Hudební vědec byl označen za „kverulantského stěžovatele a vyhozen
V českých vědeckých ústavech rozhodně dnes nepanuje gentlemanská atmosféra. Pomlouvání, intrikaření a potírání kritiků zřejmě patří mezi základní dovednosti mnohých funkcionářů Akademie věd a jejích ústavů. Kromě řady již dříve zveřejněných příp adů (EURO 44/1999) to dokumentuje i hodinová výpověď nepohodlného Marka Fraňka z Ústavu pro hudební vědu AV ČR. Okamžité zrušení pracovního poměru evokuje, že člověk jím postižený vykradl celý ústav a svědky činu surově zbil. Marek Franěk však nezcizil ani notu. Dovolil si ale otevřeně kritizovat práci ředitele Ivana Vojtěcha. Fraňkův případ dokládá nejen likvidování kritiků, ale též nerespektování stanov Akademie věd a svévolné nakládání s prostředky státního rozpočtu, které ne jvyšší akademičtí funkcionáři kryjí.
Krátká historie konfliktu.
Franěk v Ústavu pro hudební vědu pracoval osmnáct let a zkoumal psychologické dopady hudby. Publikoval v zahraničních časopisech, byl zván na konference, na projekty získal několik grantů (poslední byl na výzkum paměti pro tempo) a mohl se vykázat mezinárodní spoluprací.
Na konci loňského roku se stal novým ředitelem ústavu Ivan Vojtěch, který po několika měsících rozhodl, že experimentálnímu výzkumu živého zvuku se ústav již nadále nebude věnovat a bude se profilovat coby hudebně historický. Zrušil Fraňkovi psychoakustickou laboratoř a odebral mu počítač. Franěk popsal, jak zabavování probíhalo: „Když jsem se 31. května vrátil do ústavu ze schůze oborové rady Grantové agentury AV ČR, kde jsem byl právě zvolen místopředsedou, tak mě ředitel společně s členy vedení dr. Evou Hennigovou a doc. Tomislavem Volkem přinutili, abych na místě odevzdal počítač, který má sloužit k psychoakustickým pokusům. Ředitel mi neumožnil ani zkopírovat si experimentální data, zvukové soubory určené k akustické analýze a další soubory, které na počítači jsou. Ivan Vojtěch při této „reorganizaci zcela ignoroval, že ústav získal ze státního rozpočtu prostředky na základě pro jektu, který s experimentálním výzkumem živého zvuku počítal. Výzkumný záměr, který je uložený na Radě vlády pro výzkum a vývoj, to jednoznačně dokazuje.
Tento dokument je přístupný na internetu a jako jednu ze dvou částí výzkumného úkolu uvádí: „Analýza časových a výškových parametrů hudební interpretace se specifickým zaměřením na psychologický výzkum mechanismů paměti pro tempo a na aku stickou analýzu vokálního projevu Romů. Ředitel Vojtěch tedy čerpá finanční prostředky ze státní kasy v rozporu s projektem, na který byly přiděleny.
Navíc součástí pracovní smlouvy doktora Fraňka byl i program vědecké práce na letošní rok, kde mu ředitel ústavu mimo jiné stanovil: „Výzkum paměti pro tempo. Akustická analýza jednohlasého projevu. Transkulturální výzkum základních podmínek vnímán í tonality. Když se Franěk začal bránit a na svého nadřízeného si stěžovat na vedení Akademie věd, přišly dvě důtky a okamžitá výpověď. Člen vedení Vilém Herold, do jehož kompetence Ústav pro hudební vědu spadá, odmítl vyhození Fraňka komentov at. „Ústavy akademie mají právní subjektivitu. Tedy rozhodnutí o zrušení pracovního poměru dělá jeho ředitel a Akademická rada to nemůže posuzovat, řekl Herold.
Pohrdání pravidly Akademie věd.
Větší finanční částky na nákup přístrojového vybavení se v Akademii věd rozdělují na základě výběrového řízení. Ústav pro hudební vědu z prostředků roku 1998 takto získal čtvrt milionu korun na nákup internetovéh o serveru a softwaru sloužícího k provozu bibliografické databáze. Záměrem bylo zpřístupnit na internetu databázi veškeré muzikologické knižní a časopisecké produkce. Projekt připravil právě Franěk.
