České předsednictví EU nebylo natolik špatné, říká šéf Friends of Europe
Generální sekretář „myšlenkového trustu“ Friends of Europe Giles Merritt v sobě nezapře bývalého novináře. Při rozhovorech se totiž obvykle začne ptát jako první. Nezdá se však, že by tím chtěl získat krátkodobou taktickou převahu. Jen se rád dozví nějaký zajímavý „evropský drb“. Při rozhovoru s českým novinářem ho pochopitelně zajímala situace v Česku: „Jak to vypadá? Bude příští summit ještě na konci českého předsednictví EU, nebo se kvůli Klausovi opravdu přesune až na červenec?“
EURO: Také si myslíte, že je třeba se bát Václava Klause? MERRITT: Ani ne. Dle mě není nijak zvlášť nebezpečný. Je to velice zkušený politik a nemyslím si, že by zašel natolik daleko, aby zneužil předsednictví ke sdělení světu toho, co už řekl tisíckrát předtím. Vnímám to tak, že nápad odsunout váš poslední summit pod švédské předsednictví EU až příliš nahrává kritikům, kteří tvrdí, že to české bylo rozpačité nebo nebezpečné pro unii. Nemyslím si, že by takové hodnocení bylo oprávněné. Dle mě nebylo české předsednictví EU natolik špatné, jak najednou všichni tvrdí. Nešťastná ztráta parlamentní většiny sice překazila Topolánkovi pokus připsat si významnější podíl na protikrizové politice, ale každodenní evropský byznys, technickou agendu, zvládli Češi poměrně dobře. Neslyšel jsem žádnou závažnější stížnost, že by Češi něco pokazili. Šlo to tak dobře, jak jen mohlo jít – za situace, kdy Evropa nemá jasnou perspektivu.
EURO: Co čekat od hektické druhé poloviny roku 2009? Jaká je vaše prognóza?
MERRITT: Netušíme, co se stane s Lisabonskou smlouvou. Nevíme, jak to bude s předsednictvím. Nevíme, kdo vyjde z červnových voleb do Evropského parlamentu jako vítěz a kdo jako poražený. Nebo přesněji řečeno, kdo bude relativní vítěz a kdo relativně poražený. Pokud k volbám přijde, jak se zdá, velmi málo voličů, budou totiž v podstatě poražení úplně všichni.
Zdá se mi však, že pro Evropskou unii se sedmadvaceti členy je stav, kdy netuší, co bude, úplně normální. A je to v pořádku. Nemáme se čeho bát. Takové tlaky a protitlaky jsou v demokratické společnosti úplně normální.
Horší je, že neznáme institucionální uspořádání EU. Nevíme, dle jaké smlouvy se budeme řídit. Zda dle Nice, nebo jestli se stane zázrak a projde Lisabon… Co se však týká irských voličů, začínám být o trochu větším optimistou. Průzkumy ukazují, že Lisabonská smlouva by mohla být napodruhé schválena. To je pro mne pozitivní signál. Jsem totiž přesvědčen, že nejlepší cestou z krize je řešení na celoevropské úrovni. Může se však ukázat, že irský odpor vůči Lisabonu a evropským volbám je ve skutečnosti protestem proti současné ekonomické situaci, tedy krizi.
Ptal jste se mě, mám-li představu, co se v druhém půlroce stane. Odpověď zní: nemám. Pouštět se teď do prognóz by nebylo moc moudré. Nevíme, jestli další Evropskou komisi (EK) povede opět José Manuel Barroso, nebo někdo jiný. Socialisté v Evropském parlamentu (EP) již dali najevo, že pokud v eurovolbách uspějí, pak postaví svého protikandidáta. Uvidíme.
EURO: Jaké jsou dle vás šance současného předsedy Evropské komise Barrosa na znovuzvolení? Soudě dle vašich komentářů v novinách, nejste žádným jeho vášnivým fanouškem.
MERRITT: Jeho šance jsou velmi vysoké. Máte však pravdu. Mám k tomuhle řešení výhrady. Za prvé si nemyslím, že by Barroso byl jednoznačný, nepostradatelný lídr, jak všichni doufali. Po jeho příchodu do Bruselu jsem si myslel, že dá EK do pořádku, že ji vyčistí po skandálu se Santerovou komisí… Popravdě řečeno, ani ona, ani Prodiho komise neodváděly žádnou úžasnou práci. Barroso však zklamal.
Být předsedou Evropské komise není jednoduchá práce. Bohužel se mi čím dál tím víc zdá, že se z EK stal jen jakýsi sekretariát, který zcela rezignoval na svou výkonnou úlohu. Přestože nám Barroso předvedl své charisma, role EK upadá. V počátcích krize byl každý zvědavý, co Brusel podnikne. A teď se každý ptá: Proč Evropská komise nic neudělala? Můžete namítnout, že EK nakonec přijala celou řadu doporučení a nařízení. Z politického hlediska – a EK se týká politiky – však žádné kroky neprovedla. Pro veřejnost tu EK v době velké krize nebyla. A to je velmi vážná chyba. I proto si nemyslím, že by znovujmenování José Manuela Barrosa bylo nejlepším řešením. Měl by přijít někdo jiný.
