Původním zdrojem informace o tom, že se severokorejský diktátor Kim Čong-un zotavuje po náročné operaci srdce byl japonský časopis Shukan Gendai, který se odvolával na „nejmenovaného člena Kimova lékařského týmu“.
Od té doby se hlavně spekuluje a zatímco Severní Korea informaci vehementně popírá, v tisku začala žít vlastním životem. Média už dokonce začala spekulovat o tom, kdo diktátora v čele KLDR vystřídá, což prý může být problém, jelikož do čela Severní Koreje může dle ideologie Ču-čche dosednout pouze někdo z dynastie Kimů a Kim Čong-un potomky zatím nemá.
Před přehnaným očekáváním ze zpráv, které se objevují v médiích, varuje dlouholetý expert americké CIA a někdejší ředitel divize této americké tajné služby pro oblast Koreje Bruce Klingner. Klingnerova komentáře, který napsal původně pro NationalInterest si všímá například izraelský Jerusalem Post.
Podle Klingnera připomíná současné „běsnění médií“ kolem Kimova údajného odchodu ze světa a z politiky, dětskou hru na tichou poštu, kdy se původní zpráva tak, jak je interpretována a předávána znovu a znovu v lehce pozměněné podobě stále více rozmělňuje a odklání se od svého originálního významu.
Původním významem zprávy bylo podle Klingnera pouze to, že se severokorejský diktátor zotavuje z operace srdce. Zpráva se ovšem posléze rozvinula v mediální výstupy pojednávající o Kimově kritickém stavu a mozkové smrti.
Klingner také uvádí, že v průběhu historie se zpráv buď o upadajícím zdraví či přímo smrti některého z Kimů objevila řada. Podle Klingnera bychom k současné zprávě o zesnutí Kima měli být obezřetní i proto, že informace o diktátorově skonu odmítla například i Jižní Korea s tím, že v hlavním městě KLDR Pchjongjangu neprobíhá žádná nezvyklá aktivita.
Zvěsti o Kimových zdravotních problémech ale zcela odmítnout nelze, píše Klingner a poukazuje na to, že se diktátor neúčastnil důležitých oslav 15. dubna, kdy se narodil jeho praotec Kim Ir-sen (zakladatel dynastie Kimů a polonáboženské ideologie Ču-čche). Kim má podle něj ovšem celou řadu zdravotních problémů, takže jeho neúčast na oslavném výročí nemusí znamenat nutně infarkt, vegetativní stav či smrt.
I pokud by ale nejmladší Kim v čele KLDR skončil, nemusí to nutně znamenat změnu ve směřování země, poznamenává Klingner. „Nový vůdce s největší pravděpodobností bude sledovat ty samé cíle a politiku,“ říká. Navíc, pokud by se stal vládcem KLDR někdo, kdo nepochází z dynastie, bude tento vůdce z velké míry závislý na podpoře starších stranických představitelů a armádních špiček. Ty jsou převážně nacionalistické a konzervativní a změnu pravděpodobně nepřinesou.
O tom, že by v zemi fungovala reformní frakce, která by její ekonomiku otevřela vnějším vlivům a oslabila tradičně agresivní severokorejskou rétoriku vůči zbytku světa, existují jen nepatrné indicie, píše.
Změna pravděpodobně nepřijde ani v jaderném programu KLDR. „Severokorejský režim už dlouho zdůrazňuje význam jaderných zbraní pro svou národní bezpečnost,“ píše Klingner. „Pod vládou Kim Čong-una se KLDR definovala jako země s jadernými zbraněmi a rovněž završeným programem mezikontinentálních balistických střel,“ uvádí s tím, že představitelé Severní Koreje opakovaně odmítali pokusy Jihokorejců a Američanů o navázání dialogu.
Zdroje: www.nationalinterest.org, www.jpost.com
