Proč se Nečasův kabinet dostal do křížku s Pražským hradem? V posledních měsících už si veřejnost pomalu zvykla, že vládní koalici stíhá jedna aféra za druhou. A když se zrovna pár týdnů žádný nový skandál neobjevil, vložil se do hry prezident, aby Nečasově partičce vytknul, že neumí vládnout.
Foto: Profimedia
Když na konci loňského roku hrozila roztržka kvůli kauze dnes již bývalého ministra životního prostředí a místopředsedy ODS Pavla Drobila přerůst v otevřenou koaliční krizi, Petr Nečas a další klíčoví politici současné vlády se zaklínali reformami. A hlavně tou důchodovou. Poté, co se koaliční strany dohodly na základních obrysech, Nečas se dokonce zaradoval, že byl splněn základní „smysl existence této vlády“.
Václav Klaus tvrdí, že reforma penzí nebyla prodiskutována a hlavně by se vůbec neměla spojovat se zvýšením daně z přidané hodnoty. Navrhuje přitom cosi jako rovný minimální důchod s tím, že by se každý měl postarat sám o sebe. Že ze strany Hradu nejde jen o řečnické cvičení, naznačuje prezidentova pravá ruka Ladislav Jakl. Hlavě státu doporučí příslušné reformní zákony vetovat. Nejde tedy o nic menšího, než o následující vzkaz: Milá vládo, buď budete hrát podle mých not, nebo to můžete rovnou zabalit.
Nečas dobře ví, o co se hraje, a minulý týden mu nezbylo než se hlavě státu postavit. „Návrhy typu minimálního rovného důchodu jsou sice ideově zajímavé, dnes ovšem politicky zcela neprůchodné,“ vzkázal Nečas na Pražský hrad.
Prezident říká jen to, čemu léta věří
Klaus samozřejmě z hlediska ústavy nemá dost sil, aby reformě zabránil, protože koalice se svými 118 hlasy jeho veto vždy přehlasuje. Jenže zdejší strany na prezidentovo slovo slyší, což předvedly jako první Věci veřejné, které přišly hned s několika návrhy, jak změnit původní dohodu.
V souvislosti s prezidentovou kritikou se objevila nejen v médiích, ale i mezi samotnými politiky řada spekulací ohledně možných Klausových postranních úmyslů. Nejčastěji vycházely ze zjevného rozporu mezi prezidentovým postojem k vládě na konci loňského roku a teď. V prosinci po Drobilově kauze dělal všechno pro to, aby koaličníky usmířil, což se mu skutečně podařilo. Rovněž například v novoročním projevu nešetřil chválou na Petra Nečase, který konec konců vždy patřil ke Klausovým oblíbencům.
Jako nejpravděpodobnější se jeví Klausova snaha více ovlivnit (a možná tak trochu ovládnout) „svoji“ ODS a s ní vládu, přičemž používá osvědčené metody cukru a biče. V prosinci Nečasovi dokázal, že bez podpory prezidenta se v nejvyšším patru politiky neudrží. Dnes se Klaus prostě jen chytil významného tématu a lze věřit, že „pouze“ říká svůj autentický, po léta zastávaný názor na důchodovou reformu. Políček vládě je tak nepřímým důsledkem, byť velmi důležitým.
Opět premiérem?
Klaus minulý týden při představení další z řady bilančních knih Rok osmý také zopakoval, že se po vypršení prezidentského mandátu – tedy už za dva roky – nehodlá stahovat z veřejného života. Co si pod tím představit? Prezidentem už potřetí být nemůže, a že by se spokojil s občasnými články či rozhovory v novinách? Tomu nevěří (a nechtějí věřit) Klausovi skalní příznivci v rámci ODS. Podle některých informací se uvažuje nejen o Klausově návratu do nějaké čestné funkce u občanských demokratů, ale dokonce by prý mohl být řádným stranickým šéfem. Připomeňme, že Klausovi bude v době vypršení mandátu 72 let, takže čistě hypoteticky by se mohl stát ještě premiérem v letech 2014–2018 a zůstat tak ve vrcholné politické funkci až do svých 77 let.
Tomu stojí v cestě dva faktory – Klaus je sice v části ODS velmi oblíben, je však otázka, zda by na stranickém kongresu tito klausovci dokázali svého guru protlačit. Za druhé i mnozí z těch občanských demokratů, kteří na Klause jinak nedají dopustit, nemají potřebu mít jej rovnou v čele strany. Důvod je prostý – ve straně už za ta léta, co Klaus odešel, byly vybudované jiné struktury a vztahy, které by Klaus měl tendenci rušit, respektive vytvářet nové.
Ať už jsou Klausovy pohnutky jakékoli, jedno je jisté a věděl to už před mnoha lety bývalý ministr privatizace Tomáš Ježek, když prohlásil: „Jako je tygr ustrojenej, že má pruhy a nežere ředkvičky, tak Klaus je ustrojenej tak, že musí dominovat.“
