Navzdory všem uskutečnil korejský komunistický režim druhý atomový výbuch
Když 9. října 2006 provedla Severní Korea první jaderný test, psalo se o něm jako o důkazu Bushovy bezmoci, o ztroskotání zahraniční politiky USA, které se dlouhá léta společně s Čínou, Ruskem, Japonskem a Jižní Koreou snaží zabránit vzniku jaderné mocnosti KLDR. Jak v této souvislosti vnímat druhý, a pravděpodobně mnohem úspěšnější jaderný pokus Severní Koreje z minulého pondělí? Jako důkaz bezmoci Baracka Obamy, potažmo celého civilizovaného světa, vůči severokorejským plánům? Tak nějak. Neuplynuly ani dva měsíce od projevu současného amerického prezidenta v Praze, v němž snil o světě bez jaderných zbraní. Těsně před jeho emotivní řečí na Hradčanech odsvištěla z poloostrova Musudan na severovýchodě KLDR raketa dlouhého doletu. To si jen starý a nemocný strýček Kim Čong-il tenkrát trochu zalaškoval. Možná se akce s raketou úplně nepovedla, ale ukázal nám, že je naživu, stále třímá otěže komunistického režimu a dokáže být nebezpečný. Navíc si opětovně ověřil, že si může dovolit i víc. Z neefektivních hrozeb zpřísněnými rezolucemi nebo rozšířením existujících sankcí ze strany OSN Kima zřejmě hlava nerozbolela. Mohl tedy přistoupit k plánu B.
CHTĚJÍ DO KLUBU
„Severní Korea přímo a nezodpovědně provokuje mezinárodní společenství,“ prohlásil Obama poté, co Pchjongjang provedl druhý jaderný test a zároveň zkušebně odpálil několik raket krátkého doletu. Dle něho chování komunistické země zvyšuje napětí a podlamuje stabilitu v severovýchodní Asii. Severokorejský test silně znepokojuje všechny státy, řekl prezident USA.
Vojenskými aktivitami KLDR se cítí nejvíc ohroženo Japonsko a především sousední Jižní Korea. Korejská válka skončila v roce 1953 pouze příměřím (a KLDR tuto dohodu minulý týden vypověděla). Hranici ve Žlutém moři pak vytyčila OSN a námořní incidenty v oblasti jsou časté. Nesouhlas s jaderným testem tentokrát vyjádřily i Rusko a Čína, v níž má Severní Korea dlouhodobě mocného spojence.
Severokorejci se nové americké administrativě důrazně připomněli. Dle japonského politologa Masaa Okonogiho z tokijské Keio University mají totiž severokorejští lídři pocit, že jejich země nepatří mezi priority Obamovy vlády. Dle nich USA bagatelizují význam KLDR a soustřeďují se nyní spíše na vztahy s Íránem, jenž má podobné ambice jako stát ze severu Korejského poloostrova, a překonání finanční krize.
Kim Čong-il prostě žádá o pozornost, a jinak to neumí. „Připomíná to námluvy s pistolí v ruce,“ říká Okonogi. Dodává však, že je to jediný způsob, který Severní Korea ovládá.
„Chtějí být uznáni za jadernou mocnost,“ míní Kim Song-han, profesor mezinárodních vztahů ze soulské Korea University. A domýšlí hypotetickou situaci. Kdyby to Washington, nedej bože, učinil, diktátorský režim by za to rád nabídl USA i přátelskou výpomoc v Afghánistánu. Natolik vůdce Kim touží stát se členem exkluzivního jaderného klubu.
BOJ O NÁSTUPNICTVÍ
Trvalý nátlak na Obamovy USA je určitě jedním ze strategických cílů severokorejského režimu. Dle některých analytiků však měla demonstrace síly z 25. května především upevnit postavení severokorejského vůdce Kim Čong-ila, protože chce zajistit hladký průběh předání moci svému nástupci. Spekulace o Kimově následovníkovi v čele země se pak soustřeďují na jeho nejmladšího syna Kim Čong-una. Pokud převezme otěže, bude už zástupcem třetí generace rodiny, jež ovládá komunistickou Severní Koreu.
V posledních měsících se objevují zprávy o chatrném zdraví současného vládce KLDR, loni v srpnu prý prodělal mrtvici. Brzy poté se také zvýšila asertivita severokorejské zahraniční politiky, která kulminovala nynějším zkušebním jaderným výbuchem.
Ten bude prezentován jako mocný symbol Kimových idejí. Severní Korea se pokusí povzbudit hrdost svých chudých obyvatel tvrzením, že jejich země disponuje obrovskou jadernou, a tudíž i technologickou silou. (V dubnu se vláda holedbala tím, že na oběžnou dráhu vynesla družici dříve než její bohatý jižní soused, který totéž plánuje během letošního roku). Lidé možná zapomenou, že nemají co jíst.
„Úspěšný test je velkou inspirací pro armádu a lid … Přispěje k obraně suverenity země, národa a socialismu,“ prohlásila vláda v Pchjongjangu.
Jaderná zkouška měla dle expertů rovněž předvést vzájemnou harmonii mezi silnými ozbrojenými složkami, bez jejichž podpory se žádná diktatura neobejde, a vládnoucí třídou. „Test je signálem, že Kim Čong-il si přeje dobré vztahy s armádou. Ta je klíčem k nástupnictví,“ je přesvědčen profesor Kim.