Celá databáze již byla připravená a jednotlivé položky přepsané do počítače. Stačilo databázi umístit na server a zpřístupnit. Jenže ředitel Vojtěch rozhodl, že žádný server nekoupí a požádal Akademii věd, aby mohl peníze použít k jiným nákupům. „Záměr na vytvoření databáze nebyl nikdy projednán ani schválen. A my nyní potřebujeme počítače a videotec hniku s velkými obrazovkami, říká ředitel Vojtěch. Proč Akademie věd dala v konkursu na zprovoznění databáze čtvrt milionu korun, když podle něj celý projekt nebyl nikdy projednán ani schválen, vysvětlit neumí.
Vyhozený Franěk ještě upozorňuje, že v rozporu se stanovami Akademie věd jsou noví vědečtí pracovníci do Ústavu pro hudební vědu přijímáni bez výběrového řízení a neprocházejí atestací. „Vědeckou tajemnicí se stala žena, která nemá žádné vědec ké zkušenosti. Byla přijata bez výběrového řízení a na plný úvazek dělá práci, kterou jsem já sám kdysi vykonával ještě s funkcí zástupce ředitele a badatelskou a pedagogickou činností dohromady, říká Franěk. V tomto jediném pří padě předseda Akademie věd Rudolf Zahradník přiznal, že ředitel Vojtěch porušil stanovy Akademie věd a doporučení Akademické rady.
Normalizační slovník.
Franěk na jednotlivé problémy upozornil několika písemnými stížnostmi k vedení Akademie věd. Na jejich projednání ale nebyl nikdy přizván. Podle tvrzení dalšího vědce ústavu Milana Pospíšila, který byl na jednáních přítomen, pr ávě tam padl jako návrh řešení nápad Fraňka propustit, a tím se zbavit kritika rušícího klid. „Návrh na odstranění Fraňka dal přímo předseda Akademie věd Rudolf Zahradník, řekl Pospíšil na tiskové konferenci v Parlamentu. Z písemných zdův odnění důtek a výpovědi z pera ředitele Vojtěcha dýchá normalizační slovník. Například po diskusi na interním semináři, kde se zúčastnění ostře kritizovali, ale fyzicky nijak nenapadali, Vojtěch udělil Fraňkovi první důtku za „hrubé a agre sivní jednání spojené s dezinformacemi, kterým zasáhl do diskuse ústavního semináře . Ve výpovědi zase uvádí, že mu „ztěžuje výkon funkce kverulantským stěžovatelstvím . V dopise psaném v červnu uvedl na závěr: „Říkám rovnou, že podobným s těžovatelstvím se nehodlám napříště zabývat. V závěrečném zdůvodnění okamžitého zrušení pracovního poměru ředitel Vojtěch napsal, že výpověď Fraňkovi dává „v zájmu dělnosti ústavního organismu a úkolů, které v současnosti před ústavem sto jí .
Zahradník nespěchá.
Předseda Akademie věd Zahradník Fraňkovi na jeho stížnost odepsal až po třech a půl měsíce v době, kdy byl hudební vědec ze své práce již vyhozen. Zahradník to samozřejmě věděl a nabídl Fraňkovi, že může spor řešit soud ní cestou. Pomocí účelově zkreslených vět se předseda Akademie rozhodl praxi ředitele Vojtěcha krýt. „Akademická rada AV ČR podpořila názor profesora Ivana Vojtěcha, že ústav má své badatelské těžiště v oborech hudebně-historických a že nemá d ostatečné podmínky pro řešení celoevropských bibliografických servisů ani pro kognitivní pěstění psychofyziologie v širším měřítku, napsal Zahradník. Ve své odpovědi zcela ignoroval skutečnost, že Ústav pro hudební vědu dostal od státu peníze i na projekty systematické muzikologie a hudební psychologie a že peníze na projekt bibliografické databáze byly přiděleny v konkursu na Akademii věd.
