Odsouzením Alexeje Navalného vzkazuje Kreml svým kritikům, co je čeká, když se dají na politiku
Kdo chce psa bít, ten si hůl vždycky najde, praví české přísloví, které přesně vystihuje podstatu toho, co se v půli července stalo ve městě Kirov asi 800 kilometrů od Moskvy. Pětiletého nepodmíněného trestu odnětí svobody se od tamního soudu dočkal zřejmě nejznámější současný oponent režimu Vladimira Putina, právník a bloger Alexej Navalnyj.
Toho trest nijak nezaskočil, vinu ovšem nepřiznal a proces označil za politický.
Navalnyj je mimořádně nepříjemný kritik současné ruské státní moci a mimo jiné i autor známého sloganu označujícího tzv. stranu moci Jednotné Rusko za „bandu podvodníků a zlodějů“. Putinovu režimu je trnem v oku už dlouho, ale protože ruský prezident, který sám sebe rád označuje za stoupence práva, by čistě politické procesy ve své zemi nepřipustil, dělá se to jinak. Najde se nějaká, třeba i hypotetická vina, která se nepohodlnému aktivistovi takříkajíc přišije, a pak už stačí jen patřičně „nezávislý“ soud, do jehož kompetencí státní moc přece zasahovat nemůže… Oponent je odklizen a na jeho osudu se navíc názorně demonstruje, jak může režim naložit s těmi, jimž se vláda v Kremlu nezamlouvá a nenechávají si to pro sebe.
Očernit a odsoudit Podstata obžaloby není příliš důležitá, protože jde o kauzu, v níž má být Alexej Navalnyj, sám s takovou oblibou tepající korupci a rozkrádání, patřičně diskreditován. Přesto se alespoň stručně podívejme, za co byl vlastně Navalnyj odsouzen.
Když se gubernátorem Kirovské oblasti stal nečekaně představitel Svazu pravicových sil Nikita Bělych, přizval si do úřadu jako poradce právě Alexeje Navalného. O pár měsíců později, v březnu 2009, Navalného známý Petr Oficerov založil Vjatskou lesní společnost. Ta uzavřela se státním podnikem Kirovles smlouvu na odběr dřeva. V červenci 2009 odbor státního majetku Kirovské oblasti požádal auditorskou firmu Vjatka-Akademaudit, aby hospodaření Kirovlesu prověřila. Auditor došel k závěru, že smlouva byla z iniciativy Navalného záměrně sepsána nevýhodně pro Kirovles. Navalnyj a Oficerov se tak údajně obohatili o nejméně 16 milionů rublů (necelých deset milionů korun). Proti Navalnému, Oficerovi a Vjačeslavu Opaljovovi, řediteli Kirovlesa, bylo zahájeno trestní řízení. Opaljov už byl koncem loňského roku odsouzen na 11 let nepodmíněně. Stíhání Navalného a Oficera bylo později, po další kontrole hospodaření Kirovlesa, zastaveno. Jenže poté bylo opět obnoveno – zjevně aby posloužilo jako ona příslovečná hůl na štěkajícího psa. Žalobce požadoval pro Navalného a Oficera nečekaně vysoké tresty ve výši šesti a pěti let vězení, soud nakonec udělil tresty o rok kratší.
Oba se ihned odvolali.
Překvapení: zatím na svobodě Pak přišla senzace: přestože se původně oba odsouzenci vrátili do vazby, strávili tam jen jedinou noc. Už nazítří byli oba propuštěni – kupodivu na pokyn státního žalobce, který pro ně předtím požadoval již zmíněné nečekaně tvrdé tresty. Na výrok odvolacího soudu, jenž proběhne nejspíš v září, tak budou čekat na svobodě. Formálně sice tato možnost existuje, ale jak zdůrazňují Navalného právníci, něco takového nepamatují. Ihned se samozřejmě vyrojila řada teorií, proč se tak stalo a kdo tím co sleduje. Navalného stoupenci jsou skálopevně přesvědčeni, že jak o rozsudku, tak i o následném propuštění z vazby se rozhodovalo přímo v Kremlu.
Uváděné důvody se ovšem různí.
Jedna z teorií například praví, že je to důsledek boje o vliv mezi jednotlivými mocenskými klany: v Rusku už se prý zformovala ne snad přímo liberální, ale každopádně pragmatická politická elita, která se domnívá, že lepší je vládnout jen pomocí různých manipulací se společností, nikoli prostřednictvím přímých represí. Putinovi a jeho okolí se pak připisuje snaha zasahovat proti opozici opravdu tvrdě.
Známá ruská analytička Lilija Ševcovová se domnívá, že Putin „stále ještě zkoumá terén a snaží se zjistit, co mu u lidí ještě projde, a co už ne“.
Jako o možném důvodu nečekaného propuštění se mluví také o podzimních volbách moskevského primátora, ve kterých Navalnyj kandiduje. Základní spekulace jsou hned dvě: podle jedné mu bude umožněno se těchto voleb zúčastnit jako blíže nespecifikovaná mina pod primátorským křeslem současné úřadující hlavy moskevské radnice Sergeje Sobjanina, který před časem vystřídal do té doby mimořádně vlivného Jurije Lužkova.
Druhá (a dlužno podotknout pravděpodobnější) konstrukce, kterou zastává řada zahraničních pozorovatelů, naopak počítá s tím, že Navalnyj sice do voleb půjde, ale v souboji s oficiálním kandidátem Sobjaninem třeskutě prohraje. A chystaný odvolací soud sice původní tresty možná sníží, ale Navalnyj i Oficerov, jejichž nečekané propuštění má snížit napětí ve společnosti, do vězení nakonec poputují tak jako tak.