Mé další výhrady se týkají demokracie. Nemyslím si, že by byl dobrý nápad mít v čele EK deset let někoho, kdo nebyl nikým zvolen. Kdo byl jmenován jen proto, že se v Evropě nenašel nikdo jiný. To je úplně neuvěřitelné. Jde o ukázku mezivládní setrvačnosti, příklad toho, jak vysoce postavení byrokraté z pohodlnosti raději nechají ve funkci někoho, kdo jim neškodí, než aby hledali někoho lepšího. Je to špatné jak z hlediska image, tak z praktických důvodů. Předseda EK by měl život spíš znepříjemňovat. Neměl by si tolik všímat politiků. Měl by lidem přímo říkat, co by měly vlády dělat a proč. Stejně jako to dělal v osmdesátých letech Jacques Delors (předseda EK v letech 1985 až 1989, Francouz - pozn. red.). Evropská komise měla tehdy větší autoritu a důvěru lidí než nyní. I proto bylo méně euroskepticismu než teď. A situace se nelepší. Počet voličů v evropských volbách stále klesá. Z průzkumů víme, že mnoho lidí nepůjde letos v červnu volit, protože si myslí, že jejich hlas nemůže nic ovlivnit. Klesá i důvěra v EK a EP. A za této situace chtějí dosadit do čela EK na dalších pět let člověka, jako je Barroso? Bez jakéhokoli demokratického výběru? Nebudu se divit, budou-li to občané považovat za podvod. Jde to proti všem cílům prosazovaným EU.
EURO: Máte nějaká jména? Kdo by byl lepší než Barroso?
MERRITT: Přál bych si, aby existovalo politické klima, v němž by se mohla objevovat další jména. Realita je však jiná. O agendě rozhodují výhradně vysoce postavení úředníci členských vlád. Není divu, že se v této atmosféře žádná nová zajímavá jména velmi dlouho neobjevují.
Dle mě by byl velmi dobrým předsedou Evropské komise třeba Peter Sutherland (Ir, řadový eurokomisař v osmdesátých letech - pozn. red.). Zablokovala ho Francie. Nebo bývalý belgický premiér Jean-Luc Dehaene. Toho zablokovali Britové. Jsou i další jména, která bych si dovedl představit – i z řad bývalých premiérů. Praxi, dle níž abyste se stal předsedou EK, musíte být součástí klanu bývalých premiérů, považuji za zcela absurdní.
Jsem velmi zvědavý, jestli se dánský expremiér Poul Nyrup Rasmussen, socialista, rozhodne jít proti Barrosovi. Nebo švédský expremiér Carl Bildt. Co ten by nabídl? A další expremiér, Ital Giuliano Amato. Jeho kariéra je sice momentálně v sestupné fázi, ale mohl by být zajímavý. I bývalý šéf španělské vlády José María Aznar by určitě měl co říct. Řek Costas Simitis, také expremiér – proč ne? Ti všichni by se mohli o post předsedy utkat. Je velká ostuda, že to dle všeho nenastane.
EURO: Co říkáte výkonu českého eurokomisaře Vladimíra Špidly? I on možná zůstane v Bruselu dalších pět let. Po pádu Topolánkovy vlády totiž významně vzrostly jeho šance na znovuzvolení. MERRITT: Neslyšel jsem žádnou významnější kritiku. Dělá svou práci dobře, je kompetentní. Obecně řečeno, nejsem příznivcem obnovování mandátu – pět let každému bohatě stačí. Desetiletý mandát je moc. Vše se stává příliš automatické. Potřebujeme v politických špičkách novou krev.
EURO: Souhlasíte s tím, aby bývalí eurokomisaři dostávali tři roky od odchodu z Bruselu „zlaté padáky“? MERRITT: Jsem zásadně proti. U lidí, kteří chtějí pracovat pro EK, bych mnohem raději viděl jinou motivaci než finanční. Třeba přesvědčení. Obrovské platy a benefity vyšších eurobyrokratů mohou odpudit schopné lidi, kteří by mohli pro EK pracovat na nižších postech.