TVÁŘÍ V TVÁŘ
Severní Korea zřejmě zatím není schopná miniaturizovat jadernou zbraň, aby z ní mohla být jaderná hlavice. Analytici soudí, že největší vojenskou hrozbu ze strany KLDR představují tisíce děl zamířených na jihokorejský Soul a stovky raket středního doletu, které mohou zasáhnout celé území Jižní Koreje a většinu Japonska.
Přestože se americká i světová pozornost v poslední době posunula směrem k Íránu, Severní Korea v uplynulých několika letech výrazně pokročila ve vývoji jaderných zbraní i prostředků, jež je mohou dopravit na pobřeží jiných států. Provedla už dva nukleární testy, Írán doposud žádný. Před více než deseti lety vypustila KLDR několikastupňovou balistickou raketu, která přeletěla nad největším japonským ostrovem a dopadla daleko do Tichého oceánu. Přitom téměř doletěla k Aljašce.
Jestliže George Bush a šéfka jeho diplomacie Condoleezza Riceová trvali neoblomně na principu, že s nepřáteli se přímá jednání nevedou, Barack Obama by tento status quo mohl změnit – poté, co šestistranná jednání k ničemu nevedla. „Kim Čong-il je zlý … žije ve zcela nereálném světě, jeho režim je vražedný a nelidský. Nemáme však jediný důvod, proč s ním nemluvit,“ napsala někdejší ministryně zahraničí Madeleine Albrightová.
Přímé rozhovory se Severní Koreou asi nezabrání tomu, aby se z KLDR stala plnohodnotná jaderná mocnost. Mohou však vnést do nepřehledné situace alespoň jakousi kontrolu.
BOX:
Severokorejské hrátky s jádrem
Jaderný program buduje KLDR ve spolupráci s bývalým SSSR (později Ruskem) a s Čínou již od padesátých let. Jaderný institut založila v roce 1962, areál několika jaderných provozů v Jongbjonu otevřela v roce 1964. V polovině šedesátých let získala jaderná zařízení i z Rakouska a Francie. V témže období začala pomýšlet na jaderné zbraně, Rusko i Čína však u toho odmítly asistovat. V květnu až červnu 1965 dodal SSSR do KLDR dvoumegawattový
výzkumný jaderný reaktor. Výstavbu prvního pětimegawattového grafitového reaktoru KLDR zahájila dle odhadů asi v září 1980 bez zahraniční spolupráce. V prosinci 1985 se KLDR připojila ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (v lednu 2003 však od ní odstoupila). Pravděpodobně v roce 1992 začal pracovat 200megawattový reaktor v Jongbjonu určený na výrobu materiálů pro jaderné zbraně. V říjnu 1994 Pchjongjang zmrazil civilní jaderný program v rámci dohody, již v Ženevě podepsal s USA výměnou za dodávku dvou lehkovodních jaderných reaktorů k civilním účelům a topné nafty. (Program na dodávku reaktorů byl definitivně ukončen 31. května 2006 kvůli neochotě KLDR spolupracovat.)
V říjnu 2002 Severní Korea pod tlakem důkazů přiznala, že pokračovala mnoho let v tajném programu vývoje jaderných zbraní – nehledě na dohodu z roku 1994. Následně USA, EU, Jižní Korea a Japonsko schválily zastavení dodávek topné nafty KLDR kvůli porušení této dohody.
V srpnu 2003 se uskutečnily první šestistranné rozhovory o jaderném programu KLDR v Pekingu, ale skončily bez zásadních závěrů. V únoru 2005 se svět oficiálně dozvěděl, že Severní Korea má jaderné zbraně – na sebeobranu proti snaze USA izolovat KLDR. Po prvním testu jaderné bomby 9. října 2006 (výbuch o síle jedné kilotuny TNT) Rada bezpečnosti OSN schválila sankce vůči KLDR. Ta to označila za vyhlášení války.
V červenci 2007 Severní Korea uzavřela hlavní jaderný komplex v Jongbjonu. O rok později odstřelem před televizními kamerami zničila tamtéž chladicí věž svého hlavního reaktoru. Již loni v srpnu však Pchjongjang zastavil rozebírání jaderných zbraní. Poté, co USA v říjnu vymazaly KLDR ze seznamu zemí podporujících terorismus, slíbil Kimův režim pokračovat v demontáži. Prosincové šestistranné rozhovory však skončily neúspěchem a letos v dubnu, po vypuštění rakety dlouhého doletu, z nich KLDR odstoupila a zastavila spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii.
Dva dny poté, co KLDR provedla 25. května svůj druhý podzemní jaderný test, ukázaly záběry z amerických špionážních družic známky toho, že Severní Korea obnovila provoz v jaderném komplexu v Jongbjonu.
K výrobě jaderného paliva lze v Jongbjonu využít pětimegawattový reaktor a továrnu na výrobu plutonia. V případě plné funkčnosti může údajně vyrobit palivo pro jednu bombu ročně. Další jaderné elektrárny jsou v Tečchonu a Sinpchu, podzemní zařízení na koncentraci a obohacování uranu v Pakčchonu, Pchjongsanu a Sunčchonu.
KLDR je od druhé poloviny devadesátých let též považována za hlavního exportéra těžké vojenské techniky a raket do zemí třetího světa. Pomocí severokorejské raketové techniky například uskutečnil v květnu 1998 jaderné testy Pákistán. Ve výzbroji měla KLDR v osmdesátých letech sovětské rakety Scud. Na jejich základě začala o deset let později konstruovat vlastní balistické rakety středního doletu Rodong-1 a Rodong-2 a dvoustupňové Tepodong-1 a Tepodong-2.
MAPKA (asi k boxu)!!!
(od Blaho)
