novozélanďany, je přijímaný většinou. Nabývá na významu, stejně jako my, Maorové“.
Premiérka země Jacinda Ardernová dala své dceři Neve prostřední jméno, maorské Te Aroha, znamenající „láska“.
Během novozélandského státního svátku pronáší části projevů také v te reo. A Maorové ji oceňují za to, že usiluje o zlepšení vztahů mezi nimi a vládou. Ta se ostatně snaží tu s větším, tu s menším úspěchem odčinit hříchy minulosti. V březnu roku 2004 například spustila Maori TV. Vysílá z Aucklandu a jejím cílem je oživit jazyk a kulturu Maorů.
A stranou už nestojí ani byznys. Google před dvěma lety představil maorskou verzi svého webu, Disney uvedl maorskou verzi filmu Moana, firma Fletcher Building má na všech stavbách cedule s dvojjazyčnými verzemi. „Stále více firem si uvědomuje, že užívání jazyka te reo je pro ně dobré, vyjadřují tak větší sounáležitost se zemí, s její historií, tradicemi,“ řekl listu The Guardian Ngahiwi Apanui výkonný šéf Maorské jazykové komise.
Brána do světa Maorů
Nechyběl příjezd potetovaných bojovníků na kánoi ani válečný tanec haka. Příprava pokrmů před domorodými příbytky, taneční a pěvecké vystoupení, příběhy o existenci bohů a polobohů… Jeden bod programu následoval rychle za druhým.
Maorská vesnice Tamaki patří k nejnavštěvovanějším místům nejen Nového Zélandu. Oprávněně. Turisté zde mají šanci vypravit se proti proudu času, poznat zvyky hrdých původních obyvatel, jejich tradice. Vesnice přitahuje obrovskou pozornost a v hodnocení TripAdvisoru byla označena jako sedmý nejlepší světový zážitek.
A právě zde jsme se od jednoho z vystupujících na závěr naší návštěvy Nového Zélandu dozvěděli další rčení.
Definuje stále sebevědomější vystupování původních obyvatel: „Whaia te Kaua e mate wheke mate ururoa.“ (Nezemři jako pasivní chobotnice, ale statečně jako zuřivý žralok kladivoun.) Haere Ra.
(Na shledanou.)
Problematické soužití Původní polynéské obyvatelstvo Nového Zélandu do jihozápadní Polynésie pravděpodobně dorazilo v několika vlnách před rokem 1300. od 18. století připlouvalo na novozélandské ostrovy stále více Evropanů. Po roce 1840 přišli Maorové o velkou část svého území. Nastal jejich kulturní a demografický úpadek. V roce 1840 byla zástupci britské koruny a maorskými náčelníky ze severního ostrova podepsána Smlouva z Waitangi. ta ustavila britského guvernéra země, uznala maorské vlastnictví země a dala Maorům práva britských poddaných. od konce 19. století se maorská populace opět začala rozvíjet. kulturní obrození ale započalo až v 60. letech 20. století. Podle posledních údajů z roku 2018 žije na Novém Zélandu 775 836 Maorů, což představuje 16,5 procenta tamního obyvatelstva. dalších více než 140 tisíc Maorů žije v austrálii.
Nezemři jako pasivní chobotnice, ale statečně jako zuřivý žralok kladivoun.
O autorovi| Jaroslav Matějka, matejka@mf.cz