EURO: Český prezident Klaus v projevu v Evropském parlamentu prohlásil, že krizi nezavinil volný trh, ale politická manipulace s ním. Souhlasíte s tím? MERRITT: Na to, že to řekl Klaus, v tom vidím nedostatek konspirace. Ale vážně. Přišli jsme do krize, jako bychom byli náměsíční. Ministři financí z celého světa chtěli uspokojit voliče a jejich ekonomické a sociální touhy a říkali jim, co chtěli slyšet. Nikdo neměl zájem ohrozit tuhle darebnou dohodu, proto šlo všechno dobře. V podstatě šlo všechno dobře, nebyl to jen nějaký kapitalistický piknik pro skupinku vyvolených. Jen se podívejte na Českou republiku, byl jsem tam na počátku roku 1990. Praha tehdy byla městem duchů a podívejte se teď. Podívejte se na Čínu. Podívejte se po světě, miliardy lidí přestaly žít mizerný život – tedy ne, že by to nemohlo být ještě lepší. Nikdo si nepřipouštěl, že by mohly přijít horší časy. Varování se objevovala jen ojediněle a nikdo je nebral vážně. A teď to najednou všichni vědí. My, Britové, sice máme londýnskou City, ale jsem si stoprocentně jistý, že lidé mé generace, kteří řídili banky, neměli ani tušení, co ti mladí chytří finančníci kolem třicítky ve skutečnosti dělají. Zkrachovala banka Barings, staly se i další průšvihy. Rozumově jsme tušili, že to není udržitelné, ale prakticky nikdo nic nedělal. Existovala spousta otázek, nikdo však na ně neuměl odpovědět. Teď dává odpověď krize.
EURO: Co říkáte regulaci finančních trhů, kterou se nyní pokouší zavádět Evropská komise? Dohled nad fondy rizikového kapitálu, ratingovými agenturami a tak dále. MERRITT: To, že EK postupuje dle závěrů Larosierovy expertní skupiny, je úplně v pořádku. Ve skutečnosti to však neřeší všechny otázky, které se za krize vynořily. Značně mě například zajímá, budou-li zrušeny daňové ráje, o čemž se stále jedná. Mnoho těchto oblastí provozují velké a vlivné státy. Mají je USA, Velká Británie, Nizozemsko, Lucembursko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko. Zatím nevidím žádné náznaky dohody. Všichni se koncentrují spíš na řešení mnohem viditelnějších problémů – jak udržet ekonomiku v chodu. Evropská komise dost uhýbá před politickou odpovědností, protože všechno deleguje na tým expertů, který nemá politicky co ztratit. Proč nevsadí vlastní politický kapitál? Abych to shrnul. Rozhodně nemohu říct, že by EK byla průkopníkem v budování nové globální finanční architektury.
EURO: Co si myslíte o vstupu států střední a východní Evropy do eurozóny? Je to dobrý nápad? MERRITT: Stále nevím, co si o tom myslet. Co by se dělo za krize? Utlumilo by členství v eurozóně ekonomické potíže jednoho z členů, nebo by naopak nastala jejich eskalace a rozšíření? To lze obtížné odhadnout. Každopádně však musíme udělat vše pro to, aby nové členské státy EU z bývalého komunistického bloku nespadly nazpět – aby nepřišly o všechno, čeho za posledních patnáct let dosáhly. To by totiž mělo negativní důsledky i pro evropskou ekonomiku a EU. Na konci tohoto roku snad budeme konečně schopni říct, jak se dostat z krize. Měly by se v té době některé nové členské státy začít chystat na přijetí eura? Měly by začít zavádět správnou úroveň fiskální disciplíny? Nemám odpověď. Určitě by však nebylo dobré je držet v nějaké druhořadé skupině – jako pacienty čekající na operaci. Rozšíření eurozóny musí zůstat jedním z hlavních témat politiky EU.
EURO: Jak vnímáte projekt Nabucco? Česká vláda mu přikládá velký význam. Například eurokomisař pro energetiku Andris Piebalgs však tvrdí, že Nabucco Evropu nespasí. MERRITT: Nejsem expert na plynovody. Mohu k tomu říct jen to, že nechápu, proč se všechny problémy s plynem, ropou, energetickou bezpečností neřeší komplexně. Proč se nesvolá nějaký velký „pipeline summit“, jehož se zúčastní všichni včetně Rusů, Ukrajinců, Turků a zástupců střední Asie? Proč to EU, která má k dispozici takový dokonalý sofistikovaný nadnárodní politicko-ekonomický stroj, nevyřeší?
*
BOX
Giles Merritt**
Původem Brit. Generální tajemník bruselského think-tanku Friends of Europe a šéfredaktor časopisu Europe’s World. Giles Merritt se evropskou problematikou zabývá od roku 1978. Začínal jako novinář. V roce 1968 nastoupil do Financial Times a postupně vystřídal zpravodajské posty v Paříži, Dublinu a Bruselu. V roce 1984 přestoupil do International Herald Tribune a stal se z něho komentátor evropské politiky a ekonomiky. Píše i knihy. V roce 1982 vydal studii o nezaměstnanosti v průmyslových zemích World Out of Work. V roce 1991 pak pojednání o východní Evropě a Rusku po pádu komunismu Eastern Europe & the USSR: The Challenge of Freedom. Organizaci Friends of Europe, která se snaží „zprostředkovávat neutrální debaty o evropských tématech“, založil v roce 1989.