Zajímavé také je, že v Rusku před pár týdny začala platit tzv. ekonomická amnestie. Na jejím základě mělo být původně propuštěno až 14 tisíc podnikatelů odsouzených za méně závažné delikty. Nakonec se jich na svobodu zřejmě dostane sotva polovina, ale především – ani Alexej Navalnyj, ani „Putinův první vězeň“ Michail Chodorkovskij mezi nimi nebudou. Jejich přečiny totiž nejsou ekonomické, nýbrž politické. Opozice v defenzivě Západní skeptici celkem oprávněně soudí, že ruská opozice opět prohrála. Protože po dvojích volbách nedokázala přijít na nic jiného než na pouliční demonstrace, pozice získané za „volební zimy“ na přelomu let 2011 a 2012 už de facto vyklidila. Pokud Navalnyj boj o křeslo moskevského primátora prohraje – a o tomto vývoji není téměř pochyb – bude to pro opozici z ulice a internetu další rána, a to velmi tvrdá…
Alexej Navalnyj přesto hodlá předvolební kampaň vést tak, jako by se nic zvláštního nedělo. Mluví o svém příštím vítězství, i když mu musí být jasné, že triumfu by mohl dosáhnout jedině v případě, o němž bychom právem mohli mluvit jako o zázraku. Všechny ruské volby, nehledě na časté podvody, nerozhodují bdělí stoupenci opozice, ale řadoví občané. A ti se nezajímají o nezávislé zpravodajství na internetu, nýbrž sledují oficiální televizní zpravodajství stanic jako První kanál, Rossija 2, Rossija 24 či soukromá NTV (ta je oficiálně sice nezávislá, ale fakticky posluhující Kremlu). Řadoví Rusové vědí, zejména pokud se jejich každodenní sociální situace nezhoršuje, že ve volbách je třeba hodit hlas tomu, kdo stojí za Vladimirem Putinem. Protože právě on je v prostonárodní představě hlavním a možná jediným garantem dlouholeté relativní ruské prosperity.
Ke kirovskému verdiktu a všemu, co Navalného s největší pravděpodobností ještě čeká, se už vyjádřil i Michail Chodorkovskij. Rozsudek srovnal s tím, co se v Rusku odehrávalo za Stalina, Chruščova či Brežněva – političtí oponenti jsou ocejchováni nálepkou kriminálník. Chodorkovskij jistě ví, o čem mluví. Nabízí se přirozeně srovnání obou mužů, z nichž jeden je už deset let víceméně soukromým vězněm Vladimira Putina a druhý se jím patrně co nevidět stane.
Podobné srovnání vychází ve prospěch Navalného: je to člověk, který se vypracoval zdola a rozhodně na sobě nenese cejch troufalého rozkradače národního majetku z dob divoké ruské kuponové privatizace. Chodorkovskij sám o tom koncem 90. let prohlašoval: „Když to bylo možné, chovali jsme se – jak se u nás v Rusku říká – jako loupežníci na hlavní silnici. Jakmile to ale zákony znemožnily, začali jsme se chovat tak, aby se z mého Jukosu stala nejtransparentnější firma současného Ruska.“ Což je možná pravda, ale Chodorkovskému to nakonec nebylo nic platné. Protože měl příliš výrazné politické ambice a ucházel se o prezidentský post ve volbách roku 2004, skončil ve vězení, ve kterém sedí už deset let.
Alexej Navalnyj naopak pověst bohatce, který zbytek národa jednoduše okradl, rozhodně nemá, což je pro jeho příští politické vyhlídky jistě cenná deviza. Ostatně on sám přímo v kirovské soudní síni prohlásil: „Jestli si někdo myslí, že svou činnost po tomto procesu zastavíme, mýlí se. Prohlašuji, že já a moji kolegové uděláme vše pro to, abychom zničili feudální zřízení, které se v této zemi buduje.“ Pevně doufejme, že to myslí vážně, i když realizovat podobný záměr v současném Rusku bude nesmírně těžké. l
Příliš hlasitý kritik Alexej Navalnyj se narodil roku 1976 ve vojenském městečku Butyň v Moskevské oblasti. Vystudoval práva a především díky svému velmi populárnímu blogu se postupně stal známým nesmlouvavým kritikem Putinova režimu. Přestože profesionální kariéru zahajoval jako člen rady ředitelů letecké společnosti Aeroflot, postupně se přeorientoval na dráhu nezávislého právníka. Znám je především svým bojem proti korupci – konkrétně ve stavbě silnic a v oblasti bytového hospodářství, kde se už tradičně za pomoci nejrůznějších úplatkářských schémat ročně ztrácejí miliardy rublů. Jeho pověst protirežimního bojovníka získala na síle především během velkých protestních akcích po parlamentních volbách v prosinci 2011 a po volbách prezidentských v březnu loňského roku. Tehdy začalo být Navalného hodně slyšet a vidět i přesto, že cestu do rozhodujících ruských médií, především do televizí, má uzavřenou. V současné době je kandidátem pro volby do úřadu moskevského primátora, které se konají 8. září. (lid) l
Obžaloba není důležitá, protože jde o kauzu, v níž má být Alexej Navalnyj, sám s takovou oblibou tepající korupci a rozkrádání, patřičně diskreditován.
O autorovi| Libor Dvořák, Český rozhlas Plus
